ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.585.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 585/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně M. M., P., zastoupené JUDr. Milošem Kopeckým, advokátem se sídlem v Praze 10, Korunní 1302/88, proti žalovanému O. V., P., zastoupenému JUDr. Janem Touškem, advokátem se sídlem v Praze 10, Služeb 3056/4, o zřízení práva nezbytné cesty, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 260/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. května 2013, č. j. 58 Co 160/2013-270, takto:
I. Dovolání proti výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. května 2013, č. j. 58 Co 160/2013-270, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. září 2012, č. j. 27 C 260/2008-228, kterým zamítl žalobu na zřízení věcného břemene, se odmítá.
II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. května 2013, č. j. 58 Co 160/2013-270, v části výroku I, kterou byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. září 2012, č. j. 27 C 260/2008-228, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. října 2012, č. j. 27 C 2600/2012-238, ve výrocích II. a III., kterými bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. září 2012, č. j. 27 C 2600/2008-228, ve výrocích II. a III., kterými bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. října 2012, č. j. 27 C 2600/2008-238, se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. září 2012, č. j. 27 C 260/2008-228, ve spojení s usnesením ze dne 21. října 2012, č. j. 27 C 260/2008-238, zamítl žalobu, aby bylo zřízeno věcné břemeno ve prospěch vlastníka pozemku parc. č. 240/1 v katastrálním území M. S., obec P., spočívající v právu chůze a jízdy přes pozemek parc. č. 239 v katastrálním území M. S., obec P., a to v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu ze dne 20. 8. 2007, č. 385-430/2007, vyhotoveném Geodetickou kanceláří Nedoma & Řezník (výrok I.). Dále uložil žalobkyni, aby zaplatila Čs. státu – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 částku 84.318,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.) a žalovanému nahradila na nákladech řízení 21.500,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Usnesením ze dne 21. října 2012, č. j. 27 C 260/2008-238, žalobkyni uložil, aby nahradila státu náklady řízení vzniklé za znalečné znalkyně Ing. arch. Jiřiny Böhmové v částce 725,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení. 160/2013-27
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 23. května 2013, č. j. 58 Co 160/2013-270, rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím usnesením potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a o. s. ř. Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Dodává, že kromě výroku ve věci samé žalobkyně napadá dovoláním výslovně potvrzující výrok o náhradě nákladů státu. Namítá, že náklady mají spočívat ve znalečném 84.318,-Kč, které stát hradil VÚT Brno. Přitom usnesení soudu prvního stupně ze dne 28. 5. 2012, č. j. 27 C 260/2007-207, kterým bylo o znalečném rozhodnuto, napadla odvoláním. Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 15. června 2012, č. j. 27 C 260/2008-213, opravil odůvodnění napadeného usnesení ze dne 28. 5. 2012. Aniž bylo rozhodnuto o jejím odvolání, soud prvního stupně jí rozsudkem ze dne 20. září 2012, č. j. 27 Co 260/2008-228, uložil, aby státu nahradila náklady řízení, které mu vznikly zaplacením znalečného ve výši 84.318,-Kč. Ani odvolací soud se jejím odvoláním proti usnesení o znalečném nezabýval a rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku o náhradě nákladů státu potvrdil
Nejvyšší soud přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného do 31. 12. 2013.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenou oprávněnou osobou – účastnicí řízení, se dále zabýval přípustností dovolání.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak [§237 občanského soudního řádu („o. s. ř.“)]. V dané věci nebyly podmínky tohoto ustanovení u dovolání směřujícího proti výroku ve věci samé naplněny; rozhodnutí je v souladu s judikaturou dovolacího soudu a není důvod pro to, aby právní otázka byla řešena jinak.
Není dána přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., jestliže odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně z více důvodů, z nichž jen některé mohou založit zásadní právní význam jeho rozhodnutí, přičemž pro vydání potvrzujícího rozsudku postačil důvod, který nečiní toto rozhodnutí zásadním (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2004, sp. zn. 22 Cdo 529/2004, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 2878).
Skutkové námitky nejsou od 1. 1. 2013 v dovolacím řízení přípustné. „Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem“ (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013). V případě tzv. nenárokového dovolání nebyly skutkové námitky přípustné ani před 1. 1. 2013, a soud byl vázán skutkovými zjištěními soudů v nalézacím řízení.
Právní polemika dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé spočívá ve zpochybnění možnosti vjezdu z ulice Saské; dovolatelka současně tvrdí, že v řízení bylo prokázáno, že vjezd na dvůr z ulice Lázeňské není možný, a uvádí, proč tomu tak je. Soudy v nalézacím řízení, jejichž skutkovými zjištěními je dovolací soud vázán, však takový závěr neučinily. Soud prvního stupně uvedl, že vjezd na pozemek „lze vyřešit jednak obnovením průchodu žalobkyní z ulice Lázeňská…“ (str. 8 rozsudku), resp. „obnovením zábran žalobkyní průchodu z ulice Lázeňská“ (str. 9 rozsudku - soud měl zjevně na mysli odstranění, nikoliv obnovení zábran zřízených žalobkyní); totéž se uvádí i na str. 10 rozsudku soudu prvního stupně. Toto skutkové zjištění převzal i odvolací soud (str. 8 a 9 jeho rozsudku). Za situace, kdy dovolací soud nemůže úvahu o přístupu z ulice Lázeňská zpochybnit, je zamítnutí žaloby věcně správné bez ohledu na to, zda obstojí i názor o možnosti přístupu z ulice Saské.
Vzhledem k tomu, že dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Dovolání je však podle §237 o. s. ř. přípustné proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů státu. Otázka, zda soud může uložit účastníkovi řízení, aby nahradil státu znalečné, o kterém nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, nebyla v judikatuře dovolacího soudu dosud řešena.
Za vypracování znaleckého posudku, který nařídil soud podle §127 odst. 1 o. s. ř., má znalec právo na odměnu a náhradu účelně vynaložených nákladů podle §17 odst. 1 a §18 odst. 1 zákona č. 36/1967 S., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších změn (dále „zákona o znalcích“). Výši odměny a náhrady nákladů určí orgán, který ustanovil znalce bez zbytečných odkladů (§19 odst. 1 zákona o znalcích); při určení odměny se řídí podle §16 odst. 2 zákona o znalcích prováděcím předpisem, kterým je vyhláška č. 37/1967 Sb. ve znění pozdějších změn. Podle §148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků
Soud prvního stupně usnesením ze dne 28. května 2012, č. j. 27 C 260/2008-207, rozhodl, že Vysokému učení technickému v Brně -Ústavu soudního inženýrství se přiznává odměna za podaný znalecký posudek 77.580,- Kč. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dne 7. června 2012 odvolání. Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 15. června 2012, č. j. 27 C 260/2012-213, opravil podle §164 o. s. ř. odůvodnění usnesení o znalečném v posledním odstavci. Uvedl, že rozsah vyúčtovaných 116 hodin odpovídá náročnosti zadaného posudku. Aniž bylo o odvolání žalobkyně rozhodnuto, rozhodl dále soud prvního stupně ve věci rozsudkem ze dne 20. září 2012, č. j. 27 C 260/2008-228, kterým také žalobkyni uložil, aby nahradila státu na nákladech řízení částku 84.318,-Kč (zahrnující kromě znalečného 77.580,-Kč ještě znalečné znalkyně Ing. arch. Jiřiny Böhmové 6.738,- Kč). Usnesením ze dne 21. 10. 2012, č. j. 27 C 260/2008-238, žalobkyni uložil, aby zaplatila státu na nákladech řízení ještě 725,- Kč (rovněž znalečné Ing. arch. Jiřiny Böhmové). Odvolací soud se také odvoláním žalobkyně proti usnesení o znalečném nezabýval a rozsudkem ze dne 23. května 2013, č. j. 58 Co 160/2013-270, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil včetně výroků o nákladech řízení.
Za náklady, na jejichž náhradu má stát právo proti účastníku řízení podle §148 odst. 1 o. s. ř., nelze považovat znalečné, o němž nebylo v řízení pravomocně rozhodnuto. Tak tomu však bylo v daném případě – aniž bylo o znalečném pravomocně rozhodnuto, byla žalobkyni podle §148 odst. 1 o. s. ř. nesprávně uloženo, aby je státu nahradila.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Dovolací soud proto podle §243e odst. 1 a 2 o. s. ř. zrušil rozsudek odvolacího soudu ve výroku I., jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. o náhradě nákladů státu, a souvisím výroku III. o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, a potvrzeno i doplňující usnesení soudu prvního stupně. Protože se důvod zrušení vztahuje i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil je výrocích o nákladech řízení, včetně souvisícího doplňujícího usnesení ze dne 21. října 2012, č. j. 27 C 260/2008-238.
O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. srpna 2014
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu