ECLI:CZ:NS:2014:22.ND.345.2014.1
sp. zn. 22 Nd 345/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce O. N. , zastoupeného Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem v Ostravě, Slezská Ostrava, Jaklovecká 1249/18, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 1 000 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 C 109/2011, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 C 109/2011 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 2.
Odůvodnění:
Ve výše označené věci navrhl žalobce při jednání dne 22. července 2014, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 2, který by byl místně příslušný podle sídla žalované, když žalobce má za to, že s ohledem na množství sporů, které byly ve vztahu k žalobci vedeny, a to i trestněprávních, kdy následně byl žalobce zproštěn viny, není vhodné, aby o daném nároku rozhodoval Okresní soud v Ostravě ani jakýkoliv jiný soud v rámci Moravskoslezského kraje.
Žalovaná ve svém vyjádření s přikázáním nesouhlasí, neboť veškeré soudy jsou povinny rozhodovat nezávisle a nestranně. Žalobcem navrhovaný postup by měl navíc negativní vliv na délku řízení.
Podle ustanovení §12 odst. 2 občanského soudního řádu (dál jen „o. s. ř.“) věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu v Ostravě, u nějž je věc vedena, i Obvodnímu soudu pro Prahu 2, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. splněny.
Při úvaze o možnosti založit místní příslušnost jiného soudu na základě uvedeného ustanovení je třeba mít na zřeteli, že právní úprava příslušnosti soudu se v občanském soudním řízení odvíjí ze zásady, že řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný, přičemž pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Je-li místně příslušných několik soudů, může se řízení konat u kteréhokoli z nich (srovnej §11 odst. 1, 2 o. s. ř.). Volba konkrétního soudu příslušného k projednání a rozhodnutí věci z více soudů, jejichž příslušnost by byla dána na základě hledisek uvedených v ustanoveních §84 až 89a o. s. ř., přísluší žalobci; podáním žaloby u jednoho z několika původně místně příslušných soudů se však tento soud stává jako jediný místně příslušným (a zákonným) soudem.
Na případ, kdy žalobce podá žalobu k místně nepříslušnému soudu, dopadá úprava §105 o. s. ř. Místní příslušnost zkoumá soud jen do skončení přípravného jednání podle §114c. Neprovedl-li tuto přípravu jednání, zkoumá soud místní příslušnost jen před tím, než začne jednat o věci samé, nebo rozhodl-li o věci samé bez jednání, jen před vydáním rozhodnutí; to neplatí, jde-li o platební rozkaz, elektronický platební rozkaz nebo evropský platební rozkaz. Později ji soud zkoumá pouze tehdy, nebyla-li provedena příprava jednání podle §114c, a jen k námitce účastníka, která byla uplatněna při prvním úkonu, který účastníku přísluší. Při zkoumání místní příslušnosti se nepřihlíží k přípravě jednání, jednáním a jiným úkonům provedeným před věcně nepříslušným soudem a k rozhodnutím vydaným věcně nepříslušným soudem (srov. §105 odst. 1 o. s. ř.).
Z uvedeného ustanovení vyplývá, že pokud žalobce podá žalobu k místně nepříslušnému soudu, přičemž to do okamžiku stanoveného v §105 odst. 1 o. s. ř. nepřekáží dalším účastníkům řízení, kteří mohou místní nepříslušnost namítnout, ani původně místně nepříslušnému soudu, který je oprávněn zkoumat místní příslušnost z úřední povinnosti [srovnej např. rozsudek ze dne 10. prosince 2009, sp. zn. 23 Cdo 1164/2009 (uveřejněný pod C 8078 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck)], námitka místní nepříslušnosti se koncentruje a původně místně nepříslušný soud se stává soudem místně příslušným pro projednání věci. Takto založenou místní příslušnost nelze později změnit jen odkazem na skutečnost, že místní příslušnost byla založena nesprávně. Není však vyloučeno, aby byla místní příslušnost změněna prostřednictvím delegace vhodné nebo nutné, jsou-li naplněny zákonné předpoklady pro jejich uplatnění.
Přikázání věci soudem, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, je doplňující částí obecné zákonné úpravy místní příslušnosti. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace věci jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 24, ročníku 2001, části I., pod pořadovým číslem 172 nebo nález Ústavního soudu ze dne 12. března 2009, sp. zn. III. ÚS 529/08, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslem 55 ve svazku 52, str. 65).
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu [k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V posuzovaném případě žalobce spatřuje důvod delegace v tom, že s ohledem na množství sporů, které byly ve vztahu k žalobci vedeny, a to i trestněprávní, kdy následně byl žalobce zproštěn viny, není vhodné, aby o daném nároku rozhodoval Okresní soud v Ostravě ani jakýkoliv jiný soud v rámci Moravskoslezského kraje.
Žalobcem uváděné důvody Nejvyšší soud nepovažuje za natolik závažné, aby byly způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy. Okolnost, že u Okresního soudu v Ostravě, případně jiného soudu Moravskoslezského kraje, vedl žalobce množství sporů, bez dalšího tyto soudy nevylučuje z projednávání této věci. Je třeba připomenout, že sám žalobce podal žalobu k Okresnímu soudu v Ostravě, ačkoliv správně měl podat žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jakožto obecnému soudu žalované, čímž si místo projednání svého sporu sám zvolil. V neprospěch žalobce hovoří i ta skutečnost, že s přikázáním věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2 nesouhlasila ani žalovaná, která zcela správně upozornila na skutečnost, že veškeré soudy jsou povinny rozhodovat nezávisle a nestranně a že přikázání věci mělo negativní vliv na délku řízení. Navíc nelze přehlédnout, že od roku 2011, kdy žalobce podal žalobu, bylo ve věci vydáno již několik procesních rozhodnutí a bylo nařízeno jednání ve věci. Za této situace nelze usuzovat o tom, že by bylo hospodárnější a rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem.
Nejvyšší soud proto věc Obvodnímu soudu pro Prahu 2 z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. listopadu 2014
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu