ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.2167.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 2167/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce J. D. , zastoupeného JUDr. Zorkou Černohorskou, advokátkou se sídlem Příbram, Balbínova 384, proti žalovanému JUDr. J. B. , zastoupenému JUDr. Jaroslavem Kolářem, advokátem se sídlem Dobříš, 28. října 661, o zaplacení 85 724 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 13 C 8/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. února 2014, č. j. 29 Co 11/2014-368, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5 856 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právní zástupkyně JUDr. Zorky Černohorské, advokátky se sídlem Příbram, Balbínova 384.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. února 2014, č. j. 29 Co 11/2014-368, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 24. září 2013, č. j. 13 C 8/2011-288, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 85 724 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a výroky II. a III. uloženo zaplatit náklady řízení; zároveň rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o dílo mezi účastníky. Za nedůvodnou považoval odvolací soud námitku žalovaného, že smlouva o dílo byla uzavřena, když i sám v účastnické výpovědi jakkoli popíral, že by odsouhlasil kdy nějakou smluvní cenu díla. Oba soudy při posouzení uplatněného nároku vyšly dále ze zjištění, že žalobce pro žalovaného práce na dodávce a montáži plynovodu a ústředního topení v domě v M. p. B. realizoval a že hodnota těchto prací (v čase a místě obvyklá) včetně dodaného materiálu žalobcem odpovídá částce 361 837 Kč bez DPH, a to zejména s ohledem na výsledky znaleckého posudku. Vyšly rovněž ze zjištění, že o stejnou hodnotu se zvýšila cena nemovitosti, a proto odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že pokud žalobce po žalovaném požaduje nezaplacenou částku 85 724 Kč, je jeho žaloba odůvodněná, neboť žalovaný se o tuto částku ve smyslu §451 občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) bezdůvodně obohatil a je povinen podle §458 obč. zák. toto bezdůvodné obohacení vydat. Za neodůvodněné považoval odvolací soud námitky žalovaného ohledně vad díla, neboť ze skutkových zjištění vyplynulo, že provedené dílo bylo žalobcem žalovanému předáno po provedení tlakových zkoušek a žalovaným převzato bez vad a nedodělků a také jím bylo částečně uhrazeno. Podle závěru obou soudů žalovaný neprokázal, že by žalobce práce provedl vadně, naopak bylo z technické dokumentace zjištěno, že žalobce postupoval v souladu s touto dokumentací, kdy tato umožňovala umístění rozvodu plynu nad omítkou a žalovaný neprokázal, že by bylo dohodnuto umístění rozvodu plynu pod omítkou.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním s tím, že dovolání považuje za přípustné podle §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť je přesvědčen, že dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to od rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) sp. zn. 30 Odo 760/2005. Dovolatel namítá, že ve smyslu soudní praxe i právní teorie platí, že pokud má dílo vady, není ve smyslu §554 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) řádně ukončeno a zhotoviteli nemůže vzniknout na nárok na zaplacení ceny za dílo podle 548 odst. 1 obch. zák., platí-li podle §560 odst. 1 obch. zák., že dílo má vady, neodpovídá-li provedení díla výsledku určenému ve smlouvě. Dovolatel vychází zejména z tvrzení, že žalobce nedodržel projektovou dokumentaci ohledně trasy a umístění rozvodů plynu a neprovedl tedy dílo v souladu se smlouvou o dílo, a že dílo nebylo žalobcem žalovanému předáno. Dovolatel v tomto směru namítá i neúplné dokazování ve věci a nesprávné hodnocení důkazů.
Žalobce ve vyjádření k dovolání navrhl jeho odmítnutí, neboť se domnívá, že dovolání není přípustné a důvodné, kdy námitky žalovaného k právnímu posouzení věci jsou založeny na tvrzení žalovaného, která nebyla v řízení prokázána.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolateli nelze přisvědčit, že by rozhodnutí odvolacího soudu záviselo na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a není tedy podle §237 o. s. ř. přípustné. Dovolatelem poukazované rozhodnutí, které má řešit otázku nároku na zaplacení ceny díla za situace, kdy dílo má vady, kdy není řádně ukončeno a kdy jeho provedení neodpovídá výsledku sjednanému ve smlouvě o dílo, nemůže na danou věc dopadat, jestliže odvolací soud posuzoval uplatněný nárok (po poučení účastníků) z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, a nikoliv jako nárok na zaplacení ceny díla na základě smlouvy o dílo. Uzavření smlouvy o dílo mezi účastníky nepovažovaly oba soudy shodně za prokázané.
Jsou-li součástí námitek dovolatele k nesprávnému právnímu posouzení věci i námitky k neúplnému dokazování a hodnocení důkazů, je nutno konstatovat, že dovolatel zakládá svůj odlišný právní závěr na svých vlastních skutkových zjištěních a závěrech, k nimž oba soudy nedospěly, tedy, že dílo má vady, že žalobce nedodržel projektovou dokumentaci, že dílo nebylo řádně ukončeno. Jsou-li obsahem dovolání námitky k nesprávnému hodnocení důkazů a ke skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nebyl těmito námitkami uplatněn dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř., že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, jsou-li námitky dovolatele založeny na hodnocení důkazů odvolacím soudem. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3206/2013, veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz).
Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. října 2014
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu