ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.2669.2013.1
sp. zn. 23 Cdo 2669/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně GRAPE SC, a.s. , se sídlem v Praze 1 - Nové Město, Václavské nám. 832/19, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25708783, zastoupené JUDr. Tomášem Těmínen, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, proti žalovanému P. B. , identifikační číslo osoby 72627786, zastoupenému Mgr. Petrem Pleštilem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Ovčí hájek 2172/42, o zaplacení částky 78.904,84 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 25 C 412/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. března 2013, č. j. 17 Co 414/2012-174, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 5.420,80 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Okresní soud v Lounech rozsudkem ze dne 2. března 2012, č. j. 25 C 412/2010-134, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 76.358,34 Kč s příslušenstvím v tomto výroku blíže specifikovaným (bod I. výroku), v rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 2.546,50 Kč s příslušenstvím, žalobu zamítl (bod II. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod III. výroku).
K odvolání žalovaného (proti výrokům pod body I. a III.) odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I. a III. zrušil (první výrok), v uvedeném rozsahu řízení zastavil (druhý výrok), věc po právní moci tohoto rozhodnutí postoupil předsedovi Rady Českého telekomunikačního úřadu (třetí výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (čtvrtý výrok).
Odvolací soud vyšel z toho, že se žalobkyně v řízení domáhala na žalovaném zaplacení faktur za leden, květen a červen 2009 znějících vždy na částku 29.750,- Kč za poskytování dodávek internetu, tzv. konektivity. Dále se domáhala zaplacení částky 1.475,- Kč za dodání zboží, a částek 535,50 Kč a 536,- Kč za prodloužení domény io2.cz v roce 2008 a 2009 (ohledně těchto částek byla žaloba soudem prvního stupně pravomocně zamítnuta). Žalobkyně je držitelem osvědčení Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „ČTÚ“) potvrzujícího oprávnění k vykonávání komunikační činnosti též v oblasti veřejně dostupné služby přístupu k síti internet. Žalovaný je podnikatel podnikající podle živnostenského zákona a zákona o elektronických komunikacích a je držitelem osvědčení ČTÚ potvrzujícího oprávnění k vykonávání komunikační činnosti též v oblasti veřejně dostupné služby přístupu k síti internet.
Předně se odvolací soud, cituje ustanovení §7 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a ustanovení §127 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 127/2005 Sb.“), zabýval otázkou, zda je v dané věci dána pravomoc soudů. Konstatoval, že mezi účastníky se jedná o spor o cenu za službu ze smlouvy mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost na základě zákona č. 127/2005 Sb., k jehož projednání a rozhodnutí je ze zákona kompetentní jiný orgán než soud. Uvedl, že soud prvního stupně tedy v části rozsudku, napadené odvoláním, o věci samé rozhodl, aniž byla dána jeho pravomoc, jejíž nedostatek je ve smyslu ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 o. s. ř., namítajíc nesprávné vyřešení otázky procesního práva. Dle dovolatelky odvolací soud nesprávně interpretoval a aplikoval ustanovení §7 odst. 1 o. s. ř.
Dovolatelka se domnívá, že se v dané věci jedná o spor, ve kterém má pravomoc rozhodovat soud a nikoli ČTÚ jako správní orgán. Namítá, že odvolací soud nepřihlédl k aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikatuře zvláštního senátu zřízeného na základě zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon č. 131/2002 Sb.“). Uvádí, že žalovaný předmětnou smlouvu vypověděl dne 21. ledna 2008, nadále však internet a služby s tím spojené až do 17. června 2009 odebíral, lze tudíž uvažovat o vzniku bezdůvodného obohacení na jeho straně.
V závěru dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
K dovolání žalobkyně se vyjádřil žalovaný tak, že se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013) se podává z bodů 1. a 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání, jež není přípustné podle §238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle §237 o. s. ř.
Odvoláním zpochybněný závěr, podle něhož není v dané věci dána pravomoc soudů, je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2009, sp. zn. 33 Cdo 2894/2008) i judikaturou zvláštního senátu zřízeného na základě zákona č. 131/2002 Sb. (srov. např. usnesení zvláštního senátu NSS zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb. ze dne 30. června 2006, sp. zn. Konf 132/2005, či ze dne 20. září 2007, sp. zn. Konf 18/2007). Žalobkyně se ve své žalobě podané soudu prvního stupně jednoznačně domáhala zaplacení tvrzené smluvní ceny za dodávky internetu, tzv. konektivity. V průběhu řízení tvrdila, že žalovaný předmětnou smlouvu o vzájemné spolupráci nikdy nevypověděl, že naopak tuto smlouvu vypověděla žalobkyně v červnu roku 2009. Žalobkyně tedy v žalobě (ani následně v průběhu řízení před soudem prvního a druhého stupně) netvrdila, že se na žalovaném domáhá vydání bezdůvodného obohacení.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 29. ledna 2014
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu