ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.481.2012.1
sp. zn. 22 Cdo 481/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyň: a) K. Z. , b) A. P., a c) MUDr. M. A., všech zastoupených JUDr. Františkem Loskotem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 556, proti žalované P. Z., zastoupené JUDr. Lubošem Chalupou, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova 56, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 43/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. listopadu 2011, č. j. 25 Co 286/2011-136, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. listopadu 2011, č. j. 25 Co 286/2011-136, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. března 2011, č. j. 13 C 43/2010-97, určil, že žalobkyně jsou podílové spoluvlastnice, každá jedné ideální třetiny vzhledem k celku, pozemků zapsaných pro katastrální území R., obec H. u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Hradec Králové, a to parc. č. st. 189 – zastavěná plocha a nádvoří, zapsané na listu vlastnictví č. 312 a parc. č. st. 333 – zastavěná plocha a nádvoří a parc. č. 101/4 – zahrada, zapsaných na listu vlastnictví č. 598. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně jsou zapsány jako podílové spoluvlastnice nemovitostí, a že tyto nemovitosti nabyly na základě dědických rozhodnutí po svých právních předchůdcích V. a A. P. Ti je nabyli na základě trhové smlouvy ze dne 21. 8. 1950 od manželů F. a F. J. Trhovou smlouvu posoudil soud jako perfektní, neboť obsahovala jasnou dohodu o předmětu prodeje a o ceně prodeje. Předmět prodeje byl specifikován geometrickým plánem Ing. Viktora Lehovce, ve kterém byla označena smlouvou převáděná část původní parcely č. 107/1 o výměře 23 arů a 86 m2. Obecný zákoník občanský (zák. č. 946/1811 Sb. z. s.) sice vyžadoval k převodu vlastnického práva u nemovitosti následné „zavkladování“ do pozemkových knih, tato povinnost však byla „odstraněna“ přijetím tzv. středního občanského zákoníku (zák. č. 141/1950 Sb.); nabytím účinnosti středního občanského zákoníku dne 1. 1. 1951 se dovršily podmínky pro převod vlastnického práva u platně uzavřených smluv podle obecného zákoníku občanského, dosud nezapsaných v pozemkové knize. Podle soudu nebylo podmínkou uzavření trhové smlouvy její schválení jednotným národním výborem podle vládního nařízení č. 218/1938 Sb., o přechodném obmezení zcizení a propaktování určitých druhů nemovitostí, neboť toto vládní nařízení bylo vydáno v době, kdy stát chtěl předejít německé okupaci a vztahovalo se pouze na dobu „branné povinnosti státu“. Souhlas národního výboru nebyl potřebný ani podle zák. č. 139/1947 Sb., o rozdělení pozůstalostí se zemědělskými podniky a o zamezení drobení obhospodařované zemědělské půdy, neboť takové zákonné omezení se vztahovalo pouze na půdu sloužící k zemědělským účelům a nevztahovalo se na stavební pozemky. Podle soudu byl převáděný pozemek pozemkem stavebním, i když byl označen jako „role“, neboť byl zastavěn chatou. Zákon č. 139/1947 Sb. rovněž povoloval bez souhlasu prodej zemědělského pozemku na zřízení zahrádky. Dále soud prvního stupně uzavřel, že u právních předchůdců žalobkyň – manželů P. – by došlo k vydržení vlastnického práva k předmětným pozemkům nejpozději v roce 1961, neboť pozemky drželi v dobré víře nepřetržitě od roku 1950.
Krajský soud v Hradci Králové (dále „soud odvolací“) k odvolání žalované rozsudkem ze dne 16. listopadu 2011, č. j. 25 Co 286/2011-136, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobkyně mají naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k pozemkům, protože „existuje duplicitní zápis vlastnictví ve prospěch žalobkyň i žalované“. Shodně posoudil i platnost trhové smlouvy ze dne 21. 8. 1950, kterou prodávající manželé J. projevili vůli prodat manželům P. část jimi vlastněného pozemku, která byla ve spojení s geometrickým plánem jasně vymezena. Přestože k převodu vlastnického práva vyžadoval obecný zákoník občanský intabulaci, ke vkladu smlouvy do pozemkové knihy nedošlo. Protože však střední občanský zákoník opustil požadavek zápisu do veřejné knihy, dovršily se dnem účinnosti tohoto zákona (1. 1. 1951) podmínky pro převod vlastnictví k nemovitostem i u těch smluv uzavřených před 1. 1. 1951, které nebyly vyznačeny v pozemkové knize. Pro převod vlastnického práva k pozemkům nebylo třeba souhlasu národního výboru ani podle zákona (správně vládního nařízení) č. 218/1938 Sb. ani podle zákona č. 45/1948 Sb. Účelem zákona č. 45/1948 Sb. bylo zamezení drobení obhospodařované zemědělské půdy. V daném případě však šlo o převod pozemku užívaného nabyvateli k rekreačním účelům, na kterém byla v době převodu zřízena chata. Pozemek proto nesloužil zemědělské výrobě a jeho převodem nemohlo dojít k „drobení“ zemědělské půdy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) a odůvodnila je tím, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a dále, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle dovolatelky odvolací soud nesprávně posoudil platnost trhové smlouvy o převodu vlastnictví části pozemkové parcely bez schváleného oddělovacího geometrického plánu podle §42 odst. 7 zák. č. 177/1927 Sb. Soud ani nepřihlédl k rozhodnutí okresního národního výboru o zamítnutí souhlasu s převodem zemědělského pozemku podle §18 odst. 3 zák. č. 139/1947 Sb. přesto, že byl takovým rozhodnutím ve smyslu §135 odst. 2 o. s. ř. vázán. Popřel přitom jeho právní následky vlastní úvahou, že zastavění pozemku v nepatrné výměře bez stavebního povolení a bez vynětí ze zemědělského půdního fondu mění charakter pozemku, a rozhodnutí národního výboru proto není zapotřebí. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc aby mu vrátil dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhly odmítnutí, případně zamítnutí dovolání.
Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - §3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Protože k vzniku vlastnického práva žalobkyň k předmětným pozemkům mělo dojít před 1. lednem 2014, postupoval dovolací soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a právních předpisů mu předcházejících.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 16. listopadu 2011, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalobce podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012.
Dovolání může být v řešené věci přípustné proti rozsudku odvolacího soudu podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají), přičemž se současně musí jednat o právní otázky zásadního významu.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Závěr, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přitom Nejvyšší soud přijal s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušil ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. až uplynutím 31. prosince 2012, a s přihlédnutím k tomu, že v době podání dovolání měla dovolatelka právo legitimně očekávat, že splnění podmínek formulovaných ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. povede k věcnému přezkumu jí podaného dovolání (k tomu srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).
V dané věci je předmětem posouzení platnost trhové smlouvy k části pozemku z 21. 8. 1950, tj. smlouvy uzavřené v době účinnosti zákona č. 946/1811 Sb. z. s., obecného zákoníku občanského (dále jen "o. z. o.").
Nejvyšší soud v rozsudku z 27. září 2000, sp. zn. 22 Cdo 620/99, uveřejněném na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz dovodil, že „byl-li oddělený pozemek předmětem kupní smlouvy, pak za účinnosti o. z. o. z roku 1811 podle §433 musela listina, kterou se převáděly nemovitost, obsahovat přesné označení nemovitosti. K převodu vlastnictví nemovitých věcí muselo být nabývací jednání zapsáno do veřejných knih k tomu určených a takový zápis nazýval se vklad (intabulace). Navazující §32 zák. č. 95/1871 ř. z., obecní knihovní zákon (zrušený zákonem č. 22/1964 Sb.), stanovil, že soukromé listiny, podle kterých má býti vykonán vklad, musí obsahovat také zevrubné označení nemovitosti a podle §42 odst. 7 zákona č. 177/1927 Sb. ve veřejné knize mohly být parcely děleny, nebo jejich hranice změněny toliko podle geometrického (polohopisného) plánu nebo snímku katastrální mapy vyhotoveného katastrálním měřickým úřadem nebo podle geometrického (polohopisného) plánu nebo snímku katastrální mapy vyhotovené katastrálním úřadem nebo podle geometrického (polohopisného) plánu vyhovujícího ustanovením §51, na němž je katastrálním měřickým úřadem potvrzen souhlas s novým označením parcel.“ Lze tedy dovodit, že pokud předmětem převodní smlouvy byl pozemek oddělený z jiného pozemku, aniž byl označen způsobem uvedeným v §42 odst. 7 zák. č. 177/1927 Sb., šlo o právní úkon, který se příčí právnímu předpisu, tedy neplatný podle §879 o. z. o. Zák. č. 177/1927 Sb. a obecný zákon knihovní zůstaly z hlediska evidence nemovitostí platnými předpisy i po nabytí účinnosti zák. č. 141/1950 Sb., obč. zák., účinného od l. l. 1951, tedy nadále přetrval zákonný požadavek na označení předmětu převodní smlouvy, pokud jím byl pozemek oddělený z jiného pozemku, způsobem upraveným v §42 odst. 7 zák. č. 177/1927 Sb.
Protože se odvolací soud otázkou (přes vznesené námitky žalované), zda geometrický plán, který označoval převáděný pozemek oddělený z jiného pozemku, byl vyhotoven katastrálním měřickým úřadem nebo obsahoval souhlas katastrálního měřického úřadu s novým označením parcel, vůbec nezabýval, je právní posouzení věci odvolacím soudem neúplné a tudíž nesprávné.
Dovolatelka dále namítala nesprávné právní posouzení otázky absence souhlasu okresního národního výboru s převodem pozemku.
Podle §18 odst. 1, 2 a 3 zák. č. 139/1947 Sb., o rozdělení pozůstalostí se zemědělskými podniky a zamezení drobení půdy (dále jen „zák. č. 139/1947 Sb.“), vlastník smí zemědělský pozemek, nečiní-li celková výměra jeho pozemků více než 50 ha, volně zciziti svým dětem, rodičům, manželu nebo sourozencům anebo osobám s ním ve stejném stupni sešvagřeným. Vlastníkem podle tohoto paragrafu se rozumí vlastník souboru nemovitostí, které se soustředily ve vlastnictví jediné osoby, anebo spoluvlastníků, nerozvedených manželů nebo rodičů a dětí prvého stupně (odst. 1). Jinak zemědělský pozemek smí býti prodán jen a) zemědělcům k doplnění jejich zemědělské nesoběstačné usedlosti, b) zemědělským zaměstnancům, malozemědělcům a rolnickým synům a dcerám, zejména pokud jsou krajany vracejícími se do vlasti (ústavní zákon ze dne 12. dubna 1946, č. 74 Sb., o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti), k vytvoření zemědělských usedlostí, za předpokladu, že soubor nemovitostí (odstavec 1) kupujícího, uvedeného pod písm. a) a b), nepřevýší ani po nabytí pozemků, tvořících předmět koupě, dvojnásobek nejmenší příslušné výměry (§1, odst. 1) o více než 0,50 ha, při čemž mezi těmito uchazeči má, je-li pozemek propachtován, přednostní právo na koupi pachtýř tohoto pozemku; byl-li však pachtovní poměr propachtovatelem vypovězen nebo zrušen po 3. červenci 1947, zůstane přednostní právo na koupi zachováno po dobu tří let od vypovězení (zrušení) pachtovního poměru bývalému pachtýři, který byl pachtýřem dne 3. července 1947. V případě, že tento pachtýř svůj nárok neuplatňuje, nabývá právo na koupi vlastník sousedního pozemku, je-li oprávněným uchazečem, c) dělníkům, veřejným a soukromým zaměstnancům a maloživnostníkům do výměry nejvýše 0,50 ha pro stavbu vlastního domu nebo na zřízení zahrádky nebo na rozšíření provozních zařízení (odst. 2). K zcizení zemědělského pozemku je třeba souhlasu příslušného okresního národního výboru s výjimkou případů uvedených v odstavci 1. Souhlas nemůže býti odepřen, vyhovuje-li prodej ustanovením odstavce 2, nepříčí-li se veřejnému zájmu, a prokáže-li kupující, a) že je československým státním občanem, nebo že je za něho považován podle §1 nebo §2 ústavního zákona č. 74/1946 Sb. a b) že je české, slovenské nebo jiné slovanské národnosti, že nepozbyl pravoplatným rozsudkem trestního soudu pro zločin volebního práva, že je národně a státně spolehlivý a že i jeho rodinní příslušníci, žijící s ním ve společné domácnosti, jsou státně spolehliví, nejsou národnosti německé nebo maďarské a nepozbyli pravoplatným rozsudkem trestního soudu pro zločin práva volebního. Ustanovení o národnosti neplatí u osob jmenovaných v §§1 a 6 zákona ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození. Pokud jde o osoby uvedené v §84, odst. 1 zákona ze dne 18. července 1946, č. 164 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, neplatí ustanovení o národnosti, ačli nejde o příslušníky národnosti německé nebo maďarské (odst. 3).
Odvolací soud shledal správným závěr soudu prvního stupně, že k převodu pozemku nebylo třeba souhlasu národního výboru podle zák. č. 139/1947 Sb.. Podle odvolacího soudu byl převáděný pozemek užíván nabyvateli k rekreačním účelům a v době převodu na něm byla „zřízena chata“. Převodem proto nemohlo dojít k zákonem regulovanému drobení obhospodařované zemědělské půdy. Soud prvního stupně ve svých závěrech (na které soud odvolací odkázal) dále dovodil, že omezení dané zák. č. 139/1947 Sb. se vztahovalo pouze na půdu sloužící k zemědělským účelům nikoliv na stavební pozemky. Protože převáděný pozemek byl zastavěn chatou, jednalo se o stavební pozemek, nikoliv pozemek zemědělský, i když byl označen jako role. Zák. č. 139/1947 Sb. navíc povoloval bez souhlasu prodej zemědělského pozemku na zřízení zahrádky.
Tyto právní závěry dovolací soud nesdílí. Citované ustanovení §18 odst. 3 zák. č. 139/1947 omezovalo zcizení (prodej) zemědělských pozemků tak, že je vázalo na souhlas příslušného okresního národního výboru. Takový souhlas byl vyžadován i v případě prodeje zemědělského pozemku „na zřízení zahrádky“ [§18 odst. 2 písm. c), 3 zák. č. 139/1947 Sb.]. Souhlas okresního národního výboru zákon nevyžadoval pouze při zcizení zemědělského pozemku v případech uvedených v §18 odst. 1 zák. č. 139/1947 Sb., tedy pouze při zcizení pozemku určité výměry osobám v příbuzenském poměru zákonem definovaným. Nesprávný je proto závěr odvolacího soudu, podle kterého zákon č. 139/1947 Sb. povoloval bez souhlasu okresního národního výboru prodej zemědělského pozemku na zřízení zahrádky či na rekreační účely.
Nesprávný je i názor nalézacích soudů, podle kterého pouhé vybudování rekreační chaty učinilo z pozemku pozemek stavební, k jehož převodu nebyl souhlas zákonem vyžadován. Předmětnou smlouvou byl převáděn pozemek označený jako „role“. Takové označení pozemku odpovídalo označení druhu pozemku podle jeho vzdělávání dle §21 zák. č. 177/1927 Sb., o pozemkovém katastru a jeho vedení, tedy pozemku zemědělskému. Za stavební mohl být pozemek prohlášen podle stavebního řádu, jak to předpokládá §21 zák. č. 139/1947 Sb. To, že by předmětný pozemek byl před svým převodem smlouvou ze dne 21. 8. 1950 prohlášen za stavební však ze skutkových zjištění nalézacích soudů nevyplynulo.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Nejvyšší soud jej proto podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí o věci posoudí odvolací soud otázku vlastnického práva k pozemkům vázán právním názorem dovolacího soudu (§226 odst. 1 a 243g odst. 1 o. s. ř.), a to i s ohledem na závěry soudu prvního stupně o vydržení vlastnického práva a rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. února 2014
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc.
předseda senátu