ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.1225.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 1225/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Jet Trans Speditions-gesellschaft m.b.H., se sídlem v Innsbrucku, Egger-Lienz Str. 1d, 6026, Rakousko, zastoupené JUDr. Pavlem Dobiášem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Ostrovského 253/3, PSČ 150 00, proti žalovanému Mgr. E. F., zastoupenému JUDr. Františkem Schulmannem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Valentinská 92/3, PSČ 110 00, o zaplacení částky 12 472,47 EUR s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 Cm 107/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. října 2013, č. j. 12 Cmo 36/2010-484, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12 100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Františka Schulmanna, advokáta, se sídlem v Praze 1, Valentinská 92/3, PSČ 110 00.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. října 2009, č. j. 31 Cm 107/2001-347, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 12 472,47 EUR s 10% úrokem z prodlení od 29. května 2000 do zaplacení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. října 2013, č. j. 12 Cmo 36/2010-484, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), když přípustnost dovolání vymezuje tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které „v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešeny nebyly, a především dovolacím soudem v předmětné věci vyřešené právní otázky měly být posouzeny jinak“.
K dovolání se žalovaný vyjádřil s tím, že dovolání považuje za nepřípustné, případně za nedůvodné.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013) se podává z bodu 7 článku II části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 prvé věty o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem odvolatel spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Jak již Nejvyšší soud v minulosti judikoval (usnesení ze dne 29. srpna 2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013), spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit. Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014) rovněž vyplývá, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem.
Těmto požadavkům však dovolatelka nevyhověla, neboť neoznačila žádné rozhodnutí dovolacího soudu, od kterého by se měl nyní odchýlit, ani z dovolání není zřejmé, na řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva má napadené rozhodnutí záviset. To, že má dovolatelka jiný názor na skutkové závěry odvolacího soudu, event. nesouhlasí s jeho procesními postupy, však nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat .
Výrok o náhradě nákladů řízení nemusí být v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. odůvodněn. Nejvyšší soud však poznamenává, že žalovanému přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení, oproti návrhu ve vyjádření k dovolání, pouze za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání, podané 6. března 2014, kdy kurz vyhlašovaný ČNB činil 1 EUR / 27,360 Kč), neboť za situace, kdy současný právní zástupce žalovaného jej v této věci zastupoval již od 12. května 2009 nelze hovořit ani v případě udělení nové plné moci k dovolacímu řízení o „převzetí právního zastoupení“ a náklady s tímto spojené za účelně vynaložené (§142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. dubna 2014
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu