ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.3509.2012.1
sp. zn. 22 Cdo 3509/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Ing. R. L., zastoupeného Mgr. Michalem Klusákem, advokátem se sídlem v Šumperku, Na Hradbách 3213/1A, proti žalovanému Ing. M. L., zastoupenému JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 4, o poskytnutí ochrany proti zřejmému zásahu do pokojného stavu, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 16 C 16/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 24. dubna 2012, č. j. 12 Co 39/2012-193, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění :
(§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Šumperku („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. dubna 2007, č. j. 16 C 16/2006-64, rozhodl, že „návrh, aby rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 18. 11. 2005, č. j. KUOK/32243/05/OSL-P/7125, a rozhodnutí Městského úřadu Hanušovice ze dne 15. 9. 2005, č. j. 5816-práv/Zt/05, bylo zrušeno a návrh žalovaného, aby žalobci byla uložena povinnost obnovit předešlý pokojný stav, a to umožnit nerušené užívání cesty zčásti umístěné na st. p. č. 8 - zast. plocha a nádvoří, p. č. 727 – ost. plocha a st. p. č. 10/2 – zast. plocha a nádvoří v katastrálním území V. k průchodu a průjezdu vozidel k rekreační chalupě na st. p. č. 10/1 v katastrálním území V., byl zamítnut, se zamítá.“
Ve věci pak opětovně rozhodoval odvolací soud i soud prvního stupně; rozhodnutí odvolacího soudu však byla rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. září 2010, č. j. 22 Cdo 5023/2008-107, a ze dne 23. srpna 2012, č. j. 22 Cdo 1714/2010-247, zrušena a věc vrácena k dalšímu řízení. Soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne 30. srpna 2011, č. j. 16 C 16/2006-160, žalobu znovu zamítl. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 24. dubna 2012, č. j. 12 Co 39/2012 - 193, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ve znění do 31. 12. 2012 (dále o. s. ř.).
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony) – dále opět jen o. s. ř.
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží [§237 odst. 3 o. s. ř.].
Dovolatel vymezuje důvody přípustnosti dovolání, jde však jen o konkretizaci obecných principů, kterými se ochrana pokojného stavu řídí, na projednávanou věc; jeho otázky tak nemohou z napadeného rozhodnutí učinit rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam (viz též judikaturu k podstatě ochrany pokojného stavu, na kterou odkazuje odvolací soud).
V první řadě je třeba uvést, že soud prvního stupně učinil skutkové zjištění, podle kterého spornou cestu, jejíž užívání žalobce znemožnil, dlouhodobě užívali jak rodiče účastníků, tak i žalovaný, jeho manželka a jejich známí. Za tohoto skutkového stavu není závěr o tom, že šlo o pokojný stav, zjevně nepřiměřený, a dovolací soud jej nemůže zpochybnit; z tohoto hlediska je nerozhodné, zda takto pokojně užívali cestu vlastníci pozemku či jejich rodinní příslušníci, podstatné je, že šlo o zásah do pokojného stavu. Je pak zřejmé, že předmětem řízení je jen ten zásah, o kterém jednal obecní úřad v řízení podle §5 obč. zák., nicméně pokud rušení trvá, lze je považovat za jediný skutek a v následném soudním řízení podle páté části občanského soudního řádu přihlédnout i k dalším dílčím skutkům, ke kterým došlo až později.
O tvrzený střet práva na ochranu soukromí a obydlí a ochrany pokojného stavu tu nejde, neboť jde o užívání cesty vedoucí přes pozemek, nikoliv přes byt; ostatně dovolací soud nemá pochyby o tom, že např. podnájemník se může domáhat ochrany pokojného stavu proti nájemci bytu, který mu svévolně v užívání části bytu zamezil. O tom, že do pokojného stavu lze zasáhnout i postavením plotu okolo pozemku a obydlí rušitele, nemá dovolací soud sebemenší pochyby.
Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému nevznikly takové náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2014
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc.
předseda senátu