ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.4402.2013.1
sp. zn. 22 Cdo 4402/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce J. P. , zastoupeného JUDr. Václavem Peňázem, advokátem se sídlem v Brně, Pekařská 13, proti žalované ASPET-INVEST, s. r. o. , se sídlem v Ostravě-Porubě, Jana Šoupala 1597/3, identifikační číslo osoby 268 60 848, zastoupené Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Husova 2/1285, o uložení povinnosti nabídnout k prodeji spoluvlastnický podíl, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 10 C 163/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. května 2013, č. j. 14 Co 340/2009-385, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 20.328,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně Mgr. Gabriely Nejedlíkové.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 28 dubna 2009, č. j. 10 C 163/2006-258, zamítl žalobu, aby „soud uložil žalovanému učinit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku písemně nabídku k prodeji spoluvlastnického podílu ve výši ideálních ½ nemovitostí, a to objektu občanské vybavenosti na pozemku p. č. 44 v k. ú. P. n. J., obec P., okres Brno – venkov, zapsaného na LV č. 1921 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, pracoviště Brno – venkov, za kupní cenu 2.050.000,- Kč.“ Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. října 2010, č. j. 14 Co 340/2009-287, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl. K dovolání žalované Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 27. února 2013, č. j. 22 Cdo 1205/2011- 351, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud pak rozsudkem ze dne 23. května, č. j. 14 Co 340/2009-385, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé potvrdil, změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Přípustnost uplatňuje podle §237 občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. Nesouhlasí se závěrem Nejvyššího soudu uvedeným ve shora označeném rozsudku, kterým byl odvolací soud vázán, a to, že jeho předkupní právo ke spoluvlastnickému podílu k předmětným nemovitostem zaniklo podle §606 obč. zák. při dražbě, které se zúčastnil 31. 1. 2006, tím, že nevyrovnal nejvyšší podání – nemohl tak zaplatit cenu nabídnutou někým jiným. Tato otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a také měla by být dovolacím soudem vyřešena jinak.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů a obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. února 2013, sp. zn. 22 Cdo 1205/2001-351, nerozhodl rozdílně od závěrů vyslovených v rozsudku sp. zn. ze dne 25. ledna 2006, sp. zn. 33 Odo 663/2004, který se zabýval obecně okolnostmi, za jakých může dojít ke změně nabídky spoluvlastníka na odkoupení věci. To platí i ohledně rozsudku sp. zn. 21 Cdo 930/2007. Nejvyšší soud sice dospěl k závěru, že porušení zákonného předkupního práva spoluvlastníka podle §140 obč. zák. nemá za následek neplatnost veřejné dobrovolné dražby, ale není tím dotčeno právo dotčeného spoluvlastníka podle §603 odst. 3 obč. zák. požadovat po vydražiteli, aby mu převedený spoluvlastnický podíl nabídl ke koupi.
V žádném z těchto rozhodnutí, na která dovolatel poukazuje, Nejvyšší soud neřešil otázku zániku předkupního práva spoluvlastníka, který se přímo zúčastnil dražby spoluvlastnického podílu ke společné věci; tato otázka byla řešena až v rozsudku ze dne 27. února 2013, sp. zn. 22 Cdo 1205/20011, ve kterém Nejvyšší soud uvedl: „Podle §17 odst. 5 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách ve znění před novelou č. 315/2006 Sb. (tedy ve znění platném v době konání dražby - 31. 1. 2006) nebylo možno dražit věci, na nichž vázlo zákonné předkupní právo spoluvlastníků; po uvedené novele je k dražbě takových věcí třeba kvalifikovaného souhlasu spoluvlastníků. Ze shora uvedeného vyplývá, že ani před touto novelou zákaz dražit spoluvlastnický podíl nebyl absolutní; jestliže spoluvlastník, který měl předkupní právo k draženému podílu, vyslovil s dražbou souhlas (byť i konkludentně) a dražby se zúčastnil (účast byla konkludentním vyjádřením souhlasu s dražbou), bylo realizováno i jeho předkupní právo. Jestliže nemohl vyrovnat nejvyšší podání, je to třeba vyložit tak, že nemohl zaplatit cenu nabídnutou někým jiným a jeho předkupní právo zaniklo (§606 obč. zák.).
V dané věci se žalobce zúčastnil dražby konané 31. 1. 2006; měl tak možnost podíl nabýt za cenu, nabídnutou třetí osobou. Žalobce však neučinil podání ve stejné výši jako nejvyšší podání. Nenabídl tak cenu nabídnutou někým jiným, a jeho předkupní právo zaniklo.“
Nejvyšší soud neshledává ani důvod k tomu, aby vyřešenou právní otázku zániku předkupního práva řešil jinak. K poukazu dovolatele na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 15. února 2006, sp. zn. I. ÚS 156/05, které se zabývá nabídkou odkoupení spoluvlastnického podílu a lhůtou k jejímu přijetí, Nejvyšší soud opětovně připomíná, že Ústavní soud neřešil otázku předkupního práva spoluvlastníka ve vztahu prodeji spoluvlastnického podílu při dražbě, které se spoluvlastník účastnil. Není také zřejmé, proč by posouzení otázky zániku spoluvlastnického práva k nemovitostem při dražbě tohoto podílu Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 27. února 2013, sp. z. 22 Cdo 1205/2011, mělo být porušením čl. 11 Listiny základních práv a svobod, resp. legitimního očekávání žalobce. Dovolací soud přezkoumával rozsudek odvolacího soudu, který se rovněž otázkou vztahu dražby a předkupního práva zabýval.
Vzhledem k tomu, že dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a ani nebyl důvod, aby dovolacím soudem vyřešená otázka byla posouzena jinak, Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 25. června 2014
JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu