ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.219.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 219/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně C 1 Linie, a. s., se sídlem v Praze 9 – Střížkově, Teplická č. 19/492, IČO 4909820, zastoupenou Mgr. et Mgr. Petrou Harantovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Palackého č. 389/7, proti žalované OMV Česká republika, s. r. o., se sídlem v Praze 4 – Nuslích, Štětkova č.1638/184, zastoupené JUDr. Janem Kotíkem, advokátem se sídlem v Praze 4, U Ryšánky č. 15, o zaplacení 3 118 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu v Praze 4 pod. sp. zn. 28 C 308/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2013, č. j. 14 Co 248/2013 - 154, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 23. ledna 2013, čj. 28 C 308/2011 – 126, ve znění opravného usnesení ze dne 29. dubna 2013, č. j. 28 C 308/2011 – 146, zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 3 118 500 Kč s příslušenství (výrok pod bodem I) a uložil povinnost žalobkyni zaplatit žalované náklady řízení ve výši 120 600,70 Kč.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. září 2013, č. j. 14 Co 248/2013 – 154, rozsudek soud prvního stupně potvrdil ve výroku I (výrok pod bodem I), výrok II rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že náklady řízení před soudem prvního stupně činí 127 534 Kč, jinak ho potvrdil (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem III).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž napadá skutkové i právní závěry soudů obou stupňů. Namítá, že soudy dospěly k nesprávnému právnímu posouzení věci, zejména v otázce výkladu smlouvy, podle dovolatelky měly soudy vyložit smluvní ujednání odlišně - ve prospěch dovolatelky. Dále je podle dovolatelky nesprávný právní závěr o prodlení žalobkyně s plněním smluvní povinnosti, neboť žalobkyně nemohla plnit z důvodu prodlení věřitele, resp. nebyla jí poskytnuta potřebná součinnost věřitele a dovolatelce tak bylo znemožněno splnění povinnosti. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání obecně spatřuje v tom, „rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s obecnými obchodního práva, na rozhodnutí odvolacího soudu závisí vyřešení otázky hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly řešeny, jsou dovolacím soudem posuzovány rozdílně a zároveň se dovolatel domnívá, že by měly být dovolacím soudem vyřešeny právní otázky dále uváděné jinak.“
Nejvyšší soud České republiky (dále je „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013) se podává z bodu 7 článku II části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 11. září 2013.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 prvé věty o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
To, že má dovolatelka jiný názor na skutkové a právní závěry odvolacího soudu, event. nesouhlasí s jeho procesními postupy, však nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání v režimu §237 o. s. ř.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Navíc spatřuje-li dovolatelka naplnění podmínky přípustnosti svého dovolání v tom, že níže uvedené právní otázky řeší dovolací soud rozdílně, je třeba, aby dovolatel konkrétní otázku hmotného či procesního práva, na níž je založeno rozhodnutí odvolacího soudu, vymezil a uvedl a doložil, že tato otázka již sice dovolacím soudem (opakovaně) byla řešena, avšak jednotlivé senáty (případně určitý senát) Nejvyššího soudu, nedospěly ke stejným závěrům, a tudíž není sjednoceno konečné stanovisko týkající se řešení předmětné otázky.
Stejně tak žádost dovolatelky, podle níž vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem vyřešena jinak, významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s . ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Uvedeným požadavkům na vymezení přípustnosti dovolání dovolatelka v dovolání nedostála.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. července 2014
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu