ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.217.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 217/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně První konkursní v.o.s. , se sídlem v Praze 4, Severozápadní II č.32/306, PSČ 141 00, identifikační číslo osoby 26424568, proti žalované Institut regionálního a územního plánování s.r.o. , se sídlem v Karlových Varech, Na vyhlídce 53, PSČ 360 21, identifikační číslo osoby 49791028, zastoupené Mgr. Luďkem Voigtem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Bělohorská 185/163, o zaplacení částky 7,495.050,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 46 Cm 163/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. května 2013, č. j. 4 Cmo 17/2013-450, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 11. dubna 2012, č. j. 46 Cm 163/2010-322, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 7,495.050,- Kč s příslušenstvím v tomto výroku blíže specifikovaným (bod I. výroku), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (bod II. výroku) a uložil žalované povinnost zaplatit státu soudní poplatek ve výši 299.800,- Kč (bod III. výroku).
K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Podle jeho obsahu dovolatelka shledává „dosud nevyřešenou otázku v odstoupení od smlouvy v souvislosti s insolvenčním řízením“. Dovolatelka citujíc ustanovení §253 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jecho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, poukazuje na to, že „strany v případě odstoupení od smlouvy jsou si povinny vrátit si vzájemně poskytnuté plnění, nikoli, že jedna strana je povinna vrátit, co v rámci plnění smlouvy přijala“.
Dovolatelka se rovněž neztotožňuje s právním posouzením otázky přiměřenosti smluvní pokuty učiněné odvolacím soudem. Podle dovolatelky „nebylo až dosud o přiměřenosti smluvní pokuty rozhodnuto“.
Žalobkyně se k dovolání žalované dle obsahu spisu nevyjádřila.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013) se podává z bodů 1. a 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak (viz §238 o. s. ř.), je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže odvoláním napadené rozhodnutí je závislé na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo šlo o řešení právní otázky, která dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem již vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (viz §241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolatelka dovolacímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která by v v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena.
Dovozuje-li dovolatelka s odkazem na §253 zákona č. 182/2006 Sb., že v případě odstoupení od smlouvy jsou si strany povinny vrátit vzájemně poskytnuté si plnění, přehlíží, že podle skutkových zjištění soudů (které dovolacímu přezkumu nepodléhají), úpadce poskytl zálohu, druhý účastník smlouvy však plnění neposkytl.
Namítá-li dále dovolatelka, že „nebylo až dosud o přiměřenosti smluvní pokuty rozhodnuto“, je třeba odkázat např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. října 2009, sp. zn. 31 Cdo 2707/2007, s jehož závěry je rozsudek odvolacího soudu v souladu.
Za této situace není dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., a proto je dovolací soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. února 2014
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu