Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17.12.2014, sp. zn. 22 Cdo 4823/2014 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.4823.2014.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.4823.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 4823/2014 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně D. M. , zastoupené JUDr. Pravoslavem Svobodou, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Údolní 8, proti žalovaným: 1) J. B. , 2) A. B. , oběma zastoupeným JUDr. Lubomírem Švábem, advokátem se sídlem v Děčíně, Masarykovo nám. 2/2, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 10 C 152/98, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 20. ledna 2014, č. j. 36 Co 399/2013-274, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění: (§243f odst. 3 občanského soudního řádu) Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. června 2009, č. j. 36 Co 364/2008-195, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Děčíně (dále jen „soud I. stupně“) ze dne 29. října 2004, č. j. 10 C 152/98-122 (výrok I.), a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovaným náklady odvolacího řízení (výrok II.). Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 8. 11. 2010 dovolání, které však soud I. stupně usnesením ze dne 21. února 2013, č. j. 10 C 152/98-256, odmítl pro opožděnost (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). K odvolání žalované odvolací soud usnesením ze dne 20. ledna 2014, č. j. 36 Co 399/2013-274, usnesení soudu I. stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání „pro řadu procesních pochybení“, jimiž jí bylo znemožněno podat dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 23. června 2009, č. j. 36 Co 364/2008-195. Žalovaní se k dovolání nevyjádřili. Obsah usnesení soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 20. ledna 2014 a dovolací řízení bylo zahájeno po tomto datu, projednal dovolací soud dovolání a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále jeno. s. ř.“). Dovolání není přípustné. Podle §243f odst. 3 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz )]. Dovolatelka v dovolání žádným způsobem nevymezila přípustnost dovolání, přičemž vyjádření nesouhlasu s postupem soudů obou stupňů ve věci samé k založení přípustnosti dovolání nepostačuje, jestliže se v dovolacím řízení jedná toliko o posouzení otázky včasnosti podaného dovolání. Jelikož dovolatelka dovoláním napadla usnesení odvolacího soudu ve spojení s usnesením soudu I. stupně, kterými bylo odmítnuto dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 23. června 2009, č. j. 36 Co 364/2008-195, je možné v tomto dovolacím řízení uplatnit toliko argumenty, kterými by byl zpochybněn postup soudů obou stupňů při odmítnutí dovolání a nikoliv argumenty směřující do merita věci. Podle §240 odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném do 31. prosince 2012 může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle odst. 2 tohoto ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu. Podle odst. 3 tohoto ustanovení je lhůta zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení. V rozsudku odvolacího soudu ze dne 23. června 2009, č. j. 36 Co 364/2008-195, nebyla dovolatelka poučena o možnosti podání dovolání za podmínek vyplývajících z ustanovení §237 občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu mohla dovolatelka podat dovolání do čtyř měsíců od doručení tohoto rozsudku, tj. do 21. 12. 2009. Jelikož však dovolatelka ve stanovené lhůtě dovolání nepodala (dovolání podle zjištění soudu I. stupně bylo podáno na poštu až dne 8. 11. 2010), je rozhodnutí soudů obou stupňů věcně správné. Nejvyšší soud proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání žalobkyně odmítl. V souladu s §243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 17. prosince 2014 Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/17/2014
Spisová značka:22 Cdo 4823/2014
ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.4823.2014.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost sp. zn. IV. ÚS 844/15
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19