ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.2635.2013.1
sp. zn. 23 Cdo 2635/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně BARCOLANZA a.s., se sídlem v Brně, Ponávka 2, PSČ 602 00, IČO 29202957, zastoupené Mgr. Janem Rotreklem, advokátem, se sídlem v Brně, Ponávka 2, PSČ 602 00, proti žalované Triglav pojišťovna, a.s., se sídlem v Brně, Novobranská 544/1, PSČ 602 00, IČO 25073958, zastoupené JUDr. Vladimírem Bulinským, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 13, PSČ 602 00, o zaplacení částky 45 827 127 Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35/43 Cm 163/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. dubna 2013, č. j. 1 Cmo 234/2012-504, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. října 2011, č. j. 35/43 Cm163/2009-355, zamítl návrh žalobkyně, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 45 827 127 Kč (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 17. dubna 2013, č. j. 1 Cmo 234/2012-504, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla pouze z důvodu, že nebylo vyhověno její námitce nesprávného obsazení soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) vzhledem k článku II bodu 7 části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen o. s. ř.“), a s ohledem na skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 17. dubna 2013, po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, 4 o. s. ř.), o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací námitky (týkající se rozvrhu práce soudu prvního stupně) se soustřeďují jen k požadavku na prověření těch závěrů napadeného usnesení, jimiž se odvolací soud vypořádal (jako s nedůvodnou) s odvolací námitkou, podle které bylo řízení u soudu prvního stupně postiženo zmatečnostní vadou spočívající v tom, že ve věci rozhodoval nezákonný soudce.
Tzv. zmatečnostní vada řízení však není způsobilým dovolacím důvodem a pro její posouzení nelze připustit dovolání podle §237 o. s. ř. (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 84/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. února 2014, sen. zn. 29 NSČR 112/2013, dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. února 2014
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu