ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.123.2013.1
sp. zn. 23 Cdo 123/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně J M R, spol. s r.o. , se sídlem v Mostě - Vtelno, Mostecká 38, PSČ 434 01, IČO 27338100, zastoupené JUDr. Markétou Soukupovou, advokátkou, se sídlem v Mostě, Jaroslava Průchy 1915/24, PSČ 434 01, proti žalované DR Trans EU, spol. s r.o. , se sídlem v Praze 4 - Michle, Jaurisova 515/4, PSČ 140 00, IČO 63677482, zastoupené Mgr. Petrem Burzanovským, advokátem, se sídlem v Praze 4, V parku 2323/14, PSČ 148 00, o zaplacení částky 764 883,74 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 45 Cm 121/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. června 2012, č. j. 12 Cmo 138/2012-78, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 14 084 Kč k rukám JUDr. Markéty Soukupové, advokátky, se sídlem v Mostě, Jaroslava Průchy 1915/24, PSČ 434 01.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem pro zmeškání ze dne 3. října 2011, č. j. 45 Cm 121/2010-32, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 764 883,74 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná bez řádné a včasné omluvy zmeškala první jednání, které se ve věci konalo, přestože jí byla žaloba a předvolání k jednání na den 3. října 2011 doručeny dne 24. srpna 2011, tj. více než deset dnů přede dnem, kdy se jednání konalo. Žalovaná zaslala soudu omluvu, která byla soudu doručena cca 4 hodiny před začátkem jednání, v níž sdělila soudu, že dne 30. září 2011 došlo k ukončení právního zastoupení výpovědí plné moci jejímu advokátu, a proto žádá o odročení jednání s tím, že případně sdělí jméno jiného právního zástupce. Soud prvního stupně tuto omluvu hodnotil jako nikoli včasnou a řádnou. Za žalovanou v době konání soudního řízení existovala osoba způsobilá jednat (její statutární orgán) a ohledně její účasti na jednání nebyly sděleny žádné překážky. Je věcí žalované, že vypověděla plnou moc svému právnímu zástupci těsně před termínem jednání. Jednání žalované se tak jeví jako účelové a jediným jeho efektem by bylo prodloužení postupu v řízení. Soud prvního stupně proto rozhodl podle §153b odst. 1 o. s. ř. rozsudkem pro zmeškání.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. června 2012, č. j. 12 Cmo 138/2012-78, ve znění opravného usnesení ze dne 19. června 2012, č. j. 12 Cmo 138/2012-78, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Odvolací soud uzavřel, že na základě tvrzení v žalobě o skutkových okolnostech sporu, tj. požadavku žalované na provedení předmětných přeprav a jejich provedením žalobkyní pro žalovanou, doložených relevantními důkazy, bylo možno rozhodnout v neprospěch žalované. Právní posouzení uplatněného nároku podle ustanovení §610 a §625 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) vedlo odvolací soud k závěru, že žaloba je opodstatněná.
Odvolací soud se ztotožnil i se závěry soudu prvního stupně ohledně včasnosti a důvodnosti omluvy žalované k jednání u soudu prvního stupně. Pro stručnost na jeho odůvodnění odkázal. Odmítl argumentaci žalované judikaturou Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 3443/2010 a sp. zn. 30 Cdo 3825/2007), které na řešený případ nedopadají. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná co do výroku pod body I a II dovoláním. Přípustnost podaného dovolání zakládá na §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jelikož se jedná o rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam, protože řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu doposud nebyla vyřešena.
Dovolatelka namítá, že v řízení před soudem prvního stupně nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Dovolatelka v odvolání uváděla, že její neúčast na soudním jednání byla způsobena odvoláním plné moci udělené advokátovi pro dané řízení s tím, že uvedený právní zástupce obeznámil žalovanou o konání tohoto jednání až v den, kdy se uvedené soudní jednání mělo konat. Žalovaná, resp. člen jejího statutárního orgánu se tohoto jednání nemohla účastnit a žalovaná neměla pochybnost, že omluva z jednání, která byla soudu prvního stupně zaslána, bude v této věci dostačující a zároveň bude žádostí o odročení nařízeného soudního jednání.
Žalovaná upozorňuje, že byla v řízení aktivní, jelikož řádně uplatňovala svá práva zejména tím, že si s ohledem na složitost věci vzala právní zastoupení a podala soudu řádné vyjádření, ve kterém vylíčila rozhodné skutečnosti.
Jednání dovolatelky nelze považovat za účelové. Žádost dovolatelky o odročení nařízeného jednání byla motivována především časovým prostorem na zajištění adekvátního zastoupení advokátem. Dovolatelka odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu v obdobných věcech, konkrétně rozhodnutí ze dne 13. ledna 2011, sp. zn. 26 Cdo 3443/2010, a usnesení ze dne 17. dubna 2008, sp. zn. 30 Cdo 3825/2007. Ze strany žalované nepředcházela žádná jiná žádost o omluvu ani žádné jiné jednání, které by mohlo být považováno za obstrukční.
Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání namítá, že dovolání není přípustné, jelikož Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi již vícekrát řešil jak otázku podmínek rozsudku vydání pro zmeškání, tak související otázku důvodnosti a řádnosti omluvy.
Se zřetelem k bodu 7. článku II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2013, tj. před novelou občanského soudního řádu učiněnou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§l0a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas oprávněnou osobou a obsahuje stanovené náležitosti, nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, tj. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Nejvyšší soud dospěl ve své rozhodovací praxi k závěru (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. ledna 2011, sp. zn. 26 Cdo 3443/2010), že k relevantním příčinám, pro které může strana požádat o omluvu prvního jednání ve věci, patří příčina, pro kterou žalovaný zmeškal první jednání ve věci, musí mít s ohledem na její povahu, nepředvídatelnost, závažnost, rozsah nebo z jiných důvodů aspekt ospravedlnitelnosti (toho, co lze v dané situaci omluvit). Omluvitelným důvodem jsou nejen události objektivního charakteru, ale i okolnosti žalovaným způsobené či jinak zaviněné, jestliže je lze v dané situaci považovat za omluvitelné – za důvod ospravedlňující zmeškání jednání. Samotný omluvitelný důvod musí být vždy uplatněn ve vztahu k jednání, při němž byl rozsudek pro zmeškání vydán. Omluva účastníka ve smyslu §153b odst. 1 o. s. ř. je důvodná jen tehdy, jestliže jsou soudu oznámeny konkrétní údaje o tom, proč se nemůže jednání zúčastnit, zejména jaké jiné konkrétní okolnosti mu brání v účasti, kdy se o nich dozvěděl, a že časovou kolizi nebylo možné vyřešit jinak. Při rozhodování o případném vydání rozsudku pro zmeškání, resp. při rozhodování o návrhu žalovaného na zrušení rozsudku pro zmeškání, soudy musí brát v úvahu rovněž např. předchozí procesní aktivitu žalovaného, tedy zda se eventuálně vyjádřil k podané žalobě, zda navrhl důkazy ke své obraně atd.
Dovolatelka v omluvě uvedla, že důvodem k neúčasti na jednání je skutečnost, že ona sama vypověděla plnou moc jejímu právnímu zástupci, a proto se nemůže jednání zúčastnit. Omluva neobsahovala žádné další informace, které by se týkaly důvodů neúčasti strany žalované na jednání. Takovou omluvu není možné považovat za řádnou. Pokud se na jednání nemohl dostavit ani statutární orgán jednající za společnost, pak měla toto omluva obsahovat. Stejně tak měla omluva obsahovat i informaci o tom, že právní zástupce vyrozuměl stranu o termínu soudního jednání až v den jeho konání.
Znění omluvy, které bylo doručeno soudu cca 4 hodiny před začátkem jednání před soudem prvního stupně, nenaplnilo judikaturou definovaný požadavek na řádnost omluvy, tj. soudu v tomto případě nebyly oznámeny konkrétní údaje o tom, proč se nemůže jednání zúčastnit, zejména jaké jiné konkrétní okolnosti jí brání v účasti, kdy se o nich dozvěděla, a že časovou kolizi nebylo možné vyřešit jinak. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalované není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné a podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. jej odmítl.
Podle ustanovení §151 odst. 2 věty první o. s. ř. by soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení měl určit výši odměny za zastupování advokátem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (jímž je vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů) [část věty před středníkem]. Podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (podle ustanovení advokátního tarifu) by se mělo postupovat, jen jde-li o přiznání náhrady nákladů řízení podle §147 a §149 odst. 2 o. s. ř. nebo odůvodňují-li to okolnosti případu (část věty za středníkem).
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb. zrušil (s účinností od 7. května 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů) vyhlášku č. 484/2000 Sb. jako neústavní a s přihlédnutím ke sdělení Ústavního soudu ze dne 30. dubna 2013, č. Org. 23/13, k onomu nálezu, uveřejněnému pod číslem 117/2013 Sb., nicméně Nejvyšší soud uzavírá, že při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni je namístě postup dle §151 odst. 2 věty první části věty za středníkem o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají z částky 11 340 Kč podle §7 bodu 6 ve spojení vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za jeden úkon právní služby (podané vyjádření k dovolání), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300 Kč dle §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 citované vyhlášky, při připočtení 21 % daně z přidané hodnoty (2 444 Kč), celkem tedy částku 14 084 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně dne 21. února 2014
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu