ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.711.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 711/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně J. V. , zastoupené JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 4, proti žalovanému B. V. , o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 199/2003, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. září 2013, č. j. 12 Co 199/2013-506, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 22. ledna 2013, č. j. 8 C 199/2003-491, ve výroku I. schválil smír účastníků ve znění uvedeném v tomto výroku usnesení soudu prvního stupně. Ve výroku II. uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku ve výši 25.806,96 Kč a ve výroku III. žalovanému částku ve výši 60.216,24 Kč.
K odvolání žalovaného proti výrokům II. a III. usnesení soudu prvního stupně Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen ,,odvolací soud“) výrokem I. usnesení ze dne 27. září 2013, č. j. 12 Co 199/2013-506, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že každému z účastníků uložil povinnost nahradit státu na nákladech řízení částku ve výši 43.011,60 Kč. Ve výroku II. rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Z obsahu dovolání plyne, že dovolatelka napadá výrok tu část výroku I. usnesení odvolacího soudu, kterou jí byla uložena povinnost nahradit náklady řízení státu. Pro úplnost dovolací soud dodává, že proti části výroku I. usnesení odvolacího soudu, kterou byla uložena povinnost žalovanému nahradit náklady řízení státu ve shodné výši, by ani nebylo dovolání žalobkyně subjektivně přípustné.
Dovolání totiž může podat jen ten účastník řízení, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě kterému byla rozhodnutím odvolacího soudu způsobena jiná újma na jeho právech odstranitelná zrušením napadeného rozhodnutí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, 1998, pod pořadovým č. 28, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, 2000, pod pořadovým č. 7 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2011, sp. zn. 22 Cdo 3890/2011, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz). Výrok, kterým byla uložena platební povinnost vůči státu žalovanému, nepředstavuje pro žalobkyni žádnou újmu. Proti tomuto výroku by tak dovolání žalobkyně nebylo subjektivně přípustné.
Žalobkyně považuje dovolání za přípustné podle §237 občanského soudního řádu, neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena. Uplatňuje přitom dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 občanského soudního řádu.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 27. září 2013, projednal dovolání a rozhodl o něm dovolací soud podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
Obsah rozhodnutí soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
I pro výroky o náhradě nákladů řízení v rozhodnutí odvolacího soudu platí omezení přípustnosti dovolání podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. To znamená, že dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným (nákladovým) výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč.
Peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení pak nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v §120 odst. 2 o. s. ř., ani když je výrok o nákladech řízení akcesorickým výrokem v rozhodnutí v těchto typech sporu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Protože v posuzovaném případě byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení státu částku nižší než 50.000,- Kč, není dovolání žalobkyně podle §237 o. s. ř. přípustné z důvodu uvedeného v §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.
Dovolací soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. srpna 2014
Mgr. Michal Králík, Ph.D předseda senátu