ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.1779.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 1779/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. právní věci žalobkyně HEVI - Ing. Heyduková s.r.o. , se sídlem Plzeň – Skvrňany, Domažlická 631/78, PSČ 318 00, identifikační číslo osoby 61173878, zastoupené JUDr. Josefem Heydukem, advokátem se sídlem v Chebu, Májová 32, proti žalované SWIETELSKY stavební s.r.o. , se sídlem České Budějovice 3, Pražská tř. 495/58, PSČ 370 04, identifikační číslo osoby 48035599, zastoupené Mgr. Petrem Hubínkem, advokátem se sídlem v Plzni Veverkova 1, o zaplacení 1 128 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 46 Cm 17/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. prosince 2013, č. j. 1 Cmo 261/2013-422, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“)
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. prosince 2013, č. j. 1 Cmo 261/2013-422, není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí nezávisí ve smyslu §237 o. s. ř. na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jak dovolatelka namítá.
Dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání v tom, že odvolací soud rozhodl v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v podobě rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. 32 Cdo 1818/2011, řešící aplikaci ustanovení §272 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a §549 odst. 2 obch. zák. Na rozdíl od odvolacího soudu se dovolatelka domnívá, že dohodnutá změna technologie díla je s ohledem na §549 obch. zák. důvodem pro přiměřené zvýšení ceny díla.
Nejvyšší soud s ohledem na skutkové závěry, k nimž dospěl odvolací soud, vycházeje se shodných skutkových zjištění jako soud prvního stupně, je nucen nejprve konstatovat, že rozhodnutí, na které dovolatelka poukazuje, řeší odlišnou skutkovou situaci.
V případě posuzovaném v dané věci vyšly soudy ze zjištění obsahu smlouvy o dílo, uzavřené mezi účastnicemi dne 25. 9. 2008, podle níž si v čl. III. smlouvy smluvní strany dohodly, že cena díla stanovená podle cenové nabídky zhotovitele je nejvýše přípustná a neměnná, platná po celou dobu provádění díla. Dále vyšly ze zjištění, že podle čl. XIII. odst. 1 předmětné smlouvy o dílo bylo možné změnit či doplňovat smlouvu pouze formou písemných dodatků, odsouhlasených oběma smluvními stranami a že k žádnému takovému uzavření změny obsahu smlouvy o změně obsahu smlouvy o dílo v písemné formě nedošlo. Podle §272 odst. 2 obch. zák., obsahuje-li písemně uzavřená smlouva ustanovení, že může být měněna nebo zrušena pouze dohodou stran v písemné formě, může být smlouva měněna nebo zrušena pouze písemně. Soudy v dané věci vyšly ze skutkového závěru, že smlouva o dílo postrádá jakékoliv ujednání o možnosti navýšení ceny díla z důvodu překročení hmotnosti zhotovovaných bronzových soch a že nebylo prokázáno uzavření dodatku smlouvy, kterým by předmět díla byl rozšířen. Za této skutkové situace nebyl důvod pro aplikaci §549 odst. 2 obch. zák., podle něhož, dohodnou-li se strany po uzavření smlouvy na změně díla a nesjednají-li její důsledky na výši ceny, je objednatel povinen zaplatit cenu zvýšenou nebo sníženou s přihlédnutím k rozdílu v rozsahu nutné činnosti a v účelných nákladech spojených se změněným prováděním díla.
V případě posuzovaném v rozhodnutí pod sp. zn. 32 Cdo 1818/2011 dospěly soudy po provedeném dokazování k jiným skutkovým závěrům, než v dané věci, neboť vyšly z toho, že mezi účastníky došlo k uzavření dodatku ke smlouvě o dílo, a to za situace, kdy změna smlouvy nevyžadovala podle obsahu sjednané smlouvy písemnou formu.
Námitka žalobkyně, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1818/2011 je tedy nedůvodná, jestliže uvedené rozhodnutí vychází ze odlišných skutkových závěrů, než jaké byly učiněny v dané věci.
Namítá-li dovolatelka, že soudy měly z provedeného důkazu, a to zejména ze zápisu z jednání ze dne 6. 11. 2008, obsaženého ve stavebním deníku žalované, učinit jiný skutkový závěr, tedy jinak hodnotit provedený důkaz, a namítá-li, že rozhodující skutečnosti zůstaly soudem opomenuty, jako např. korespondence založená ve spisu, nutno konstatovat, že pokud jsou obsahem dovolání námitky k nesprávnému hodnocení důkazů a ke skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nebyl těmito námitkami uplatněn dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř., že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, jsou-li námitky dovolatelky založeny na hodnocení důkazů odvolacím soudem. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 3206/2013, uveřejněné na www.nsoud.cz ). Ani případné konkrétní vady řízení, které by měly spočívat v neúplném dokazování, nemohou přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit.
Napadené rozhodnutí tedy nezávisí ve smyslu §237 o. s. ř. na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, proto dovolání žalobkyně není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Nejvyšší soud nemohl z uvedených důvodů učinit jiný závěr, než dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. října 2014
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu