ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.1836.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 1836/2014
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobkyně Continental Matador Rubber, s. r. o. , se sídlem Slovenská republika, 020 01 Púchov, Terézie Vansovej 1054, identifikační číslo osoby 36709557, proti žalované KERSON spol. s r.o. , se sídlem Dobré 80, okres Rychnov nad Kněžnou, PSČ 517 93, identifikační číslo osoby 45536040, zastoupené JUDr. Ivanem Brožem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Střelecká 672/14, o zaplacení 3.451.782 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 38 Cm 153/2004, k dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. září 2012, č. j. 1 Cmo 214/2012-568, ve znění opravného usnesení ze dne 3. března 2014, č. j. 1 Cmo 214/2012-635, takto:
I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. září 2012, č. j. 1 Cmo 214/2012-568, ve znění opravného usnesení ze dne 3. března 2014, č. j. 1 Cmo 214/2012-635, se zrušuje v části výroku II. ohledně částky 955.730 Kč s 2 % úrokem z prodlení z uvedené částky od 1. 3. 2004 do zaplacení a v závislých výrocích III. a IV. a věc se v tomto rozsahu vrací uvedenému soudu k dalšímu řízení.
II. Ve zbytku se dovolání zamítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. září 2012, č. j. 1 Cmo 214/2012-568, ve znění opravného usnesení ze dne 3. března 2014, č. j. 1 Cmo 214/2012-635, výrokem I. potvrdil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové (soudu prvního stupně) ze dne 12. dubna 2012, č. j. 38 Cm 153/2004-535, ve znění opravného usnesení ze dne 4. února 2014, č. j. 38 Cm 153/2004-633, v části výroku I., kterou byla zamítnuta žaloba o zaplacení 14.144.298 Kč s příslušenstvím; výrokem II. změnil zbývající část zamítavého výroku I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3.451.782 Kč spolu s 2 % úrokem z prodlení z uvedené částky od 1. 3. 2004 do zaplacení; výrokem III. změnil výrok III. rozsudku soudu prvního stupně ohledně náhrady nákladů státu tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit na účet ČR - Krajského soudu v Hradci Králové 6.329 Kč a žalované povinnost zaplatit na týž účet 1.482 Kč; výrokem IV. rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení ve všech jeho dosavadních stupních částku 1.011.289,30 Kč.
Odvolací soud nejprve posoudil námitku žalované o nedostatku věcné aktivní legitimace žalobkyně. Vyšel z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 8. 2007, č. j. 38 Cm 153/2004-220, kterým bylo připuštěno, aby namísto dosavadní žalobkyně vstoupila společnost MATADOR RUBBER, s. r. o. se sídlem Púchov, T. Vansovej 1054, identifikační číslo osoby 36709557, a to z důvodu, že ke dni 30. 6. 2007 došlo k universální sukcesi, proto bylo podle §107a občanského soudního řádu (myšleno platného do 31. 12. 2012) - dále jen „o. s. ř.“ rozhodnuto o procesním nástupnictví na straně žalobkyně. Odvolací soud konstatoval, že pokud by žalobkyně v době rozhodnutí soudu (§154 odst. 1 o. s. ř.) již nebyla vlastníkem díla, které je předmětem sporu, resp. by se nacházelo mimo dispozice žalobkyně, neznamená tato skutečnost ztrátu aktivní věcné legitimace žalobkyně ve vedeném řízení či neplatnost (bez dalšího) odstoupení od uzavřené smlouvy (viz §565 obchodního zákoníku - dále jen „obch. zák.“), ale toliko povinnost k vrácení peněžitého ekvivalentu získaného prospěchu, namísto plnění in natura.
Odvolací soud při posouzení merita věci stejně jako soud prvního stupně vyšel ze závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne 22. 5. 2002 platná smlouva o dílo podle §536 a násl. obch. zák., na základě níž se žalovaná, jako zhotovitelka, zavázala ve prospěch žalobkyně, jako objednatelky, zpracovat dokumentaci a dodat stroje technologie „Linky na zpracování ojetých plášťů pneumatik od nákladních a osobních automobilů včetně montáže linky ve výrobním závodě objednatelky“, přičemž žalobkyně za toto dílo zaplatila žalované sjednanou cenu technologického zařízení ve výši 16.640.350 Kč a cenu montáže se sjednanou cenou 340 Kč/hod., tedy celkem 17.596.080 Kč.
Odvolací soudu se zabýval otázku oprávněnosti žaloby na vrácení uvedené zaplacené částky žalobkyni po odstoupení od smlouvy a platností odstoupení od smlouvy učiněné žalobkyní dopisem ze dne 25. 2. 2004. Přezkoumával závěr soudu prvního stupně, který žalobu v plném rozsahu zamítl s tím, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno důvodnosti odstoupení od smlouvy pro porušení smluvních povinností žalovanou při provádění díla, považujíc odstoupení od smlouvy za neplatné a uplatněný nárok na následné vypořádání po odstoupení od smlouvy v požadovaném rozsahu za nedůvodný.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno stran platného odstoupení od uzavřené smlouvy, neboť z navržených důkazů, provedených svědeckých výpovědí a ani za znaleckého posudku vypracovaného znalcem Doc. Ing. Jiřím Urbánkem, CSc. nebyly prokázány žalobkyní tvrzené nesplněné vymíněné vlastnosti předmětu díla, jestliže ani závěry znalce nemohly vést k řešení otázky, zda předmět díla – recyklační linka splňovala parametry smluvně dohodnuté, nenacházela-li se již linka ve výrobních prostorách žalobkyně, která ji jako nevyhovující a vadnou demontovala a uskladnila za úplatu v prostorách cizí firmy, což vyloučilo zkoumání případné nefunkčnosti linky tzv. „za chodu“.
Vzhledem k tomu, že uvedený závěr ještě nemohl vést ke končenému závěru, že žaloba je v celém rozsahu nedůvodná, zabýval se odvolací soud posouzením oprávněností existence uplatněného nároku i s přihlédnutím k posouzení existence vzniku nároku na zaplacení ceny díla podle čl. III. předmětné smlouvy. Odvolací soud vyšel z §548 odst. 1 obch. zák., podle něhož je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě. Z předmětné smlouvy o dílo, z jejího čl. II. odst. 1 písm. a) soud zjistil, že cena technologického zařízení činí 16.640.350 Kč bez DPH a že podle čl. III. odst. 3 písm. a) smlouvy část platby ve výši 2.496.052,50 Kč bude uhrazena na základě realizační faktury, která bude zahrnovat dodávku celého technologického zařízení na základě předávacího protokolu a bude splatná do 14 dnů od předání. Vzhledem k tomu, že k protokolární přejímce díla nikdy nedošlo, odvolací soud učinil závěr, že zaplacená část ceny díla ve výši 2.496.052,50 Kč představuje plnění poskytnuté žalobkyní žalované bez právního důvodu ve smyslu §451 a násl. občanského zákoníku (myšleno platného do 31. 12. 2013) – dále jen „obč. zák.“, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat podle §458 obč. zák. Výzvu k vydání neoprávněného majetkového prospěchu (§340 odst. 2 obch. zák.) obsahoval dopis žalobkyně ze dne 25. 4. 2004.
S ohledem na zjištění, že součástí ceny díla byla i cena montáže, sjednaná ve výši 340 Kč/hod. a nárok na její zaplacení byl v čl. III. odst. písm. c) smlouvy sjednán tak, že cena montáže je splatná na základě skutečně odpracovaných hodin odsouhlasených objednatelem, a to do pěti dnů od předání vyúčtování, tedy že pro vznik nároku na zaplacení ceny montáže bylo řádné (bezvadné) provedení montáže, a jestliže z dokazování, z listinných důkazů (zejména garančních protokolů o provozních zkouškách) nebylo možno dovodit, že došlo k řádnému a bezvadnému provedení tohoto díla, odvolací soud učinil závěr, že žalované nevznikl nárok na zaplacení ceny montáže a žalovaná je povinna žalobkyni vydat i tuto část ceny díla za montáž linky, a to ve výši 955.730 Kč, neboť se jedná o plnění bez právního důvodu.
Odvolací soud z uvedených důvodů změnil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 3.451.782 Kč s příslušenstvím na výrok vyhovující a ve zbytku, tj. do výše 14.144.298 Kč s příslušenstvím, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby v této části jako věcně správné.
Proti měnícímu výroku II. rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které považuje za přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., přičemž se dovolává způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým lze namítat, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka setrvává na své námitce o nedostatku aktivní legitimace žalobkyně. Nezpochybňuje sice, že došlo k přechodu práv – k právnímu nástupnictví podle §107a o. s. ř., ale namítá, že žalobkyně postupovala práva, která již fakticky nevlastnila, když předmět sporu převedla na leasingovou společnost a teprve poté začala uplatňovat námitky vztahující se k vrácení ceny za dílo. Nesouhlasí s tím, že by neučinila návrh na provedení rozhodných důkazů v tomto směru.
Žalovaná brojí dále proti závěru, že dodané dílo vykazovalo vady, na základě kterých jej nebylo možno užívat. Namítá, že dílo odpovídalo sjednanému redukovanému rozsahu, nikoliv, jak dovodil odvolací soud, že dílo nemělo odpovídající parametry a že za takového stavu nebylo důvodně objednatelkou převzato.
Poukazuje na smlouvu o dílo, z níž vyplývá, že zaplacením celé kupní ceny přechází vlastnické právo k dílu na objednatele. Rozhodnutí odvolacího soudu tak podle dovolatelky neodpovídá zjištěnému skutkovému stavu, a proto navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc byla v tomto rozsahu vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Se zřetelem k bodu 7. článku II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2013, tj. před novelou občanského soudního řádu učiněnou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a je řádně zastoupena advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilý dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. se z obsahu spisu nepodávají a žalovaná ani takové vady řízení nenamítá.
Dovolací soud však dospěl k závěru, že řízení je postiženo jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť rozhodnutí odvolacího soudu v části výroku II. ohledně uložené povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 955.730 Kč je nepřezkoumatelné.
Nedostatek řádného a přezkoumatelného odůvodnění právního posouzení odvolacím soudem ohledně této částky brání dovolacímu soudu zhodnotit jeho správnost. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné z toho důvodů, že z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu zcela jasně nevyplývá, jaké vady mělo dílo v uvedeném rozsahu mít. Odvolací soud pouze konstatoval, že z provedení listinných důkazů (garančních protokolů o provozních zkouškách) je zřejmé, že se nedá v daném případě hovořit o zcela řádném a bezvadném provádění díla, a proto nárok žalované na zaplacení ceny montáže nevznikl a je tedy povinna plnění v této výši žalobkyni vydat. Z provedených důkazů soudem prvního stupně a opakovaných odvolacím soudem, tj. zápisem o garančních zkouškách linky prováděných ve dnech 19. a 20. 12. 2002, záznamem z jednání dne 17. 2. 2003, zápisem z porady ze dne 26. 9. 2003 a ze dne 16. 10. 2003 vyplynulo, že byly zjištěny problémy zasekávání lana na obou vytrhávačkách lan a že linka nesplňuje parametry spolehlivosti, výkonu, prašnosti, hlučnosti a kvality drtě. Z žádných z těchto opakovaných důkazů se nepodává vada montáže díla. Není ani odůvodněna konečná cena montáže díla, bylo-li pouze zjištěno, že měrná jednotka je 340 Kč/hod., ale v rozhodnutí již nebylo uvedeno, z jakého zjištění byla výše ceny dovozena, pokud nebyl zjištěn odpracovaný a objednatelkou odsouhlasený počet hodin na montáži ve smyslu čl. III. odst. 1 písm. c) předmětné smlouvy o dílo.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že z důvodu nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku II. v části, jíž bylo rozhodnuto o částce 955.730 Kč, je řízení postiženo jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolací soud se dále zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým lze namítat nesprávné právní posouzení věci, jimž je ve smyslu tohoto ustanovení pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitka k nesprávnému právnímu posouzení věcné aktivní legitimace není odůvodněná. Námitka dovolatelky, že právní předchůdce žalobkyně nevlastnil předmět díla, který je předmětem tohoto sporu, je irelevantní. Ze skutkových zjištění vyplývá, že předmětnou smlouvu o dílo uzavíral s žalovanou právní předchůdce žalobkyně. Vlastnictví díla, jak správně dovodil odvolací soud, by mělo význam pouze v případě platného odstoupení od smlouvy z důvodu vypořádání práv mezi účastníky řízení, což ale v daném případě odvolací soud neřešil, jestliže oba soudy dospěly k závěru, že odstoupení od smlouvy bylo neplatné. V daném případě je aktivní legitimace žalobkyně dána v důsledku postoupení pohledávky předchůdce žalobkyně na nynější žalobkyni.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým dovolatelka namítá nesprávné právní posouzení aktivní legitimace žalobkyně, nebyl uplatněn důvodně.
Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu je v části, o níž bylo rozhodnuto o částce 955.730 Kč s příslušenstvím nepřezkoumatelný, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v této části podle §243b odst. 2 o. s. ř., bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.), v napadeném rozsahu ohledně vyhovujícího výroku týkajícího se částky 955.730 Kč s příslušenstvím zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.), v němž bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.); odvolací soud rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že v ostatním napadeném rozsahu dovolací soud neshledal důvod nesprávného právního posouzení věci, Nejvyšší soud ve zbytku dovolání žalované zamítl (§243b odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. července 2014
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu