Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 06.02.2014, sp. zn. 22 Cdo 4407/2013 [ rozsudek / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.4407.2013.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.4407.2013.1
sp. zn. 22 Cdo 4407/2013 ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců a) P. P. , b) A. P. , obou zastoupených JUDr. Vladimírou Oktábcovou, advokátkou se sídlem v Příbrami III, Milínská 205, proti žalovanému J. V. , zastoupenému JUDr. Vlastimilem Vondráčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/5, o odstranění překážky bránící výkonu práva věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 8 C 31/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2013, č. j. 22 Co 38/2013-75, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2003, č. j. 22 Co 38/2013-75, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. října 2012, č. j. 8 C 31/2012-55, ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zdržet se rušení žalobců při výkonu práva věcného břemene zřízeného rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 22. února 2011, č. j. 8 C 137/2009-200, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. října 2011, č. j. 27 Co 184/2011-245. Žalovanému dále týmž výrokem uložil povinnost odstranit navážku zeminy a poražené stromy z pozemku parc. č. 133/16 v obci a katastrálním území S, tak jak je vymezeno v geometrickém plánu, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a to tak, aby vymezená část byla průjezdná osobním a nákladním automobilem. Ve výroku II. rozhodl soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobci jsou vlastníky rekreační chaty, nacházející se na pozemku parc. č. st. 16 v obci a katastrálním území S. Žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. 133/16, v obci a katastrálním území S. Pozemek žalovaného je zatížen věcným břemenem práva cesty, a to průchodu pěšky a průjezdu osobním automobilem ve prospěch žalobců, které bylo zřízeno shora citovaným rozhodnutím soudu. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaný znemožnil žalobcům výkon jejich práva odpovídajícího věcnému břemeni přes svůj pozemek tím, že zemními pracemi, které si objednal, zatarasil cestu pokácenými stromy a nahrnutou zeminou včetně kamení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný svým chováním znemožňuje výkon práva odpovídajícího věcného břemene žalobcům. Uložil žalovanému kromě povinnosti odstranit překážku bránící výkonu práva žalobců i povinnost zdržet se rušení žalobců při výkonu jejich práva odpovídajícího věcnému břemene, neboť podle jeho názoru i tento požadavek ze žaloby vyplynul. Krajský soud v Praze (dále jen ,,odvolací soud“) rozsudkem ze dne 30. dubna 2013, č. j. 22 Co 38/2013-75, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že ve výroku I. uložil žalovanému povinnost odstranit hromadu hlíny a kamení z prostoru části pozemku vymezené geometrickým plánem, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku tak, aby tato část pozemku byla průjezdná osobním a nákladním automobilem. Ve výroku II. a III. pak rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se nejdříve zabýval námitkou podjatosti soudkyně JUDr. Zuzany Masnerové, kterou podle jeho názoru žalovaný uplatnil v odvolání. Dospěl k závěru, že žalovaný měl námitku podjatosti podle §15a odst. 2 občanského soudního řádu uplatnit do patnácti dnů, kdy se dověděl o důvodu podjatosti; o něm se dozvěděl dnem vyhlášení rozsudku, od kterého mu patnáctidenní lhůta k uplatnění námitky začala běžet. Pokud námitku podjatosti uplatnil až v odvolání, učinil tak opožděně a odvolací soud se touto námitkou věcně nezabýval. Odvolací soud připomněl, že již v řízení před soudem prvního stupně žalovaný námitku podjatosti proti soudkyni JUDr. Zuzaně Masnerové podal, bylo však o ní rozhodnuto tak, že soudkyně vyloučena z projednání a rozhodnutí věci není. Pokud jde o věc samu, ztotožnil se odvolací soud se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně. Při právním posouzení věci zdůraznil, že podle ustálené judikatury dovolacího soudu, podle které je třeba při absenci právní úpravy ochranu práva odpovídajícího věcnému břemeni vycházet přiměřeně z právní úpravy ochrany vlastnického práva. Dospěl k závěru, že je možné podat jak negatorní žalobu, tak žalobu na odstranění konkrétní překážky. Žalobci však podle názoru odvolacího soudu uplatnili druhý jmenovaný nárok. Pokud tedy soud prvního stupně rozhodl i o tom, že je žalovaný povinen zdržet se jakéhokoli rušení žalobců při výkonu jejich práva, pak rozhodl nad rámec žalobního petitu. V tomto smyslu odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které považuje za přípustné podle §237 občanského soudního řádu. Důvodem přípustnosti je podle jeho názoru skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Uplatnil přitom dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně posoudil dovolací důvod podle §205 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu, spočívající v tom, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce. Odvolací soud podle názoru dovolatele nesprávně posoudil uvedený odvolací důvod jako námitku podjatosti a nesprávně ji odmítl jako opožděnou. Uplatnění odvolacího důvodu spočívající v tom, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce, podle názoru dovolatele nebrání to, že již byla dříve v řízení podána námitka podjatosti a bylo o ní rozhodnuto. Odkázal přitom na usnesení Ústavního soudu ze dne 7. listopadu 2012, sp. zn. II. ÚS 2663/12, nález Ústavního soudu ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04 a nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2010, sp. zn. II. ÚS 105/01. Dovolatel dodal, že soudkyně JUDr. Zuzana Masnerová v řízení porušila zásady občanského soudního řízení a potvrdila pochybnosti o její nepodjatosti, které vyplývaly zejména z jejího nadstandardního vztahu k zástupkyni žalobců. Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobci se k dovolání vyjádřili tak, že rozhodnutí odvolacího soudu považují za správné. Mají za to, že dovolatel uplatnil námitky jen co do procesního postupu soudu, které však nemohou mít žádný vliv na rozhodnutí ve věci. Navrhli, aby dovolací soud dovolání zamítl. Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 30. dubna 2013, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání dovolatele podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 (dále jeno. s. ř.“). Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Dovolání žalobce splňuje obsahové náležitosti vyplývající z ustanovení §241a o. s. ř., přičemž dovolatel namítá, že se odvolací soud při řešení rozhodující otázky procesního práva odchýlil od „rozhodovací práce soudů“. V projednávané věci bylo pro její rozhodnutí významné vyřešení právní otázky, jak má být posouzena podjatost soudce, který věc rozhodoval u soudu prvního stupně, byla-li v řízení namítnuta v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), dovolatel řešení přijaté odvolacím soudem v dovolání napadá a rozhodnutí odvolacího soudu se odchýlilo od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, je dovolání přípustné i důvodné. Nejvyšší soud České republiky se uvedenou právní otázkou zabýval v usnesení ze dne 23. října 2009, sp. zn. 21 Cdo 3483/2008, uveřejněném pod č. 66/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a vyložil, že námitka odvolatele o tom, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící), představuje odvolací důvod podle ustanovení §205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. O této námitce proto nerozhoduje nadřízený soud podle ustanovení §16 o. s. ř. a pro její uplatnění neplatí lhůta uvedená v ustanovení §15a odst. 2 o. s. ř. Její důvodnost posuzuje vždy odvolací soud, aniž by přitom byl vázán tím, zda, popř. jak otázku podjatosti soudce (přísedícího) posoudil ještě před vydáním napadeného rozhodnutí nadřízený soud (§16 o. s. ř.) shledá-li ji opodstatněnou, napadené rozhodnutí soudu prvního stupně bez dalšího zruší (§219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.). Posouzení, zda ve věci rozhodoval vyloučený soudce, v opravných řízeních soudu - jak vyplývá z ustanovení §16b o. s. ř. - přitom nebrání ani to, že před vydáním napadeného rozhodnutí byla uplatněna námitka podjatosti, jakož ani to, zda, popř. jak o ní bylo nadřízeným soudem ve smyslu ustanovení §16 o. s. ř. rozhodnuto (k tomu srovnej dále např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. listopadu 2011, sp. zn. 30 Cdo 4086/2011, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. února 2010, sp. zn. 20 Cdo 432/2010, uveřejněné tamtéž). V předmětné věci žalovaný již v průběhu řízení před soudem prvního stupně uplatnil námitku podjatosti JUDr. Zuzany Masnerové, o níž bylo rozhodnuto usnesením nadřízeného soudu ze dne 29. srpna 2012, č. j. 21 Nc 484/2012-39. Následně v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně namítal, že „rozsudek vydala soudkyně, kterou i přes rozhodnutí nařízeného soudu ze dne 29. srpna 2012, č. j. 21 Nc 484/2012-39 považuje za podjatou“ a uplatnil konkrétní skutečnosti, pro jejichž existenci se domnívá, že jsou dány důvody pochybovat o nepodjatosti předsedkyně senátu soudu prvního stupně. Odvolací soud tuto námitku dovolatele neposoudil jako odvolací důvod, ale zjevně ji považoval – jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí – za námitku podjatosti, na kterou vztáhl lhůtu pro její uplatnění vyplývající z ustanovení §15a odst. 2 o. s. ř. S přihlédnutím k uvedené skutečnosti pak námitku považoval za opožděnou a věcně se jí nezabýval s odkazem na §16 odst. 2 o. s. ř. Z uvedeného důvodu proto rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a dovolací důvod byl uplatněn právem. Dovolací soud ze shora uvedených důvodů napadený rozsudek odvolacího soudu podle §243e odst. 2 věta první o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, v němž je odvolací soud vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu §243g odst. 1 věta první o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 6. února 2014 Mgr. Michal K r á l í k, Ph.D. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/06/2014
Spisová značka:22 Cdo 4407/2013
ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.4407.2013.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Podjatost
Dotčené předpisy:§14 o. s. ř.
§205 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19