ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.961.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 961/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci ve věci žalobce Ing. J. S. , zastoupeného JUDr. Františkem Steidlem, advokátem se sídlem v Klatovech, Randova 204, proti žalovaným 1) L. K. , 2) P. K. , 3) L. K. , zastoupeným Mgr. Jindřichem Sojkou, advokátem se sídlem v Klatovech, Pražská 119, 4) J. A., o vyřešení spoluvlastnické neshody, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 336/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. listopadu 2013, č. j. 61 Co 462/2013-350, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 1), 2) a 3) je žalobce povinen nahradit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně náklady dovolacího řízení ve výši 5 455,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaných Mgr. Jindřicha Sojky.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 4) žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Klatovech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. června 2013, č. j. 6 C 336/2006-322, ve výroku I. zamítl žalobu, aby byli žalovaní uznáni povinnými ,,společně a nerozdílně odstranit vlastním nákladem vývod vody o velikosti 6/4 vedoucí ze studny situované na hranici pozemků parc. č. st. 160 a parc. č. st. 162, v katastrálním území L., obci K., k jejich domu, nacházejícím se na pozemku parc. č. st. 160“. Ve výroku II. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Plzni (dále jen ,,odvolací soud“) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 8. listopadu 2013, č. j. 61 Co 462/2013-350, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I. rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II. a III. rozsudku odvolacího soudu).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle §237 občanského soudního řádu (dále jen ,,o. s. ř.“), neboť rozhodnutí odvolacího soudu podle jeho názoru řeší otázku, která dosud nebyla v praxi dovolacího soudu vyřešena. Uplatňuje přitom dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolatel navrhuje dovolacímu soudu k posouzení otázku, do jaké míry může spoluvlastník proti vůli jiného spoluvlastníka nastolit ohledně společné věci takový režim, který mu umožní realizaci svého práva věc užívat nad rámec jeho spoluvlastnického podílu.
Dovolatel poukázal na to, že ze studny ve spoluvlastnictví účastníků vede k domu žalovaných více vývodů než k jeho domu, ačkoliv je spoluvlastníkem v rozsahu ½. Podle jeho názoru je jediným řešením sporu to, aby byl měl každý spoluvlastník přístup k čerpání vody v rozsahu svého spoluvlastnického podílu. K zřízení dalšího vývodu žalovaní podle názoru dovolatele neměli souhlas ostatních spoluvlastníků. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaní 1), 2), 3) se k dovolání vyjádřili tak, že rozhodnutí odvolacího soudu považují za správné. Upozornili, že mezi účastníky existovala dohoda o hospodaření se společnou věcí, což bylo v řízení prokázáno. Dovolatel podle jejich názoru ani tuto dohodu nezpochybňuje, spíše mu jde o úhradu nákladů na rekonstrukci studny ze strany žalovaných, která vyplývá z uvedené dohody, avšak není předmětem řízení. Podle názoru žalovaných existence dvou vývodů do jejich domu nemá nutně za následek to, že by čerpali ze studny více vody než dovolatel. Mají rovněž za to, že žalobce podal žalobu v rozporu s dobrými mravy. Navrhli, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, společně s vyjádřením k dovolání tvoří obsah procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - §3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Protože ke vzniku nároku žalobce mělo dojít před 1. lednem 2014 a před tímto datem také bylo o nároku žalobce odvolacím soudem rozhodnuto, postupoval dovolací soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 8. listopadu 2013, dovolací soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., ve znění účinném od 1. ledna 2013, proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z dovolání patrno, kterou otázku hmotného či procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, resp. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se při řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ).
Dovolací soud vychází z ustálené judikatury potud, že spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 2006, pod pořadovým č. 48 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. ledna 2011, sp. zn. 22 Cdo 4105/2008, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ).
Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno jednak na závěru, že žalobcem uplatněný nárok není dán z hlediska hmotného práva (jak bude rozvedeno dále), a dále na tom, že žalobcem uplatněné právo je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení §3 odst. 1 obč. zák.
Závěr o rozporu výkonu práv žalobce s dobrými mravy však není dovoláním žádným způsobem napaden, a již z tohoto důvodu není přípustnost dovolání dána.
Pro úplnost pak dovolací soud dodává, že přípustnost dovolání není založena ani pro řešení otázky, která podle dovolatele nebyla dosud v praxi dovolacího soudu řešena.
Dovolatel považuje za „zásadní právní otázku posouzení toho, do jaké míry může spoluvlastník věci proti vůli jiného spoluvlastníka nastolit ohledně společné věci takový režim, který mu umožní realizovat užívací právo k věci nad rámec jeho spoluvlastnického podílu v porovnání s vlastníkem dotčeným“.
Uvedená otázka nemůže založit přípustnost dovolání již proto, že na jejím řešení není rozhodnutí odvolacího soudu založeno.
V předmětné věci rozhodoval Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 27. dubna 2010, č. j. 22 Cdo 622/2008-117, kde vyložil, že požadavek žalobce na odstranění vývodu o velikosti 6/4 ze studny, která je v podílovém spoluvlastnictví, byl založen na tvrzení, že žalobce jako podílový spoluvlastník s podílem jedné poloviny neudělil žalovaným souhlas k vybudování tohoto vývodu souhlas a procesní obrana žalovaných byla založena zejména na tvrzení, že tento vývod vody ze studny byl realizován na základě dohody všech podílových spoluvlastníků, tj. i žalobce. Nejvyšší soud v rámci možných alternativ vysvětlil, že pokud by k vybudování vodovodu, jehož odstranění se žalobce domáhal, bylo založeno na dohodě všech podílových spoluvlastníků, jednalo by se realizaci hospodaření se společnou věcí ve smyslu §139 odst. 2 obč. zák. a žalobce by se nemohl domáhat odstranění tohoto vývodu.
Odvolací soud pak následně učinil závěr, že mezi účastníky byla platně uzavřena dohoda o hospodaření se společnou věcí tak, že žalobce bude mít ve studni jedno sání (vývod) a žalovaní dvě sání (vývody). S tímto stěžejním závěrem pak dovolání konkrétní polemiku nevede.
Jestliže pak dovolatel jím vymezenou otázkou zásadního právního významu nastoluje otázku založení takového režimu, který umožní některému ze spoluvlastníků realizovat užívací právo k věci v podílovém spoluvlastnictví nad rámec jeho spoluvlastnického podílu, a to proti vůli jiného spoluvlastníka, pak není dovolacímu soudu především zřejmé, jakým způsobem se má tato otázka promítnout do poměrů souzené věci.
Má-li být tímto poukazem snad (ačkoliv to z dovolání bez dalšího nevyplývá) naznačena výhrada vůči závěru odvolacího soudu o dohodě spoluvlastníků o tom, jakým způsobem budou vývody ze studny realizovány, pak se jedná o nepřípustnou kritiku skutkových zjištění, na základě kterých odvolací soud své rozhodnutí založil. Jestliže pak o kritiku závěru o uzavřené dohodě nemá jít, jedná se o otázku pro přípustnost dovolání bezpředmětnou, neboť předmětem sporu byl požadavek žalobce na odstranění vývodu ze studny a nikoliv případná otázka užívání věci některým ze spoluvlastníků nad rámec jeho spoluvlastnického podílu.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce povinnost uloženou tímto rozhodnutím, mohou se žalovaní 1), 2), 3) domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 25. června 2014
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu