ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.1455.2013.1
sp. zn. 23 Cdo 1455/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobkyně B W T Česká republika s. r. o. se sídlem Čestlice, Lipová 196, PSČ 251 01, identifikační číslo osoby 49713108, zastoupené JUDr. Pavlem Srbem, advokátem se sídlem Praha 2 – Vinohrady, Žitná 562/10, proti žalované NRST Invest s.r.o. (dříve Gnaseus, s. r. o.), se sídlem Praha 4, Na Pankráci 404/30a, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 26421526, zastoupené Mgr. Jakubem Krausem, advokátem se sídlem Praha 1, Na Poříčí 26, o zaplacení částky 186 567 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 33 Cm 167/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2012, č. j. 1 Cmo 194/2012-283, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2012, č. j. 1 Cmo 194/2012-283, se ve výroku II. a v závislých výrocích III. a IV. o náhradě nákladů řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze, poté, co jeho dřívější rozsudek ze dne 16. 9. 2010, č. j. 33 Cm 167/2007-113, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 10. 2010, č. j. 33 Cm 167/2007-137, se zamítavým výrokem ve věci samé byl zrušen odvolacím soudem s tím, že je třeba pro spravedlivé rozhodnutí zjistit další skutečnosti, rozhodl rozsudkem ze dne 15. března 2012, č. j. 33 Cm 167/2007-227, výrokem I. tak, že žalobu o zaplacení 231 567 Kč s příslušenstvím zamítl a výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně po doplněném dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne 4. 11. 2004 uzavřena smlouva o dílo, podle níž se žalobkyně zavázala provést pro žalovanou dílo spočívající ve zhotovení bazénové vany včetně hydroizolací a obkladů a dodávce a montáži bazénové technologie. Termín dokončení hrubé stavební části byl dohodnut na termín do 17. 12. 2004 a termín dokončení celého díla 30. 5. 2005, pokud v tom nebude bránit stavební nepřipravenost žalované, tedy nedostatek součinnosti ze strany žalované. Tento závěr o termínu dokončení díla vyplynul podle soudu prvního stupně nejen z textu smlouvy a jejího výkladu podle §266 obchodního zákoníku (dále jen “obch. zák.”), užila-li tento termín žalobkyně dokonce opakovaně, a to nejen ve smlouvě o dílo, nýbrž též v návrzích dodatku č. 1, ale je zřejmý i z právního názoru odvolacího soudu v této věci, kterým zavázal soud prvního stupně.
Z provedených důkazů - ze zápisů ve stavebním deníku i z mailové korespondence účastníků soud prvního stupně zjistil, že dílo v květnu 2005 dokončeno nebylo, přičemž ze všech dalších skutkových zjištění vyplynulo, že nebylo dokončeno ani ke dni 28. 11. 2005. Skutečnost, že bazén nebyl žalobkyní řádně dokončen a žalované bez vad předán, svědčí podle soudu prvního stupně i tvrzení samotné žalobkyně, že bazén dokončil někdo jiný, nikoli žalobkyně, která ani nevyzvala žalovanou k převzetí díla a dílo protokolárně v souladu se smlouvou o dílo nepředala.
S ohledem na uvedené soud prvního stupně dovodil, že žalovaná poté, co poskytla žalobkyni opakovaně lhůtu k dokončení díla a opakovaně ji vyzvala k dokončení díla, byla žalovaná oprávněna od smlouvy o dílo odstoupit pro prodlení žalobkyně v souladu s §344 a násl. obch. zák. Žalobkyně neunesla svoji povinnost tvrzení a důkazní, když ani přes opakované výzvy soudu žádná konkrétní skutková tvrzení o tom, s jakou součinností a v jakém období s prováděním jakých prací byla žalovaná v prodlení, resp. jak žalovaná žalobkyni neposkytnutím konkrétní součinnosti bránila v provádění díla.
Žalovaná po odstoupení od smlouvy nechala dílo opravit a dokončit jinou osobou, žalobkyni vyúčtovala smluvní pokutu v souladu se smlouvou a náklady na odstranění nedostatků a dokončení díla, jako náhradu škody. Podle závěru soudu prvního stupně žalovaná tyto svoje pohledávky vůči uplatněnému nároku žalobkyně započetla v souladu s §580 a násl. občanského zákoníku (dále jen “obč. zák.”). Smluvní pokuta, vyúčtovaná žalovanou, odpovídala době prodlení a sjednané výši, přičemž náklady na odstranění vad a dokončení díla převyšovaly částku 100 000 Kč. Žalobkyně nijak nedoložila hodnotu svého poskytnutého plnění v tom směru, že by přesahovala částku již žalovanou na základě vystavených faktur zaplacenou. Pokud byla ve smlouvě dohodnuta cena plnění 927 543 Kč snížená dodatkem č. 1 ze dne 13. 5. 2005 o 45 000 Kč, potom cena plnění podle závěru soudu prvního stupně činí 882 543 Kč; z toho 90 % z ceny díla celkem činí 794 288,70 Kč. Podle ujednání účastníků měla být zaplacena DPH a část nad 90% ceny po protokolárním předání a převzetí díla. Bylo prokázáno, že žalovaná bez ohledu na znění smlouvy žalobkyni platila u předmětných faktur též DPH a zaplatila celkem 644 961 Kč. Do 90 % ceny díla tedy rozdíl činí 149 327,70 Kč, nikoli žalobkyní požadovanou částku.
Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neunesla svoji povinnost tvrzení a důkazní, netvrdila a neprokázala žádné konkrétní nedostatky součinnosti ze strany žalované, nutné pro plnění díla, dílo řádně nedokončila, žalované nepředala, přičemž dílo dokončil jiný subjekt na náklady žalované. Ze všech uvedených důvodů soud proto žalobu s použitím ustanovení §536 a násl., §554, §344, §354, §351, §365, §369, §300 obch. zák. a §575 a násl., §580 a násl., §544 obč. zák. jako nedůvodnou zamítl.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. listopadu 2012, č. j. 1 Cmo 194/2012-283, výrokem I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v té části výroku I., ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 45 000 Kč s příslušenstvím a úroků z prodlení z částky 284 704 Kč od 13. 9. 2005 do 26. 10. 2005, výrokem II. změnil část výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, kterou byla žaloba zamítnuta ohledně 186 567 Kč s příslušenstvím tak, že žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni částku 186 567 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným v tomto výroku; výrokem III. změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně ohledně nákladů řízení a výrokem IV. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud po přezkoumání a projednání odvolání dospěl k závěru, že soud prvního stupně nepostupoval v souladu s pokyny odvolacího soudu, když po provedeném dokazování opět vyslovil závěr, že žalobkyně netvrdila a ničím neprokázala konkrétní stavební nepřipravenost žalované a rozsah poskytnutého plnění. Po opakování důkazů smlouvou o dílo ze dne 4. 11. 2004 s cenovou nabídkou, předávacím protokolem dokumentace s technickou zprávou, zápisem z jednání ze dne 6. 6. 2005, e-maily ze dne 7. 6. 2005 a 20. 6. 2005 a dopisem zástupce žalované z 5. 12. 2005, zápisy ve stavebním deníku z 24. 10. 2005, 30. 10. 2005 a 31. 10. 2005, dopisem žalobkyně z 12. 8. 2005 a přípisy žalované z 20. 1. 2006, 30. 6. 2010 a 9. 9. 2010, dospěl odvolací soud k závěru, že mezi účastníky je nesporné, že předmětný vnitřní bazén (předmět díla) měl být umístěn v prvním nadzemním a prvním podzemním podlaží souběžně stavěného rodinného domu. Z toho dovodil, že plnění žalobkyně bylo zcela vázáno na postup prací na předmětném domě v gesci žalované, a to jak těch, které se přímo týkaly plnění žalobkyně, tak i ostatních, které musely být pro realizaci předmětného díla provedeny. Odvolací soud měl za nepochybné, že docházelo ke střetu těchto různých prací, na což pamatovala smlouva v článku IV. odst. 2, v němž je uvedeno, že v případě posunutí termínů kompletačních či dílčích prací vyzve objednatel písemně zhotovitele k nástupu na montážní práce s předstihem 5 dnů (což žalovaná neučinila). Termín dokončení díla byl předběžně stanoven na květen 2005, přestože ostatní termíny ve smlouvě byly uvedeny k určitému dni, avšak žalovaná i s tímto nejistým (neurčitým) termínem dokončení díla smlouvu podepsala. Mezi účastníky bylo nesporné, že k provedení hrubé stavební části díla (zhotovení železobetonové vany) došlo ve stanoveném termínu. Následně mělo dojít k obložení vany a poté k osazení bazénu jednotlivými komponenty bazénové technologie a jejich zprovoznění, což však bylo vázáno na průběh a také daný stupeň dokončení výstavby těchto prostor žalovanou.
Podle zjištění odvolacího soudu k dodávce a montáži bazénové technologie žalobkyní mohlo dojít a docházelo až od poloviny srpna 2005, neboť daný prostor nebyl žalovanou připraven k realizaci tohoto plnění, což podle odvolacího soudu dokládá zejména fotodokumentace předmětného bazénu z období začátku května 2005 až poloviny srpna 2005. Skutečné provedení jednotlivých komponentů předmětné technologie žalobkyní prokazují zápisy ve stavebním deníku žalobkyně z 24., 30. a 31. 10. 2005.
Žalovaná po několika výzvách daných žalobkyni k dokončení díla odstoupila dopisem ze 17. 2. 2006 od smlouvy pro prodlení žalované s prováděním díla. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že odstoupení žalované od smlouvy bylo v souladu s ustanovením §344 a násl. obch. zák., bylo-li zjištěno, že žalobkyni bránilo v dokončení díla neposkytnutí spolupůsobení žalovanou (§365 věta druhá a §370 obch. zák).
Odvolací soud vzal za nesporné, že dílo dokončila třetí osoba, čímž nastala následná nemožnost plnění podle ustanovení §575 a násl. obč. zák. V takovém případě mají strany povinnost vrátit si poskytnuté plnění (§354 ve spojení s §351 obch. zák.). Plnění žalobkyně, které bylo poskytnuto žalované, je po výše uvedené dohodě z června 2005, kterou došlo k omezení smluveného předmětu díla, představováno dodávkou a montáži bazénové technologie a zhotovením bazénové vany. Provedení tohoto plnění má odvolací soud za prokázáno zejména zápisem ve stavebním deníku žalobkyně z 24. 10. 2005, v němž je zachyceno odzkoušení bazénové technologie, tedy již předtím muselo dojít k jeho dodání a montáži. Navíc žalovaná nikdy netvrdila, že by z cenové nabídky ze 4. 11. 2005 žalobkyně něco nedodala.
Při stanovení hodnoty poskytnutého plnění žalobkyně vycházel odvolací soud z cen dohodnutých mezi účastníky, neboť se od obvyklých cen nelišily. Zadáním znaleckého posudku ohledně této otázky by byl spor podle odvolacího soudu zbytečně prodlužován a přinesl by nárůst nákladů řízení (ostatně účastníci ho k tomuto ani nenavrhovali). Za účelem shodného přístupu k oběma účastníkům pak k výpočtu užil částku 45 000 Kč (hodnota žalobkyní neprovedené dodávky obkladů) a dále částku 186 567 Kč (hodnota čtvrté faktury č. 351814, vystavené 29. 9. 2005, splatné 13. 10. 2005). Z žalované částky 231 567 Kč žalobkyni přiznal částku 186 567 Kč i s příslušnými zákonnými úroky z prodlení z této jistiny, jež jsou uplatněny ve správné výši, neboť měl odvolací soud za prokázané poskytnutí tohoto plnění. Odvolací soud z žalované částky žalobkyni nepřiznal zbývající částku 45 000 Kč, vyplynulo-li z dokazování, že tuto část plnění žalobkyně provedla vadně a že žalovaná na základě dohody mezi nimi uhradila náklady na odstranění těchto vad ze svého. Tento závěr se vztahuje nejen na zákonné úroky z prodlení z této jistiny, ale také na úroky z prodlení z částky 284 704 Kč (za období od 13. 9. 2005 do 26. 10. 2005).
Hodnotu plnění žalobkyně stanovil odvolací soud na částku 831 528 Kč, kdy plnění žalované je představováno provedenými platbami žalobkyní v celkové výši 644 961 Kč, které jsou mezi účastníky nesporné. Odvolací soud proto uzavřel, že poskytnuté plnění žalobkyně převyšuje plnění žalované o 186 567 Kč, a proto rozhodl, že žalovaná je povinna tuto částku s přiznaným příslušenstvím žalobkyni zaplatit.
K zániku nároků žalobkyně v důsledku tří jednostranných zápočtů žalované podle názoru odvolacího soudu nedošlo, nebot' tyto úkony žalované jsou v rozporu s příslušnými ustanoveními občanského a obchodního zákoníku a s ustálenou judikaturou. V prvním případě (zápočet z 20. 1. 2006) byl tento úkon proveden ve stejný den, kdy došlo k vyúčtování údajných nároků vůči žalobkyni, byla tedy jednostranně započtena ještě nesplatná pohledávka žalované vůči žalobkyni (§359 obch. zák.). Ve druhém a třetím případě (zápočty z 30. 6. 2010 a 9. 9. 2010) není zřejmé, jaké pohledávky žalované vůči žalobkyni jimi zanikly a jaké nezanikly, nebot' se jedná o pohledávky z různých právních titulů (rozpor s §37 odst. 1 obč. zák.). Jelikož odvolací soud shledal tyto zápočty žalované neplatnými, nezabýval se již oprávněností dalších uplatněných jednotlivých nároků žalované.
K obraně žalované, která byla založena na tom, že žalovaný nárok vůbec nevznikl (namítáno jednak nesplnění podmínek pro fakturaci a jednak vadné plnění žalobkyně), odvolací soud uvedl, že součástí faktur nemusel být soupis provedených prací a že plnění žalobkyně za dané období má za prokázané. K namítanému vadnému plnění odvolací soud vyšel ze zjištění, že v řízení bylo prokázáno pouze vadné provedení položení obkladů a dlažby, které ale bylo na základě dohody z června 2005 odstraněno. Pokud žalovaná namítala i jiné vady, činila tak jen v obecné poloze, aniž by je v řízení konkretizovala a prokázala. To dokládá podle odvolacího soudu i vyjádření žalované v závěru odvolacího jednání o tom, že aby mohla vady konkretizovat, musela by tak učinit po výslechu svědků a po vyžádání znaleckého posudku. Takové stanovisko shledává odvolací soud v rozporu s požadavkem procesní teorie nejprve tvrdit a následně tato tvrzení prokázat. Navíc odvolací soud dospěl k závěru, že v dané věci by znalec nemohl přinést nová zjištění, neboť již uplynula poměrně dlouhá doba, žalobkyni nebylo umožněno dílo dokončit a případné vady již byly odstraněny žalobkyní či třetí osobou. Odvolací soud neshledal uplatněnou obranu žalované za důvodnou, a proto v rozsahu 186 567 Kč s příslušenstvím změnil zamítavý výrok soudu prvního stupně na výrok vyhovující.
Proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včas dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (ve znění do 31. 12. 2013 – dále opět jen „o. s. ř.“). Důvodnost dovolání spatřuje v dovolacím důvodu uvedeném v ustanovení §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř. a §241a odst. 3 o. s. ř., neboť má za to, řízení před odvolacím soudem bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá v napadené části na nesprávném právním posouzení a že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí v uvedeném rozsahu vychází, nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
K prvnímu dovolacímu důvodu dovolatelka uvádí, že z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu není zřetelné, které důkazy soud zopakoval, které neprovedl, ačkoli byly pro posouzení sporu podstatné. Namítá, že sám odvolací soud nejprve zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně z toho důvodu, že nebyly provedeny některé pro věc podstatné důkazy, a následně v opakovaném řízení k těmto důkazům, které byly soudem prvního stupně provedeny, sám nepřihlédl a na základě shodné důkazní situace, jaká byla před prvním rozhodnutím odvolacího soudu, rozhodl ve věci tak, že rozsudek soudu prvého stupně v podstatné části změnil ve prospěch žalobkyně. Podle dovolatelky není možné, aby soud provedl jen některé důkazy a k ostatním důkazům provedeným soudem prvního stupně nepřihlédl, přestože jsou pro řešení sporu podstatné. Pokud odvolací soud dospěl k jiným skutkovým zjištěním, potom byl povinen rozhodné důkazy provést, vyslovil-li závěr, že žalovaná neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno.
Pokud jde o druhý dovolací důvod, uvádí dovolatelka několik námitek, v nichž spatřuje nesprávné právní posouzení věci.
Podle dovolatelky se odvolací soud nevypořádal s námitkou žalované, že termín “předběžně” byl uveden i v návrhu dodatku ke smlouvě předkládaným žalobkyní v době, kdy dílo mělo být již dokončeno a odstraňovaly se jeho vady a nedodělky a kdy tedy k posunutí kompletačních a dílčích prací z logiky věci již dojít nemohlo.
Dovolatelka nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, že mezi účastníky je nesporné, že hrubá stavební část byla dokončena ve stanoveném termínu. Dohodnutý termín (17. 12. 2004) dodržen žalobkyní nebyl, když hrubá stavební část byla dokončena až 24. 5. 2005.
S poukazem na zápis ze dne 6. 6. 2005, jímž bylo zjištěno, že pokládka dlažby a dna bazénu byla vadná, označuje dovolatelka za nesprávný právní názor odvolacího soudu, že dohodou mezi účastníky došlo k omezení rozsahu díla za současného snížení smluvní ceny, když se sjednaná částka 45 000 Kč měla odečíst ze závěrečné faktury. Dovolatelka je přesvědčena o tom, že došlo pouze k dohodě, jak budou vady díla, za něž odpovídá žalobkyně, odstraněny, a to na náklady žalobkyně, když o uvedenou částku bude snížena fakturace žalobkyně za výkony prováděné žalobkyní v daném měsíci. Z tohoto důvodu též dovolatelka uhradila na fakturu č. 351601 o 45 000 Kč méně.
Žalovaná nesouhlasí rovněž se závěrem odvolacího soudu, že by ujednání o odstranění vad, za něž odpovídá žalobkyně, nemělo za následek prodlení žalobkyně s dokončením díla. Dovolatelka nesouhlasí s interpretací zápisů ve stavebním deníku, jak to činí odvolací soud, neboť podle jejího názoru ze všech zápisů vyplývá, že dílo nebylo dokončeno a předáno žalované. Zápis ve stavebním deníku ze dne 24. 10. 2005 s formulací, že termín uvedení techologie do provozu není prodlužován ze strany žalobkyně, nemůže prokazovat, že žalovaná neposkytovala žalobkyni potřebnou součinnost. Jiné důkazy k tomuto tvrzení přitom žalobkyní předloženy nebyly a žalobkyně neuvedla žádné konkrétní údaje o tom, jakou součinnost žalovaná neposkytla. Dovolatelka proto nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu o tom, že nebyla oprávněna od smlouvy o dílo odstoupit.
Žalovaná napadá rovněž závěr odvolacího soudu o tom, že započtení jejích pohledávek proti pohledávkám žalobkyně je neplatné z důvodu započtení nesplatné pohledávky. Upozorňuje na to, že v případě prvního zápočtu vyúčtování smluvní pokuty ze dne 20. 1. 2006 zaslala žalobkyni započtení dne 7. 2. 2006 a jednostranný zápočet ze dne 20. 1. 2006 pak až dne 9. 2. 2006. Ani další právní úkony započtení ze dne 30. 6. 2010 a 9. 9. 2010 nepovažuje dovolatelka za neplatné, protože z důvodu opatrnosti započetla své pohledávky za žalobkyní specifikované co do důvodu i výše, a to vůči jediné pohledávce žalobkyně za žalovanou na vydání hodnoty majetkového plnění po odstoupení od smlouvy o dílo, které nelze vrátit. Pokud tedy žalovaná učinila vůči žalobkyni projev směřující k započtení, pak zanikly v souladu s §580 obč. zák. ty pohledávky, které se setkaly a byly způsobilé k započtení.
Dovolatelka nesouhlasí ani s interpretací výzvy ze dne 5. 12. 2005, kdy žalovaná sdělila žalobkyni, že výčet stavebních prací nebyl ke dni vystavení faktury č. 351814 ze strany žalobkyně proveden a žádá opravu tak, aby byly zohledněny stavební práce provedené do 24. 10. 2005. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že by touto výzvou potvrzovala, že k 24. 10. 2005 vznikl žalobkyni nárok na fakturaci 90% ceny díla.
Žalovaná je přesvědčena, že odvolací soud pochybil i v určení hodnoty žalobkyní poskytnutého plnění a odkazuje na výpočet soudu prvního stupně, který považuje za správný.
Dovolatelka se domnívá, že odvolací soud učinil nesprávný závěr i v tom smyslu, že žalovaná v řízení jiné vady než vady položení obkladů a dlažby neprokázala. Podle názoru dovolatelky vyplývají vady ze znaleckého posudku, kterým provedl důkaz soud prvního stupně. Poukazuje i na důkazy provedené fakturami V. C., kterými byly vyúčtovány náklady odstranění vad díla v celkové výši 125 352 Kč. Dovolatelka připomíná, že v průběhu řízení opakovaně tvrdila a konkretizovala, jaké vady dílo mělo, a k prokázání svých tvrzení předložila relevantní důkazy.
Na základě všech výše uvedených skutečností navrhuje dovolatelka, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v napadeném rozsahu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze, č. j. 1 Cm 194/2012-283, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a žalované přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení.
K dovolání žalované podala vyjádření žalobkyně. Shrnuje dosavadní průběh sporu a vyslovuje názor, že odvolací soud postupoval správně a dovolatelkou tvrzené vady odvolacího řízení jsou jen účelové. Poukazuje na to, že z technologických důvodů nebylo možné některé práce v zimě provádět, proto byla dodací lhůta určena jen předběžně s datem květen 2005. Až následně žalovaná účelově a cíleně začala považovat tento termín za konečný. Pokud by účastníci zamýšleli sjednat přesný konečný termín, tak by ho použili bez slova “předběžný”. Dále žalobkyně pokazuje na to, že žalovaná byla povinna spolupůsobit tak, že žalobkyni měla vyzvat k nástupu na montážní práce s předstihem 5 dnů, což však žalovaná nikdy neučinila. Specifikuje plnění, která měla zajistit žalovaná, ale které nezajistila nebo zajistila vadně. Podle názoru žalobkyně vyplývá ze zápisu ze dne 24. 10. 2005, že dílo bylo splněno z více než 90% a žalovanou bylo potvrzeno, že stavební část i technologie je dokončena, vyzkoušena a je funkční. Žalobkyně zdůraznila, že v prodlení byla žalovaná, když neposkytovala součinnost ani peněžitou úhradu na dokončení díla. Namítá, že ji byla žalovanou stanovena na dokončení díla lhůta 30. 11. 2005, což považuje za nepřiměřené, jestliže výzvu obdržela až 28. 11. 2005. Žalobkyně tvrdí, že upozornila žalovanou, že o dobu prodlení s placením se prodlužuje dodací lhůta pro plnění, upozornila ji též na nezajištěnost topenářů a měření a regulace subdodavatelů žalované. V době odstoupení od smlouvy se na staveništi pohyboval již jiným podnikatel (p. C.), takže žalovaná znemožnila žalobkyni jakékoli další plnění. Podle názoru žalobkyně byla v prodlení žalovaná, vady začala tvrdit až následně. Žalobkyně poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž, nebylo-li dílo splněno a předáno, nemohlo být dodáno vadně. Poukazuje na to, že žalovaná navíc nikdy včas a řádně vady nereklamovala. Bazén byl podle žalobkyně připraven k uvedení do provozu, pokud jde o plnění žalobkyně, a to dnem 23. 11. 2005 protokolem “Uvedení do provozu č. 574/2005”. Z toho důvodu považuje zápočty dlužných částek ze strany žalované za neplatné a neoprávněné.
S ohledem na výše uvedené považuje žalobkyně rozhodnutí Vrchního soudu v Praze v napadené části za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání pro nedůvodnost zamítl a žalobkyni přiznal náklady jejího právního zastoupení.
Se zřetelem k bodu 7. článku II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2013, tj. před novelou občanského soudního řádu učiněnou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilé dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a), písm. b) a odst. 3 o. s. ř.
Po přezkoumání dovolání podle §242 odst. 3 o. s. ř. dospěl dovolací soud k závěru, že dovolatelkou tvrzené dovolací důvody jsou uplatněny oprávněně.
Pokud jde o námitky dovolatelky, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže odvolací soud nepostupoval podle §213 odst. 2 o. s. ř., vyšel-li z jiného skutkového základu než soud prvního stupně, aniž by zopakoval důkazy, na nichž založil svá zjištění, pak je nutno konstatovat, že z rozsudku odvolacího soudu skutečně není jednoznačně patrno, které důkazy odvolací soud opakovaně prováděl. Z formulace odůvodnění lze pouze dovodit, že zopakoval následující důkazy s uvedenými zjištěními:
- uzavřenou smlouvou o dílo a cenovou nabídkou, z níž zjišťoval, co bylo a nebylo součástí díla,
- technickou zprávou z února 2005 a fotodokumentací žalované (součást předávacího protokolu dokumentace k projektu), z níž zjišťoval, které práce a dodávky měla zajistit žalovaná.
- zápisem z jednání ze dne 6. 6. 2005, z něhož zjistil, že po kontrole pokládky obkladů a dlažby dna bazénu žalovanou bylo žalobkyni vytknuto její vadné provedení s tím, aby byla provedena celková demontáž obkladů a dlažby, opravena narušená vodostavební stěrka a provedena kontrola její nepropustnosti, přičemž žalobkyně měla nahradit zničené obklady a dlažby. Žalobkyně vyslovila nesouhlas s měřením odchylek a s nutností celkové demontáže,
- e-maily ze 7. 6. 2005 a 20. 6. 2005, v nichž je zachycena dohoda účastníků na vypořádání vztahů mezi nimi tak, že nový obklad provede subdodavatel, kterého si vybrala žalovaná, náklady spojené s prací subdodavatele uhradí žalovaná, o částku 45 000 Kč se poníží sjednaná cena za zhotovení díla a odečte se ze závěrečné zúčtovací faktury;
- zápisy ve stavebním deníku žalobkyně z 24., 30. a 31. 10. 2005. Z prvního z nich odvolací soud zjistil, že byla odzkoušena bazénová technologie: protiproud — bez závad; recirkulační systém technologie — bez závad (1 x těsnění úkap); světla — svítí, lamela — zatím neodzkoušeno (jde o položky z cenové nabídky ze 4. 11. 2005). V zápisech byly obsaženy záznamy o povinnostech žalobkyně, jako dodání tmelu pro lepení obkladu na nerezové poklopy, nerezových krytek skimmeru a dopouštění, zajištění dopojení kanalizace a nacvakání lamelového zakrytí, a též povinnosti žalované ohledně dopojení výměníků vody.
- dopisem zástupce žalované z 5. 12. 2005, v němž je žalobkyně vyzvána, aby ve své čtvrté faktuře č. 351814 z 29. 9. 2005 provedla opravu, která by zohledňovala provedení prací k datu 24. 10. 2005 (byla vystavena na zbývající část 90 % sjednané ceny díla).
Z uvedených důkazů ale nevyplývá, z čeho dovodil odvolací soud jiný skutkový závěr, než učinil soud prvního stupně ohledně rozsahu a výše vypořádání mezi účastníky. Odvolací soud přitom v rozsahu 186 567 Kč s příslušenstvím změnil zamítavý výrok soudu prvního stupně na výrok vyhovující, a přesto, pokud jde o určení hodnoty žalobkyní poskytnutého plnění, odvolací soud nezdůvodnil, jakým postupem stanovil hodnotu plnění žalobkyně na částku 831 528 Kč, z níž vyšel při posouzení nároku žalobkyně, jestliže hodnota plnění byla soudem prvního stupně stanovena na částku 882 543 Kč. V tomto rozsahu je rozhodnutí odvolacího soudu nepřezkoumatelné. Odvolací soud svůj závěr odůvodnil pouze domněnkou, že ceny dohodnuté mezi účastníky se od obvyklých cen neliší, aniž by uvedl, z jakých zjištění při tomto závěru vyšel.
Řízení je tedy v tomto směru postiženo ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. vadou, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení, jestliže odvolací soud se odchýlil od skutkového závěru, který učinil soud prvního stupně a ve smyslu §213 o. s. ř. si nezjednal podklad pro změnu svého skutkového závěru, který byl rozhodný pro posouzení vzájemného rozsahu a výše vypořádání mezi účastníky.
Nejvyšší soud nepovažuje za správný rovněž závěr odvolacího soudu o tom, že žalobkyně nemohla být po dobu odstraňování vad v prodlení, protože práce prováděl subdodavatel žalované.
Pokud odvolací soud vyšel ze zjištění, že ještě před odstoupením od smlouvy (od poloviny ledna 2006) žalovaná umožnila třetí osobě zásahy do díla, odkazujíc na fakturu dodavatele ASPR — C. V. - z 9. 3. 2006, pak důkaz uvedenou fakturou odvolací soud nezopakoval. Přitom použití tohoto důkazu provedeného pouze před soudem prvního stupně mělo význam pro právní posouzení prodlení žalobkyně se zhotovením díla. Odvolací soud tedy i v tomto případě zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci, odchýlil-li se odvolací soud od skutkového zjištění, které učinil soud prvního stupně a ve smyslu §213 o. s. ř. nezopakoval rozhodný důkaz pro posouzení prodlení žalobkyně.
Konstatoval-li odvolací soud, že je mezi účastníky nesporné, že ke zhotovení hrubé části díla (železobetonové vany) došlo ve stanoveném termínu (17. 12. 2004), je namístě dovolatelce přisvědčit, že z rozsudku odvolacího soudu nevyplývá, na základě jakých skutkových zjištění k tomuto závěru odvolací soud dospěl, jestliže z dalších skutkových zjištění vyplývá, že dílo nebylo žalobkyní nikdy předáno a dílo dokončila třetí osoba. I v tomto směru je tedy rozhodnutí odvolacího soudu nepřezkoumatelné a trpí tedy vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, proto v tomto směru byl dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. uplatněn též důvodně.
Důvodné jsou i námitky dovolatelky, pokud jde o závěry učiněné odvolacím soudem ze zápisů ve stavebním deníku ze dnů 24. 10., 30. 10. a 31. 10. 2005. Zápisy dokládají pouze momentální stav díla a povinnosti, které mají splnit obě smluvní strany pro jeho další pokračování. Nelze z nich činit žádné závěry o chybějící součinnosti kterékoli ze stran. Z vyjádření, že termín uvedení technologie do provozu není prodlužován ze strany BWT, nedokládá, jakou konkrétní součinnost žalovaná neposkytla. Pokud jde o vyjádření žalobkyně o tom, že bazén byl připraven k předání (protokol č. 574/2005), nemůže toto tvrzení prokázat, že prodlení bylo způsobeno jen nedostatkem součinnosti žalované.
Oprávněná je též námitka dovolatelky upozorňující na zkreslené zjištění významu výzvy žalované ze dne 5. 12. 2005. Výzva směřuje k tomu, aby se fakturovaly pouze skutečně provedené práce tak, jak bylo mezi smluvními stranami sjednáno v čl. V smlouvy dílo ze dne 4. 11. 2004.
Z uvedeného je tedy zřejmé, že ze skutkových zjištění nevyplývá správnost právního závěru odvolacího soudu, že žalobkyně nebyla v prodlení se zhotovením díla, resp. že žalovaná způsobila prodlení žalobkyně s dokončením díla, a že žalovaná nebyla oprávněna odstoupit od smlouvy o dílo, resp. že smlouva o dílo zanikla před odstoupením žalované od smlouvy pro dodatečnou nemožnost plnění (§354 obch. zák., §575 obč. zák.) z důvodu znemožnění dílo dokončit pro zásahy třetí osoby do díla.
Rozsah a výše vypořádání, na něž má žalobkyně podle právního závěru odvolacího soudu nárok, nevyplývá z provedeného dokazování. Odvolací soud však na rozdíl od soudu prvního stupně, který žalobu na zaplacení ceny díla zamítl, dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok na zaplacení částky 186 567 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku II. rozsudku z důvodu vypořádání účastníků v důsledku zániku závazku pro nemožnost plnění. Pokud odvolací soud poukázal na důkaz provedený dopisem zástupce žalované z 5. 12. 2005, v němž byla žalobkyně vyzvána, aby ve faktuře č. 351814 ze dne 29. 9. 2005 bylo zohledněno provedení prací k 24. 10. 2005, z tohoto důkazu nevyplývá, jaké práce měly být provedeny.
Odvolací soud nevěnoval ani dostatečnou pozornost zjištění, jaký byl důvod pohledávek, které žalovaná započetla oproti pohledávkám žalobkyně a zda bylo toto započtení po právu, uvedl-li pouze, že není zřejmé, jaké pohledávky žalované vůči žalobkyni zanikly a které ne. Pokud jde o následky odstoupení od smlouvy, bylo namístě, aby se soudy zabývaly otázkou, komu náleželo vlastnické právo k předmětu díla a zda tato skutečnost ovlivní nároky smluvních stran spojené s odstoupením od smlouvy (§543 - 544 obch. zák.).
S ohledem na výše uvedené nebylo možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je v napadeném výroku II. správné, proto Nejvyšší soud podle §243b odst. 2 o. s. ř. výrok II. rozsudku odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil včetně závislých výroků III. a IV. o náhradě nákladů řízení a věc vrátil v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.), v němž bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. července 2014
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu