ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.1193.2013.1
sp. zn. 23 Cdo 1193/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Stavební firma Pazdera s.r.o., se sídlem ve Vlašimi, Vlasákova 1635, PSČ 258 01, IČO 27110176, zastoupené JUDr. Martinem Vychopeněm, advokátem, se sídlem v Benešově, Masarykovo náměstí 225, PSČ 256 01, proti žalovaným 1) V. K., 2) R. K., 3) Mgr. B. P., 4) J. S., 5) G. S., všichni zastoupeni JUDr. Vladimírem Fučíkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Balbínova 404/22, PSČ 120 00, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 23 C 311/2009, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2012, č. j. 12 Co 378/2012-181, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2012, č. j. 12 Co 378/2012-181, se ve výroku pod bodem I v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně co do částky 530 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně od 30. října 2008 do zaplacení, a ve výroku pod bodem II, zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 v pořadí druhým rozsudkem ve věci ze dne 2. dubna 2012, č. j. 25 C 311/2009-152, uložil žalovaným zaplatit žalobkyni částku 640 000 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Předchozí rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen usnesením ze dne 28. června 2011, č. j. 12 Co 175/2011-105.
Soud prvního stupně zjistil, že účastníci uzavřeli dne 1. února 2008 smlouvu o dílo, podle které se žalobkyně zavázala pro žalované provést dílo spočívající v dokončení výstavby nebytových jednotek ve vlastnictví žalovaných. Termín předání díla byl sjednán na 31. května 2008. Dne 31. května 2008 byl uzavřen ke smlouvě o dílo dodatek č. 1. V něm si účastníci sjednali, že bude-li dílo zhotoveno zhotovitelem bez vad a nedodělků a objednatelům předáno do 15. září 2008, pak se datum 31. května 2008 v čl. III/1 nahrazuje datem 15. září 2008. Dále se účastníci dohodli na vypuštění sjednaných sankcí za prodlení pouze za předpokladu, že dílo bude zhotoveno zhotovitelem bez vad a nedodělků a předáno objednatelům nejpozději 15. září 2008. Žalobkyně sjednané dílo provedla a žalovaným předala, přičemž fakturou č. 08/01/091 ze dne 9. října 2008 se splatností dne 29. října 2008 žalovaným vyúčtovala částku ve výši 830 071,40 Kč jako doplatek sjednané ceny díla. Žalovaní dopisem ze dne 25. listopadu 2008 vyúčtovali žalobkyni smluvní pokutu podle čl. III.1 smlouvy o dílo ve znění dodatku, a to za prodlení žalobkyně s ukončením a předáním díla ve výši 5 000 Kč za každý den prodlení. Smluvní pokuta za 128 dní prodlení za období od 31. května 2008 do 7. října 2008 dosáhla celkové výše 640 000 Kč.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že podmínka obsažená v dodatku ke smlouvě o dílo ze dne 31. května 2008 ohledně změny termínu předání díla z 31. května 2008 na 15. září 2009, je podmínka nemožná. K takové podmínce proto nepřihlížel. Dovodil, že dodatkem č. 1 účastníci jednoznačně sjednali nové práce a dodávky, které navazovaly na práce již sjednané smlouvou o dílo ze dne 1. února 2008. V této souvislosti sjednali i nový termín předání díla, tj. 15. září 2008. Pokud by tento výrok neměl platit, pak by to znamenalo, že nové práce a dodávky sjednané dne 31. května 2008 musely být žalobkyní žalovaným předány do 31. května 2008, což s ohledem na rozsah nově sjednaných prací nebylo možné. Jelikož toto nejasné ujednání vložili do smlouvy žalovaní prostřednictvím právního zástupce, není možné toto ujednání vykládat ve prospěch žalovaných. Ve smyslu §266 odst. 4 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) tedy vyložil soud prvního stupně toto ujednání tak, že si účastníci dohodli nový termín předání díla, a to 15. září 2008.
Dále soud prvního stupně dále zjistil, že předání díla došlo 15. září 2008, kdy byl podepsán předací protokol. Skutečnost, že dílo dne 15. září 2008 vykazovalo vady, neměla na termín předání díla žádný vliv. Žalobkyně měla dílo dokončit do 15. září 2008, nebyla tedy v prodlení s prováděním, ukončením nebo předáním díla. Termín dodržela a nezavinila porušení povinnosti zajištěné smluvní pokutou. Soud prvního stupně proto uzavřel, že nárok na zaplacení smluvní pokuty nevznikl.
Soud prvního stupně rozhodl tak, že nárok na zaplacení ceny díla je důvodný a vychází ze smluvního ujednání mezi účastníky. Oproti tomu odmítl námitku žalovaných k započtení v částce 640 000 Kč vůči žalované částce.
K odvolání žalovaných Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. listopadu 2012, č. j. 12 Co 378/2012-181, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu co do částky 110 000 Kč s příslušenstvím zamítl a co do částky 530 000 Kč s příslušenstvím potvrdil s tím, že žalovaní jsou povinni zaplatit uvedenou částku společně a nerozdílně (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně provedl řádné a obsáhlé dokazování. Odvolací soud však na základě důkazů provedených soudem prvního stupně dospěl k některým odlišným závěrům. Ztotožnil se se závěrem o neplatnosti smluvního ujednání o podmíněné změně data dokončení díla na den 15. září 2008, neboť stejně jako soud prvního stupně považoval tuto podmínku sjednanou v dodatku ze dne 31. května 2008 za nemožnou. V podrobnostech odvolací soud odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně.
Neztotožnil se ale se závěrem soudu prvního stupně, že v řízení nebylo prokázáno předání díla ke dni 7. října 2008, a proto je třeba za den předání díla považovat 15. září 2008.
Odvolací soud vzal za prokázané, že ke dni 30. září 2008 vykazovalo dílo žalobkyně vady, a proto nebylo možné dospět k závěru, že žalobkyně splnila svoji povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním již ke dni 15. září 2008, jak dovodil soud prvního stupně. Sama žalobkyně v žalobě tvrdila, že dílo bylo předáno dne 7. října 2008 a k tomu odkazovala na zápis o předání a převzetí díla ze dne 30. září 2008, přičemž žalovaní toto tvrzení učinili nesporným ve vyjádření k žalobě ze dne 14. září 2009. Odvolací soud uzavřel, že ve smyslu §554 a násl. obch. zák. bylo dílo žalobkyní provedeno ke dni 7. října 2008 a od tohoto dne začala běžet doba, ve které byli žalovaní povinni zaplatit konečnou cenu díla. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že žalovaným vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty z důvodu prodlení žalobkyně jako zhotovitele, a to za období od 15. září 2008 do 7. října 2008. Smluvní pokuta tedy za 22 dnů dosáhla celkové výše 110 000 Kč. Odvolací soud současně neshledal důvod pro snížení smluvní pokuty podle§301 obch. zák.
Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl napadeným rozsudkem potvrzen rozsudek soudu prvního stupně co do částky 530 000 Kč s příslušenstvím, a ve výroku o náhradě nákladů řízení, napadli žalovaní dovoláním. Přípustnost podaného dovolání zakládají na ustanovení §237 o. s. ř., jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu doposud nebyla vyřešena a má být dovolacím soudem vyřešena jinak. Otázkou zásadního právního významu je dle dovolatelů otázka platnosti části ujednání ustanovení čl. I písm. d) dodatku č. 1 ke smlouvě o dílo č. j. 00/00/2007/Z, tj. dodatku uzavřeného mezi účastníky dne 31. května 2008.
Městský soud posoudil toto ujednání v dodatku jako ujednání obsahující tzv. podmínku nemožnou ve vztahu ke změně termínu dokončení díla. Posouzení této stěžejní právní otázky pro danou věc postrádá v odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu jakoukoli logickou stavbu a z odůvodnění napadeného rozsudku v podstatě nelze učinit žádný závěr, který by měl být základem právního posouzení věci a rozhodnutí odvolacího soudu. Z napadeného rozhodnutí není zřejmé, jakými úvahami se odvolací soud při právním posouzení jím zmíněné části dodatku č. 1 ke smlouvě o dílo ze dne 31. května 2008 řídil. Z ujednání dodatku je zřejmé, že termín dokončení díla měl být prodloužen pouze za předpokladu, že dílo bude skutečně zhotovitelem objednatelům nejpozději do 15. září 2008 bez vad a nedodělků předáno. Z rozsudku odvolacího soudu není zřejmé, v čem spočívá údajná nemožnost splnění stanovené podmínky. Dovolatelé proto namítají, že odvolací soud nesprávně posoudil problematiku platnosti a účinnosti v dodatku č. 1 smlouvy o dílo.
Z toho důvodu dovolatelé namítají, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení jejich nároku z titulu smluvní pokuty, který v rámci své obrany proti žalobě v řízení uplatnili. Současně napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení relevantních částí dodatku č. 1 smlouvy o dílo, tj. dodatku z 31. května 2008, uzavřeného mezi účastníky.
Ve vyjádření k dovolání žalobkyně namítá, že dovolání není přípustné. Otázku zásadního právního významu spatřují dovolatelé v posouzení skutkové otázky, tj. kdy byl splněn závazek žalobkyně jako zhotovitele ze smlouvy o dílo. Způsob posouzení zásadní skutkové otázky ale nelze podřadit pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení. Námitka nesprávného právního posouzení platnosti a účinnosti dodatku č. 1 ke smlouvě je otázkou nesprávného hodnocení písemného důkazu. Žalobkyně proto navrhla odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) předně podotýká, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodů 1. a 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
S ohledem na skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 6. listopadu 2012, a po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě osobou oprávněnou zastoupenou advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, 4 o. s. ř.), o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2013.
Rozhodnutí ve věci stojí na posouzení otázky, zda došlo na základě dodatku č. 1 ze dne 31. května 2008 k prodloužení termínu předání díla na 15. září 2008 či nikoli.
Nejvyšší soud dospěl v této otázce k odlišnému závěru než soud odvolací, tj. že předmětné ujednání dodatku je platnou rozvazovací podmínkou změny smlouvy v čase plnění. Účastníci se v dodatku ze dne 31. května 2008 dohodli, že dojde ke změně termínu předání díla, a to za podmínky, že dílo bude zhotoveno zhotovitelem bez vad a nedodělků a bude předáno zhotovitelem objednatelům nejpozději do 15. září 2008. Při splnění takové podmínky se datum ukončení díla v původní smlouvě sjednané na 31. května 2008 mění na 15. září 2008.
Dovolací soud dospěl oproti soudu odvolacímu k závěru, že k původně sjednanému dílu je tato podmínka bez dalšího možná a platná. Za nemožnost plnění nelze v takovém případě považovat situaci, že dodatek byl sjednán dne 31. května 2008, tj. v den, na který dopadal původní termín plnění smlouvy o dílo bez sjednaného dodatku, a že při nedodržení rozvazovací podmínky je ponechán termín plnění díla právě na 31. května 2008. Skutečnost, že v dodatku ke smlouvě bylo ujednání provedení dalších prací, aniž by pro tyto práce byl sjednán zvláštní nový termín plnění, nemá na tento závěr žádný vliv.
Podle ustanovení §575 odst. 2 občanského zákoníku není plnění nemožné, lze-li je uskutečnit i za ztížených podmínek, s většími náklady nebo po sjednaném čase. Tak tomu bylo i v tomto případě. Zhotovitelce nic nebránilo ve splnění díla řádně a včas v nově sjednaném termínu, tj. do 15. září 2008. Při splnění tohoto termínu by se prodloužil termín plnění původního díla.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že právní závěr odvolacího soudu i soudu prvního stupně, že podmínka obsažená v dodatku č. 1 ze dne 31. května 2008 je neplatná pro nemožnost plnění, je nesprávný.
Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že právní posouzení věci odvolacím soudem není správné. Žalovaným se tak prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. podařilo zpochybnit správnost rozsudku odvolacího soudu. Nejvyššímu soudu tudíž nezbylo než napadený rozsudek podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušit a vrátit věc Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. května 2014
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu