ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.543.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 543/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) JUDr. Ing. P. K., P., a b) Ing. Š. K., P., zastoupené JUDr. Martinem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 66/8008, proti žalovaným: 1) Ing. D. L. , a 2) Ing. D. L. , oběma P., o určení vlastnictví k části pozemku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 C 148/2012, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. ledna 2013, č. j. 58 Co 28/2013- 15, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobci se domáhají určení, že jsou vlastníky části parcely č. 1236/68 v katastrálním území S., obec P. město o délce 20,34 a šířce 0,38 m, přiléhající délkou k parcele 1236/67.
Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 31. října 2012, č. j. 4 C 148/2012-6, vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že věc bude po právní moci usnesení postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 5. Dospěl k závěru, že řízení se týká práva k nemovitosti a místně příslušným soudem není obecný soud žalovaných, ale podle §88 písm. i) občanského soudního řádu soud, v jehož obvodu se nachází nemovitost.
Odvolání žalobce a) Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 22. ledna 2013, č. j. 58 Co 28/2013-15, podle §218a o. s. ř. jako opožděně podané odmítl. Usnesení soudu prvního stupně bylo žalobci a) doručeno do datové schránky 5. 12.2012, dovolání však podal až po uplynutí 15 denní odvolací lhůty elektronicky 27. 12. 2012.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Aniž uvádějí, z čeho dovozují jeho přípustnost, namítají, že žalobkyni b) nebylo doručováno do datové schránky a a odvolání tak bylo „z hlediska §21 ZOR a i s ohledem na R 14/1978 a dle §91 odst 2 o. s. ř. podáno doručeno včas.“ Navrhují, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 22. ledna 2013, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalovaných podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013.
Podle §243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatelé řádně nevymezili, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 ř. a neuvádějí ani způsobilý dovolací důvod. Zejména však přehlédli, že odvolání proti usnesení soudu prvního stupně podal pouze žalobce a) a žalobkyně b) byla na základě dodatečně předložené plné moci zastoupena žalobcem a), což znamená, že jí bylo doručeno rovněž 5. 12. 2012.
Protože dovolání neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání a ani způsobilý dovolací důvod (§241a odst. 2 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť řízení není dosud skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) .
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. dubna 2014
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu