ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.2410.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 2410/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce M. M. , zastoupený Mgr. Štěpánem Řiháčkem, advokátem, se sídlem v Brně, Pionýrská 249/15, PSČ 602 00, proti žalovanému PhDr. R. P. , zastoupenému Mgr. Jiřím Táborským, advokátem, se sídlem v Brně, Horní 729/32, PSČ 639 00 , o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 113 C 216/2012, o dovolání žalobce proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 27. listopadu 2013, č. j. 44 Co 184/2013-79, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen uhradit na náhradu nákladů dovolacího řízení žalované částku 1 800 Kč k rukám JUDr. Miroslavy Kočárové, advokátky, se sídlem v Kroměříži, 1. máje 283/15, PSČ 767 01.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. února 2013, č. j. 113 C 216/2012-53, zamítl žalobu, aby soud zrušil rozhodčí nález sp. zn. 1 Rsp 001/2012, který vydal dne 20. dubna 2012 rozhodce Mgr. Roman Kučera ve věci žalobce (v rozhodčím řízení žalovaného) proti žalovanému (v rozhodčím řízení žalobci) (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Soud prvního stupně zjistil, že strany mezi sebou sjednaly dne 13. srpna 2010 dohodu o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu. V článku VI této dohody si účastníci sjednali rozhodčí smlouvu ve formě rozhodčí doložky. Bod V bodě 2 článku VI dohody si strany sjednaly následující: „V případě takového sporu či sporů budou sporné záležitosti rozhodovány vždy jediným rozhodcem jmenovaným z řad advokátů zapsaných ke dni jmenování rozhodce v seznamu advokátů Českou advokátní komorou Mgr. Roman Kučera.
Ve vyjádření k rozhodčí žalobě žalobce (v rozhodčím řízení žalovaný) nárok žalovaného neuznal. Žalobce uvedl, že předmětem sporu je spor, který je nutno rozhodnout před vyřízením hlavní záležitosti. Na základě rozhodčí žaloby je požadováno zaplacení částky z důvodu tvrzené neplatnosti smlouvy, aniž by bylo doloženo jakékoli pravomocné rozhodnutí obecného soudu, který by tuto neplatnost, ať již relativní, či absolutní, konstatovalo. S odkazem na §2 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení (dále jako „zákon o rozhodčím řízení“) namítl nepříslušnost a nemožnost rozhodování rozhodce ve sporu. Nejprve je nutné rozhodnout, zda smlouvy ze dne 5. února 2010, 13. srpna 2010 a ze dne 28. ledna jsou platné či nikoli. V této věci doposud nebylo rozhodnuto a toto rozhodnutí musí v souladu se zákonem předcházet. S ohledem na uvedené namítl žalobce ve vyjádření k rozhodčí doložce tuto žalobu zamítnout. V žalobě u obecného soudu žalobce namítl neplatnost rozhodčí doložky s odkazem na stávající judikaturu Nejvyššího soudu.
Soud prvního stupně posoudil rozhodčí doložku jako platnou. Dovodil, že v rozhodčí doložce byla sjednána osoba konkrétního rozhodce. Žalobce nezpochybnil podpis dohody o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu, pouze uvedl, že tato dohoda byla vypracována žalovaným, a doložka tak nebyla navrhována ze strany žalobce. Toto nemá dle soudu prvního stupně na platnost rozhodčí doložky žádný vliv. Rozhodce v souladu s rozhodčí doložkou rozhodl ve věci pouze na základě písemných podkladů, žalobce měl možnost se k rozhodčí doložce vyjádřit, s jeho námitkami se rozhodce vypořádal v odůvodnění rozhodnutí.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. listopadu 2013, č. j. 44 Co 184/2013-79, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení (výrok pod bodem II).
Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že žalobce se domáhal zrušení rozhodčího nálezu s odůvodněním, že smlouva, na základě které bylo plněno, je neplatná a že zjevně chybí rozhodnutí obecného soudu o platnosti či neplatnosti smlouvy. Pokud jde o neplatnost rozhodčí smlouvy, je v žalobě pouze odkaz, že je „vzhledem ke stávající judikatuře Nejvyššího soudu ČR neplatná“. Soud prvního stupně vyzval žalobce k doplnění skutkových tvrzení k tomu, v čem žalobce spatřuje neplatnost rozhodčí doložky. Žalobce k výzvě uvedl, že neplatnost je spatřována v rozporu s §2 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení, podle něhož mohou být v rozhodčím řízení rozhodovány spory s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů. A žalovaný se domáhal nároku z neplatnosti smlouvy o převodu členských práv v bytovém družstvu, aniž by předcházelo rozhodnutí obecného soudu o neplatnosti citované dohody.
Odvolací soud uzavřel, že žalobce nereagoval na výzvu soudu prvního stupně k doplnění tvrzení ohledně neplatnosti rozhodčí doložky. Z uvedené reakce je zřejmé, že žalobce zaměnil skutková tvrzení vztahující se k otázce pravomoci rozhodce s otázkou obecné platnosti rozhodčí doložky, ke které, ač vyzván, nic netvrdil. Dovodil, že uplatnění námitky neplatnosti rozhodčí doložky s ohledem na způsob stanovení rozhodce v rozhodčí doložce je důvodem novým, v řízení před soudem prvního stupně neuplatněným. Jedná se tedy o důvod pro zrušení rozhodčího nálezu uplatněný poprvé až do odvolacího řízení po poučení dle §119a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soudem prvního stupně. Důvod ke zrušení rozhodčího nálezu je uplatněný opožděně i s ohledem na §33 zákona o rozhodčím řízení, jelikož žalobce žádný důvod pro neplatnost rozhodčí smlouvy neuvedl a nejde o spor ze spotřebitelské smlouvy.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. Přípustnost dovolání zakládá žalobce na tom, že rozhodnutí ve věci spočívá na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně se jedná o posouzení včasnosti odůvodnění námitky neplatnosti rozhodčí doložky, kdy tuto námitku odvolací soud posoudil jako neuplatněnou v řízení před soudem prvního stupně, a proto uplatněnou opožděně. Důvodem dovolání dle žalobce je, že napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel uvádí, že námitku neplatnosti rozhodčí doložky vznesl řádně již v řízení před soudem prvního stupně s tím, že předmětná rozhodčí doložka je neplatná vzhledem ke stávající judikatuře Nejvyššího soudu. Z tohoto důvodu žalobce dovozoval nedostatek pravomoci rozhodce příslušný spor rozhodovat. O uvedené námitce neplatnosti rozhodčí doložky soud prvního stupně věcně rozhodoval. Posoudil ji jako nedůvodnou a rozhodčí doložku jako platnou. V odvolání žalobce specifikoval podrobněji důvod neplatnosti rozhodčí doložky. Rozhodčí doložka kombinuje dva způsoby určení rozhodce, tj. určení konkrétní osoby rozhodce a určení způsobu, jak má být rozhodce určen. V rozhodčí doložce ale nemůže být současně ujednáno, že má být rozhodce jmenován z řad advokátů zapsaných ke dni jmenování rozhodce v seznamu advokátů České advokátní komory, tedy stanovit způsob určení rozhodce a současně uvést konkrétního rozhodce. Ustanovení je významově rozporné, nedává smysl, uvedené části na sebe nenavazují a vzájemně se vylučují. Není tedy jasné, jak má být rozhodce určen. Toto ujednání rozhodčí doložky je proto pro neurčitost absolutně neplatné dle §37 odst. 1 obč. zák. Odvolací soud ale posuzoval toto uplatnění námitky neplatnosti rozhodčí doložky uvedené v odvolání žalobce za nový důvod neplatnosti, který nebyl uplatněn v řízení před soudem prvního stupně.
Dovolatel tedy má za to, že uplatnil řádně námitku neplatnosti rozhodčí doložky v řízení před soudem prvního stupně, byť nespecifikoval přesně, z jakého důvodu neplatnost namítá. Z toho důvodu je soud povinen k této námitce přihlížet i z hlediska jiných důvodů zakládajících její neplatnost z úřední povinnosti. Posouzení neplatnosti z tohoto důvodu byl soud prvního stupně povinen provést, byla-li z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky žaloba žalobce na zrušení rozhodčího nálezu k soudu podána. Rozsudek odvolacího soudu je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně rozsudkem sp. zn. 23 Cdo 2406/2011.
Z výše uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Odvolací soud shledal pro zamítnutí žaloby dva důvody. Prvním z nich je, že uplatnění námitky neplatnosti rozhodčí doložky s ohledem na způsob stanovení rozhodce v rozhodčí doložce, je důvodem novým, v řízení před soudem prvního stupně neuplatněným.
Druhým důvodem je, že námitku neplatnosti rozhodčí doložky uplatnil žalobce opožděně s ohledem na §33 zákona o rozhodčím řízení. K této otázce se Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze dne 27. března 2013, sp. zn. 23 Cdo 2406/2011, následovně: „Včas vznesená námitka neplatnosti rozhodčí smlouvy má za důsledek, že z hlediska ustanovení §33 ZRŘ se tato námitka vztahuje i na jiné důvody neplatnosti rozhodčí smlouvy, než které byly případně v této námitce skutkově popsány.“ Pokud tedy žalobce vznesl před rozhodci dříve, než začal jednat ve věci samé, námitku, že rozhodčí doložka je neplatná vzhledem ke stávající judikatuře Nejvyššího soudu, jelikož rozhodce není povolán věc rozhodnout, je třeba tuto námitku neplatnosti rozhodčí doložky vztáhnout i na jiné důvody neplatnosti uplatněné později.
Otázkou je, zda se tato námitka vztahuje i na námitku žalobce, kterou vznesl v průběhu řízení před odvolacím soudem, tj. že rozhodčí doložka je neurčitá, protože není možné zároveň dojednat, že má být rozhodce zároveň jmenován z řad advokátů ČAK, tedy stanovit způsob určení konkrétního rozhodce, a současně v rozhodčí doložce uvést i jméno konkrétního rozhodce.
Nejvyšší soud se povinností tvrdit a namítat neplatnost rozhodčí doložky ve lhůtě podle §32 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení zabýval v rozhodnutí ze dne 9. května 2012, sp. zn. 23 Cdo 3728/2011. V něm dospěl k závěru, že pro účely řízení o zrušení rozhodčího nálezu platí, že ustanovení §32 zákona o rozhodčím řízení je významné jen z hlediska posouzení včasnosti podání samotného návrhu na zrušení rozhodčího nálezu. Toto ustanovení nemůže představovat omezení procesních práv žalobkyně doplňovat rozhodující skutečnosti obsahující další důvody zrušení rozhodčího nálezu podle ustanovení §31 zákona o rozhodčím řízení v průběhu řízení. Omezení pro právo je doplňovat mohou představovat pouze zákonné procesní limity podle občanského soudního řádu (např. koncentrace řízení). V souladu se závěry vyjádřenými v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud v dalším rozhodnutí (ze dne 27. září 2012, sp. zn. 23 Cdo 293/2011) konstatoval, že odvolací soud může posuzovat platnost rozhodčí doložky podle §39 obč. zák., pokud žalobce uplatnil v řízení před rozhodci a v řízení před soudem námitku podle §31 písm. b) zákona o rozhodčím řízení. Skutečnost, že dovolatel v řízení před soudem prvního stupně neuplatnil konkrétní důvody, pro které odvolací soud shledal neplatnost rozhodčí doložky, je nerozhodná, jelikož neplatnost ve smyslu §39 obč. zák. je absolutní, tj. soud ji zkoumá z úřední povinnosti na základě zjištěného skutkového stavu věci.
Z výše uvedeného vyplývá, že pokud je před rozhodcem uplatněna včas námitka neplatnosti rozhodčí doložky, je možné tuto námitku vztáhnout i na další důvody neplatnosti, které nebyly v původní námitce skutkově vymezeny. Z toho je třeba dovodit, že pokud ze skutkových zjištění učiněných v řízení lze učinit skutkové závěry, které umožňují rozhodčí doložku posoudit jako absolutně neplatnou, je možné k tomuto závěru dospět i v průběhu odvolacího řízení.
V daném případě namítl žalobce neplatnost rozhodčí doložky s poukazem na současnou judikaturu Nejvyššího soudu, tj. konkrétně v odvolání namítal, že rozhodčí doložka je neplatná pro svou neurčitost podle §37 obč. zák. S ohledem na výše uvedené je třeba dát dovolateli zapravdu, že odvolací soud byl povinen zabývat se absolutní neplatností rozhodčí doložky, stejně jako to učinil soud prvního stupně. Skutečnost, že se neplatností doložky nezabýval, ovšem nemá vliv na správnost rozhodnutí ve věci. Ačkoli znění rozhodčí doložky vzbuzuje z gramatického hlediska jisté pochybnosti, je třeba ji vyložit tak, že si strany sjednaly jednoho konkrétního rozhodce k rozhodování sporu. Takový výklad odpovídá rozumnému uspořádání vztahů mezi účastníky řízení. Jméno konkrétního rozhodce, který má ve sporu rozhodovat, bylo výslovně uvedeno v rozhodčí doložce. K takovému výkladu přispívají i další okolnosti vedení tohoto rozhodčího řízení, tj. že žalobce v průběhu rozhodčího řízení nikdy nerozporoval, že konkrétní jmenovaný rozhodce nemá pravomoc ve sporu rozhodovat, nikdy nevznesl námitku proti způsobu sjednání tohoto rozhodce. Námitka neurčitosti tohoto smluvního ujednání se jeví jako zjevně účelová. Z těchto důvodu je třeba tyto námitky odmítnout.
Z výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání není přípustné, jelikož rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu ve věcech rozhodčího řízení.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 3 věty první §218a o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. listopadu 2014
JUD. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu