ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.155.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 155/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně Alfa - COM, s. r. o. , se sídlem v Brně, Moravské nám. 753/12, identifikační číslo osoby 25325451, zastoupené JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem Brno, Veveří 57, proti žalovanému Česká republika - Ministerstvo obrany , se sídlem v Praze 6, Tychonova 1, o zaplacení 257.297,- Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 6 C 43/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. září 2013, č. j. 69 Co 298/2013-229, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem, v pořadí druhým, ze dne 30. ledna 2013, č. j. 6 C 43/2008-176, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 19. dubna 2013, č. j. 6 C 43/2008-181, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3.267,- Kč s příslušenstvím (bod I. výroku), co do částky 254.030,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (bod II. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod III. výroku). Dále rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit státu na svědečném částku 619,- Kč.
K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudek v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku II. o věci samé, jakož i v závislém výroku III. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a ve výroku o náhradě nákladů řízení státu potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že „rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam“.
K dovolání žalobkyně se vyjádřil žalovaný tak, že je považuje za nepřípustné, případně nedůvodné.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodů 1. a 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části), aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka (dosud neřešená) hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je jím rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého) řešení se dovolací soud má odchýlit. Tomuto zákonnému požadavku dovolání žalobkyně nevyhovuje.
Spatřuje-li dovolatelka zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v zodpovězení otázky, zda je nárok žalobkyně z paušální smlouvy za příslušené období dán bez toho, aby pro žalovaného cokoliv plnila a naopak, pak předně opomíná, že kritériem přípustnosti dovolání po 1. lednu 2013 již není otázka (její existence) zásadního právního významu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (zjevně tedy odkazuje na občanský soudní řád ve znění účinném do 1. ledna 2013, který s touto otázkou spojoval přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Nadto prostřednictvím této vymezené otázky konstruuje vlastní skutkové závěry týkající se druhu smlouvy s tím, že konstatuje, že smlouva je paušální. Takový skutkový závěr však soudy nižšího stupně neučinily.
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, nebo vymezení důvodů dovolání je vadným podáním, které může dovolatelka doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (§241b odst. 3, věta první, o. s. ř.), aniž by soud byl povinen o tom dovolatelku poučit a k doplnění dovolání ji vyzvat (§243b o. s. ř.). Protože žalobkyně nezbytné náležitosti v dovolání neuvedla, ani o ně dovolání v dovolací lhůtě nedoplnila a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, dovolací soud dovolání pro jeho vady odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, žalovanému však podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2014
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu