ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.2101.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 2101/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně PRESTIGE PS 2000 GmbH s.r.o. , se sídlem v Praze 1, Staré Město, Rybná 716/24, IČ 63666316, zastoupené Mgr. Hanou Ižovskou, advokátkou se sídlem v Rudné, Oblouková 1302, proti žalované ASTORIA partners s.r.o. , se sídlem v Plzni, náměstí Republiky 202/28, zastoupené JUDr. Ing. Jiřím Davidem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 8, o zaplacení částky 514.080,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 30 C 750/2009, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. prosince 2013 č. j. 25 Co 169/2013 – 315, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12. 923,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. Hany Ižovské, advokátky se sídlem v Rudné, Oblouková 1302.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud Plzeň – město rozsudkem ze dne 9. listopadu 2012 č. j. 30 C 750/2009 – 249 zamítl žalobu na zaplacení částky 514. 080,- Kč spolu s úrokem z prodlení, uložil žalobkyni povinnost zaplatit na účet Okresního soudu Plzeň – město soudní poplatek ve výši 20. 560,- Kč a zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku ve výši 61. 572,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, a to do všech jeho výroků. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 30. prosince 2013 č. j. 25 Co 169/2013 – 315 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 o. s. ř., neboť dle jejího názoru se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a jím řešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak. Dovolací důvod spatřuje v nesprávném právním posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř.
Žalobkyně se k dovolání žalované vyjádřila dne 29. dubna 2014 a uvedla, že se ztotožňuje s názorem odvolacího soudu i s jeho rozhodnutím, přičemž svůj postoj blíže odůvodnila.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013) se podává z bodů 1. a 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nezbytné náležitosti dovolání uvádí §241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání tak musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Nejvyšší soud České republiky opakovaně judikoval (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013), že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, představuje dle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitost dovolání. Pokud může být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání konkretizovat, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
Dovolatelka předestírá, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. V takovém případě je však nezbytné, aby z dovolání vyplývalo, o kterou právní otázku jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Z dovolání žalované ani z jeho následného doplnění to však patrno není.
Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není ani to, že „vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak“ (blíže viz např. 29 Cdo 2488/2013).
Nezbytným požadavkům na vymezení přípustnosti dovolání dovolatelka v dovolání ani v jeho doplnění ze dne 2. dubna 2014 v projednávané věci nedostála.
Dovolatelka dostatečně nevylíčila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, jak požaduje §241a odst. 2 o. s. ř. Její dovolání je proto vadným podáním, jehož vady mohla dle §241b odst. 3 o. s. ř. odstranit do uplynutí dovolací lhůty. Takto však dovolatelka neučinila a pro tento nedostatek nelze v dovolacím řízení pokračovat. Dovolací soud proto dovolání s odkazem na §243c odst. 1 a §243f odst. 2 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalované bylo odmítnuto. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů, jež zahrnuje odměnu advokáta ve výši 10. 380,- Kč podle §1 odst. 2, §6 odst. 1, §7 bod 6, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) za vyjádření se k dovolání žalobkyně, tedy za jeden úkon právní služby, a dále zahrnuje náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle§2 odst. 1 a §13 odst. 3 advokátního tarifu, to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle §137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 12. 923,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. srpna 2014
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu