ECLI:CZ:NS:2014:22.ND.128.2014.1
sp. zn. 22 Nd 128/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci péče o nezletilou B. S., zastoupenou opatrovníkem, Magistrátem města Kladna, se sídlem v Kladně, Severní 2952, dceru matky P. L. a neuvedeného otce, o zrušení ústavní výchovy, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 0 P 19/2012, o návrhu matky na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 0 P 19/2012 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Jihlavě.
Odůvodnění:
U Okresního soudu v Pelhřimově je vedeno řízení ve věci péče o nezletilou B. S., zastoupenou opatrovníkem, Magistrátem města Kladna, se sídlem v Kladně, Severní 2952.
Matka nezletilé podala dne 6. prosince 2013 návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Jihlavě, což odůvodnila tak, že by jinak musela cestovat se svým novorozeným dítětem mimo své bydliště.
Opatrovník nezletilé se k návrhu matky vyjádřil tak, že s ním nesouhlasil z důvodu faktického bydliště nezletilé a vedení spisové dokumentace u Okresního soudu v Pelhřimově.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, návrh matky na přikázání věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou dány zákonné podmínky pro přikázání věci z důvodu vhodnosti.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o výjimku
- vykládat restriktivně (srov. např. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 24, ročníku 2001, části I., pod pořadovým číslem 172).
V posuzované věci jsou úvahy o restriktivním přístupu k institutu přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti posíleny i tím, že by šlo o prolomení výlučné místní příslušnosti soudu založené bydlištěm nezletilé (srovnej §88 písm. c) o. s. ř.) a že opatrovník nezletilé s návrhem nesouhlasí.
Nadto Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 292/2013 (schváleném občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu České republiky k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) formuloval závěr, že „podle ustanovení §177 odst. 2 o. s. ř. platí, že změní-li se okolnosti, podle nichž se posuzuje příslušnost, může příslušný soud přenést svou příslušnost na jiný soud, jestliže je to v zájmu nezletilého. Jestliže soud, na nějž byla příslušnost přenesena, s přenesením nesouhlasí, předloží věc k rozhodnutí, pokud otázka přenesení příslušnosti nebyla již rozhodnuta odvolacím soudem, svému nadřízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je vázán i soud, který příslušnost přenesl.
Ustanovení §177 odst. 2 o. s. ř. je zvláštním ustanovením, které umožňuje změnit místní příslušnost soudu poté, co byla založena ve smyslu §11 odst. 1 věty druhé o. s. ř. Předpokladem přenesení příslušnosti je změna okolností významných pro určení místní příslušnosti ve smyslu §88 písm. c) o. s. ř. a zároveň respektování zájmu nezletilého dítěte. Tato zvláštní (speciální) úprava má přednost před ustanovením §12 odst. 2 o. s. ř., které tudíž ve věcech péče o nezletilé zásadně nelze použít (srov. např. již rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ze dne 26. února 1970, sp. zn. Ned 127/70, uveřejněné pod číslem 85/1970 Sbírky soudních rozhodnutí nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2010, sp. zn. 4 Nd 416/2010 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2006, sp. zn. 26 Nd 66/2006 (dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).“
Nejvyšší soud proto návrhu matky na přikázání věci podle §12 odst. 2 o. s. ř. Okresnímu soudu v Jihlavě nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. května 2014
Mgr. Michal Králík, Ph. D.
předseda senátu