ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.2289.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 2289/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobkyně ELSI EUROPE, s.r.o. , se sídlem Kamenice - Nová Hospoda, Na Stráni 2320, okres Praha-východ, identifikační číslo osoby 27905403, zastoupené Mgr. Vojtěchem Suchardou, advokátem, se sídlem Praha 4, Na Hřebenech II 1718/8, proti žalované KRBY Praha s.r.o. , se sídlem Vinice 431, 277 16 Všetaty, identifikační číslo osoby 25795643, zastoupené JUDr. Drahomírou Janebovou Kubisovou, advokátkou, se sídlem Mladá Boleslav, Olbrachtova 599/8, o zaplacení 101 218 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 207/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. ledna 2014, č. j. 4 Cmo 129/2013-92, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 631 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její právní zástupkyně JUDr. Drahomíry Janebové Kubisové, advokátky, se sídlem Mladá Boleslav, Olbrachtova 599/8.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. ledna 2014, č. j. 4 Cmo 129/2013-92, výrokem I. potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. února 2013, č. j. 56 Cm 207/2011-64, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení 101 218 Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. K otázce přípustnosti dovolání uvedla, že dovolání je přípustné podle §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a odcitovala znění tohoto ustanovení. Má za to, že odvolací soud nesprávně posoudil smlouvu o dílo jako smlouvu platnou, vycházeje přitom z neúplného dokazování a nesprávných skutkových závěrů o učiněné dohodě účastnic o předmětu díla, resp. rozsahu plnění a o sjednané ceně díla. Za nesprávný považuje i závěr soudů o neúčinnosti jejího odstoupení od smlouvy s odůvodněním, že není možno od smlouvy odstoupit po řádném dodání díla a jeho zaplacení, když se soudy podle jejího názoru nevypořádaly s otázkou, zda dílo bylo skutečně řádně (resp. vůbec) dodané. Namítla též zanedbání poučovací povinnosti soudu s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) sp. zn. 28 Cdo 3826/2009.
Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu i soudu prvního stupně v dané věci.
Dovolání bylo doplněno dne 21. 5. 2014.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobkyně navrhla jeho odmítnutí, neboť s poukazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu namítla, že dovolání žalobkyně postrádá vymezení přípustnosti dovolání, z dovolání není patrné, která otázka hmotného či procesního práva nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud řešena, či od které ustálené rozhodovací praxe se při řešení právní otázky, kterou dovolatelka ani nevymezila, se měl odvolací soud odchýlit. V případě, že by přesto dovolací soud shledal dovolání přípustným, navrhla jeho zamítnutí, neboť podle žalované dovolatelka svůj nesouhlas s právním posouzením věci zakládá na vlastních skutkových závěrech, k nimž ale odvolací soud nedospěl. Poukazuje dále na to, že dovolatelka námitku o zanedbání poučovací povinnosti soudu nijak nekonkretizuje.
Dovolací soud nepřihlédl k podání ze dne 21. 5. 2014 (č. l. 115 spisu), označené jako „Doplnění dovolání“, neboť toto doplnění dovolání bylo podáno po lhůtě určené k podání dovolání, jež uplynula dne 14. 4. 2014, a proto k tomuto podání nemůže být přihlédnuto (§242 odst. 4 o. s. ř.).
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud nesprávně posoudil platnost smlouvy o dílo a otázku odstoupení od smlouvy, kdy tyto námitky jsou založeny na vlastních skutkových závěrech dovolatelky o nesjednání předmětu díla, ceny díla a řádného provedení díla, které se ze spisu nepodávají, nevymezila tím žalobkyně přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, či o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje, anebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014). Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelka svými námitkami k právnímu posouzení otázky platnosti smlouvy o dílo a otázky odstoupení od smlouvy nedostála.
Navíc uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř., že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, není zpochybnění právního posouzení věci, založeném na jiném skutkovém stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a založeného na námitkách k provedenému dokazování, resp. na námitkách o neúplnosti dokazování.
Namítá-li dovolatelka zanedbání poučovací povinnosti soudu s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3826/2009, nutno konstatovat, že ani touto námitkou dovolatelka nevymezila přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Jak již bylo výše uvedeno, má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Dovolatelka však námitkou týkající se zanedbání poučovací povinnosti soudu nedostála požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání, jestliže z obsahu dovolání není patrno, o jakou právní otázku jde, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od poukazované judikatury.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolaní žalobkyně odmítl, neobsahuje-li vymezení toho, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. října 2014
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu