ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.888.2012.1
sp. zn. 22 Cdo 888/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců: 1) O. H. , 2) R. H. , obou zastoupených JUDr. Václavem Kaskou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova tř. 1, proti žalované J. J. , zastoupené JUDr. Stanislavem Flaškou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže 304/9, o určení existence práva žalobců uložit kanalizační přípojku do části pozemku žalované, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 C 143/2011, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. října 2011, č. j. 8 Co 1846/2011-101, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. října 2011, č. j. 8 Co 1846/2011-101, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. června 2011, č. j. 17 C 143/2011-74, ve výroku I. zamítl žalobu na určení existence práva uložit kanalizační přípojku k domu, nacházejícím se na pozemku parc. č. 139, přes část pozemku žalované parc. č. 140/1, to vše v obci a katastrálním území L., v rozsahu, v jakém zde byla dříve uložena a jak je zakresleno v koordinační síti vypracované autorizovaným inženýrem v roce 2009. Ve výroku II. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky domu, nacházejícího se na pozemku parc. č. 139 spolu s tímto pozemkem, a žalovaná je vlastnicí domu a pozemků parc. č. 3/3, 141 a 140/1, to vše v obci a katastrálním území L. Na pozemku parc. č. 140/1 vázne věcné břemeno cesty ve prospěch domu, nacházejícího se na pozemku parc. č. 139. Pozemek parc. č. 140/1 je umístěn mezi pozemky, na kterých mají účastníci své domy a nachází se v něm kanalizační přípojka, kterou zde umístili žalobci. Žalovaná proto vyvolala řízení o odstranění stavby, načež žalobci žádali dodatečné stavební povolení ke stavbě kanalizační přípojky s tím, že žalovaná tuto stavbu minimálně konkludentně odsouhlasila. Stavební úřad vyzval žalobce, aby podali žalobu na určení existence práva uložit kanalizační přípojku do části pozemku žalované. Zda žalovaná uvedený souhlas dala či nikoliv, soud nezjišťoval, neboť tuto skutečnost považoval pro posouzení věci za nevýznamnou.
Soud prvního stupně zkoumal naléhavý právní zájem žalobců na požadovaném určení. Dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení není dán. Podle názoru soudu stavební úřad žalobce nesprávně odkázal do občanskoprávního řízení, čímž překročil své kompetence. Naléhavý právní zájem není dán proto, že situaci lze do budoucna vyřešit i jiným způsobem, zejména zřízením věcného břemene v rámci vyvlastňovacího řízení stavebním úřadem. Soud prvního stupně dodal, že pokud žalobci zřídili stavbu na cizím pozemku bez souhlasu jeho vlastníka a navíc bez stavebního povolení, nemohou se domáhat ochrany u soudu.
Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen ,,odvolací soud“) k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 13. října 2011, č. j. 8 Co 1846/2011-101, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně. Dospěl k jinému právnímu názoru, avšak rozhodnutí soudu prvního stupně shledal věcně správným. Připomněl, že je třeba rozlišovat situaci, kdy stavebník nesplní povinnost uloženou mu §110 stavebního zákona, tedy kdy neunese důkazní břemeno o existenci jeho vlastnického či jiného práva k pozemku či stavbě a situaci, kdy je již zahájeno stavební řízení a v rámci něj jsou účastníkem uplatněny námitky podle §114 stavebního zákona. Podle odvolacího soudu je dána existence naléhavého právního zájmu již na základě právního předpisu, a proto jej není třeba v řízení prokazovat. Naléhavý právní zájem žalobců na požadovaném určení je dán i vzhledem k výzvě stavebního úřadu, kterou stavební úřad žalobce odkázal do občanskoprávního řízení. Ačkoliv na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud dospěl k tomu, že žalobci naléhavý právní zájem na požadovaném určení mají, zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil proto, že žalobci formulovaný žalobní petit je nepřesný a nevyjadřuje spornou otázku, zda byl či nebyl dán souhlas žalované s umístěním kanalizační přípojky v jejím pozemku. Pokud má být v soudním řízení řešen spor účastníků stavebního řízení, pak musí sporná právní otázka činit předmět řízení a nebýt jen předběžnou otázkou ve vztahu k žalobnímu petitu. Podle názoru odvolacího soudu tak musí žalobní petit vyjadřovat určení existence chybějící podmínky pro vydání stavebního povolení (souhlasu žalované) tak, aby stavební úřad mohl rozhodnout o právu žalobců vést kanalizační přípojku v pozemku žalované.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, které považuje za přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen ,,o. s. ř.“). Uplatňují přitom dovolací důvod zatížení řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.) a nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.). Podle jejich názoru se nalézací soudy odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu k otázce přípustnosti podání určovací žaloby podle §80 písm. c) o. s. ř. a tzv. jiné žaloby v návaznosti na §114 odst. 3 stavebního zákona.
Dovolatelé mají za to, že v obou uvedených případech jde o žalobu, jejímž předmětem je určení existence práva žalobců uložit kanalizační přípojku do části pozemku žalované a nikoliv určení existence souhlasu žalované s umístěním kanalizační přípojky do jejího pozemku. Dovolatelé poukázali na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu s tím, že žaloba na určení není přípustná, má-li požadované určení vyřešit otázku toliko předběžnou. Oproti názoru odvolacího soudu mají dovolatelé za to, že předběžnou otázkou je existence souhlasu žalované. Pokud je podána tzv. jiná žaloba v návaznosti na §114 odst. 3 stavebního zákona, pak je nutno domáhat se určení existence práva a nikoliv určení existence právní skutečnosti (souhlasu žalované), od které se toto právo odvíjí. Postup stavebního úřadu, který dovolatele k podání takové žaloby vyzval, považují dovolatelé za správný. Stavební úřad k rozhodnutí o existenci práva k pozemku, na němž má být realizována stavba, nemá pravomoc. Pokud soudy vytýkaly výzvě stavebního úřadu formální nedostatky, mají dovolatelé za to, že se jedná o drobnosti, které nejsou obsaženy ve výrokové části, nýbrž v odůvodnění této výzvy. Navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí nalézacích soudů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání vyjádřila tak, že rozsudky nalézacích soudů považuje za správné. Podle jejího názoru jí jako vlastníkovi pozemku nemůže být soudem uložena povinnost umístit do jejího pozemku kanalizační přípojku k domu ve vlastnictví dovolatelů. Dovolatelé ani neprokázali, že by oprávnění uložit do jejího pozemku kanalizační přípojku měli. Navrhla, aby dovolací soud dovolání dovolatelů odmítl.
Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - §3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Protože k tvrzenému vzniku práva žalobců umístit na pozemku žalované kanalizační přípojku mělo dojít před 1. lednem 2014, posoudil dovolací soud splnění podmínek pro vznik práva podle občanskoprávních předpisů, ve znění účinném do 31. prosince 2013, a příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 8. listopadu 2011, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání dovolatelů podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnými osobami, účastníky řízení zastoupenými advokátem (§240 odst. 1 a §241 odst. 1, 4 o. s. ř.) dospěl ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu k závěru, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
V předmětné věci posuzovaly nalézací soudy právní otázku, jakým způsobem je třeba uplatnit žalobní nárok, jestliže v řízení podle stavebního zákona došlo ke vznesení námitky, prostřednictvím které účastník tohoto řízení uplatní občanskoprávní výhradu týkající se existence práva provést stavbu a stavební úřad probíhající stavební řízení přeruší.
Protože s přihlédnutím k individuálním okolnostem daného případu nebyla tato otázka v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešena a její posouzení bylo pro rozhodnutí věci podstatné, má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní právní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolání je důvodné.
Podle §114 odst. 1, 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, účastník řízení může uplatnit námitky proti projektové dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavby nebo požadavkům dotčených orgánů, pokud je jimi přímo dotčeno jeho vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření nebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě. O námitce, o které nedošlo k dohodě mezi účastníky řízení, stavební úřad rozhodne na základě obecných požadavků na výstavbu, závazných stanovisek dotčených orgánů nebo technických norem, pokud taková námitka nepřesahuje rozsah jeho působnosti. Nedošlo-li k dohodě o námitce občanskoprávní povahy, stavební úřad si o ní učiní úsudek a rozhodne ve věci; to neplatí v případě námitek týkajících se existence práva nebo rozsahu vlastnických práv.
Podle §57 odst. 1 – 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, jestliže vydání rozhodnutí závisí na řešení otázky, již nepřísluší správnímu orgánu rozhodnout a o které nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, správní orgán a) může dát podnět k zahájení řízení před příslušným správním orgánem nebo jiným orgánem veřejné moci; v případech stanovených zákonem je správní orgán povinen takový podnět dát, nebo b) může vyzvat účastníka, popřípadě jinou osobu, aby podala žádost o zahájení řízení před příslušným správním orgánem nebo jiným orgánem veřejné moci ve lhůtě, kterou správní orgán určí, nebo c) si o ní může učinit úsudek; správní orgán si však nemůže učinit úsudek o tom, zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt a kdo za něj odpovídá, ani o otázkách osobního stavu. Probíhá-li před příslušným správním orgánem nebo před jiným příslušným orgánem veřejné moci řízení o předběžné otázce nebo jestliže dal správní orgán k takovému řízení podnět podle odstavce 1 písm. a) či učinil výzvu podle odstavce 1 písm. b), postupuje správní orgán podle §64. Pokud řízení na podnět správního orgánu nebylo zahájeno nebo nebyla podána žádost o zahájení řízení v určené lhůtě, lze v řízení pokračovat. Rozhodnutím příslušného orgánu o předběžné otázce, které je pravomocné, popřípadě předběžně vykonatelné, je správní orgán vázán.
Podle §64 odst. 1 písm. c) bod správního řádu správní orgán může řízení usnesením přerušit, probíhá-li řízení o předběžné otázce nebo správní orgán učinil výzvu podle §57 odst. 1 písm. b).
Dovolací soud v rozsudku ze dne 28. srpna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1528/2000, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 695, vyslovil, že žaloba na určení důvodnosti námitek vznesených ve stavebním řízení, podaná u soudu na základě postupu stavebního úřadu podle §137 odst. 2 a 3 zákona č. 50/1976 Sb., není určovací žalobou, kterou by bylo možno podřadit pod §80 písm. c) o. s. ř., ale je žalobou jinou v §80 o. s. ř. neuvedenou. Jde o žalobu na určení právní skutečnosti, u níž není potřeba prokazovat naléhavý právní zájem, protože byla učiněna v důsledku odkázání žalobce příslušným státním orgánem na základě zákonného zmocnění (k uvedeným závěrům se Nejvyšší soud přihlásil následně např. v rozsudku ze dne 20. března 2013, sp. zn. 22 Cdo 1458/2011, uveřejněném na www.nsoud.cz ).
I v poměrech zákona č. 183/2006 Sb. jsou uvedené závěry použitelné potud, že postupuje-li stavební úřad podle výše uvedených ustanovení stavebního zákona a správního řádu a účastník stavebního řízení podá na základě takového postupu u soudu žalobu týkající se námitek uplatněných ve stavebním řízení, nejedná se o určovací žalobu ve smyslu §80 písm. c) o. s. ř., ale o žalobu jinou, v §80 o. s. ř. neuvedenou, u níž není potřeba prokazovat naléhavý právní zájem. Potud je dovolací soud ve shodě se závěry vyslovenými odvolacím soudem.
Ze skutkových zjištění, která nejsou dovoláním napadena, se podává, že v průběhu stavebního řízení o dodatečném povolení stavby uplatnila žalovaná námitku spočívající v tom, že žalobci nemají právo umístit na jejím pozemku stavbu kanalizační přípojky, neboť k takové stavbě nedala souhlas.
Dovolací soud se shoduje se závěry vyslovenými v odborné literatuře potud, že námitkou týkající se existence práva ve smyslu §114 odst. 3 stavebního zákona je i námitka zpochybňující, že má žadatel k pozemku (nebo stavbě) právo, které mu umožňuje jeho stavební záměr realizovat. Jinými slovy řečeno, pokud se účastník stavebního řízení brání námitkou, že stavebník není oprávněn na jeho pozemku stavbu vybudovat, protože mu k tomu nesvědčí žádný platný právní (typicky občanskoprávní) titul, jedná se o námitku týkající se tzv. existence práva (k tomu srovnej např. Malý, S.: Komentář ke stavebnímu zákonu č. 183/2006 Sb., ASPI, 2007, str. 127). Poté, kdy stavební úřad vyzval žalobce, aby v dané věci předložili doklad prokazující jejich právo k umístění části kanalizační přípojky do pozemku žalované, byl oprávněn stavební řízení přerušit. V daném směru tedy postup stavebního úřadu obstojí, neboť se jednalo o posouzení předběžné otázky, o níž není stavební úřad oprávněn si bez dalšího učinit úsudek sám.
Smyslem takto zahájeného soudního řízení je dosáhnout rozhodnutí, kterým bude sporná předběžná otázka, která je podstatná pro výsledek stavebního řízení, vyřešena. Touto spornou otázkou je oprávnění žalobců umístit na pozemku žalované stavbu kanalizační přípojky odvíjející se od souhlasu žalované.
Oproti názoru odvolacího soudu dovolací soud nepovažuje žalobci formulovaný žalobní petit za takový, který by spornou otázku nevystihoval.
Z žalobních tvrzení obsažených v žalobě je bez jakýchkoliv pochybností zřejmé, že žalobci podali předmětnou žalobu výhradně z důvodu postupu stavebního úřadu, který je výzvou ze dne 17. prosince 2010 vyzval, aby předložili „návrh (žalobu) na určení existence svého práva uložit kanalizační přípojku do části pozemku parc. č. 140/1 v katastrálním území L. ve vlastnictví pí J. J., bytem L., (tj. existenci jejího souhlasu – konkludentního souhlasu s uložením kanalizační přípojky)“, protože žalovaná oprávnění žalobců umístit na jejím pozemku kanalizační přípojku zpochybnila v průběhu stavebního řízení.
Žalobci v návaznosti na tuto výzvu formulovali požadavek na vydání rozsudku způsobem, jenž – vyjma části v závorce – respektuje požadavek formulovaný ve výzvě stavebního úřadu právě a jen pro zpochybnění oprávnění k umístění kanalizační přípojky žalovanou na jejím pozemku. Již ze samotné žaloby je však nepochybné, že se domáhají soudního rozhodnutí, kterým bude deklarováno, že žalovaná souhlas s umístěním kanalizační přípojky žalobců do svého pozemku parc. č. 140/1 v katastrálním území L. dala. Oproti přesvědčení odvolacího soudu vychází dovolací soud z názoru, že takto formulovaný žalobní návrh „nesupluje rozhodnutí stavebního úřadu o tom, zda žalobci mají či nemají (dodatečné) právo uložit svou kanalizační přípojku do pozemkové parcely žalované“, neboť předmět rozhodování stavebního úřadu se týká dodatečného povolení stavby kanalizační přípojky, kde souhlas žalované jako vlastnice dotčeného pozemku je pouze jednou z okolností, kterou stavební úřad v řízení o dodatečném povolení stavby bude brát na zřetel. I případné rozhodnutí, jímž by žalobě žalobců bylo vyhověno, nemůže bez dalšího znamenat, že stavební úřad je povinen rozhodnout o dodatečném povolení stavby, ale takovým rozhodnutím by byla implikována skutečnost, že existoval právní titul, prostřednictvím kterého mohli žalobci dokládat své oprávnění mít stavu kanalizační přípojky na pozemku žalované umístěnu. Tím by byla řešena (aniž by dovolací soud jakkoliv předjímal věcnou důvodnost žaloby) předběžná otázka, která je pro konečné věcné rozhodnutí stavebního úřadu o dodatečném povolení stavby, podstatná. Dovolací soud nemá pochybnost o tom, že žalobci formulovaný žalobní petit nevystihuje nic jiného, než požadavek na soudní rozhodnutí, jímž bude potvrzena existence souhlasu žalované s umístěním kanalizační přípojky budované žalobci do pozemku žalované. To je ostatně zřetelné i z toho, že i sami žalobci v žalobě výslovně zmiňují i část výzvy stavebního úřadu obsažené „v závorce“, tj. že podanou žalobou se domáhají deklarace souhlasu žalované s uložením kanalizační přípojky. Z žalobních tvrzení ani celkového pojetí žaloby se nepodávají žádné skutečnosti, z nichž by bylo učinit závěr, že předmětem žaloby je něco jiného, než potvrzení žalobci tvrzeného souhlasu žalované s umístěním kanalizační přípojky na jejím pozemku, resp. vyvrácení námitky žalované, že tento souhlas neudělila. Žaloba sama o sobě v žádném směru nemůže vyvolávat dojem, že by se jejím prostřednictvím žalobci domáhali vydání rozhodnutí, jímž by (snad) měl být stavební úřad vázán potud, že by byl povinen stavbu kanalizační přípojky dodatečně povolit již jen na základě soudního rozhodnutí.
Dovolací soud nevylučuje, že by obstála i jiná formulace žalobního nároku, a to např. v podobě, kdy by se žalobci domáhali určení, že námitka žalované uplatněná ve stavebním řízení a spočívající v absenci souhlasu s vybudováním kanalizační přípojky na jejím pozemku není důvodná, nicméně nárok uplatněný žalobci není ničím jiným pozitivním vyjádřením takto formulovaného petitu.
Vycházel-li odvolací soud z jiného právního názoru, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn právem.
Dovolací soud ze shora uvedených důvodů napadený rozsudek odvolacího soudu podle §243b odst. 2, 3 věta první o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, v němž je odvolací soud vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu §243d odst. 1 věta první o. s. ř.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. ledna 2014
Mgr. Michal K r á l í k, Ph.D.
předseda senátu