ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.272.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 272/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Hany Lojkáskové ve věci žalobkyně ČSOB Leasing, a. s., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 310/60, PSČ 140 00, IČO 63998980, zastoupené JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem v Praze 7, Jankovcova č. 1518/2, proti žalované EAGLET, s. r. o., se sídlem v Děčíně XXXI, Vítězství č. 96, PSČ 405 02, IČO 25499475, zastoupené JUDr. Zdeňkem Pánkem, advokátem se sídlem v Děčíně IV, Prokopa Holého č. 130/15, o zaplacení 778 074 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 ECm 22/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. září 2013, č. j. 2 Cmo 288/2012-140, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.921 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. května 2012, č. j. 46 Ecm 22/2010-87, zastavil řízení ohledně částky 55 355 Kč (výrok pod bodem I), dále bylo rozhodnuto o vrácení soudního poplatku ve výši 110 Kč (výrok pod bodem II), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 153 919 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem IV).
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 4. září 2013, č. j. 2 Cmo 288/2012-140, rozsudek soud prvního stupně potvrdil ve výroku pod bodem III do výše 107 062 Kč s příslušenstvím, ve zbývající části výroku pod bodem III žalobu zamítl (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok pod bodem II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž napadá právní závěry odvolacího soudu. Namítá, že soudy dospěly k nesprávnému právnímu posouzení věci, podle dovolatelky je žaloba předčasná, soud nesprávně posoudil právo na doplatek pojistného plnění a nepřihlédl ke skutečnosti, že uplatněná výše úroků z prodlení je nepřiměřená. Navíc je rozhodnutí odvolacího soudu nepřezkoumatelné a nesrozumitelné, skutkové a právní závěry soudu vycházejí z tzv. souhrnného zjištění.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla dovolacímu soudu, aby dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl.
Nejvyšší soud České republiky (dále je „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013) se podává z bodu 7 článku II části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 4. září 2013.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání) §237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 prvé věty o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
To, že má dovolatelka jiný názor na skutkové a právní závěry odvolacího soudu, event. nesouhlasí s jeho procesními postupy, však nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013 nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Spatřuje-li dovolatelka naplnění podmínky přípustnosti svého dovolání v tom, že uvedené právní otázky řeší dovolací soud nesprávně, je třeba, aby dovolatel konkrétní otázku hmotného či procesního práva, na níž je založeno rozhodnutí odvolacího soudu, vymezil a uvedl a doložil předpoklad přípustnosti dovolání. Ohledně „otázek“ navozených dovolatelkou (předčasnost žaloby, posouzení doplatku pojistného plnění, nepřiměřená výše úroků z prodlení) nebylo vymezeno, v čem dovolatelka spatřuje důvod přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), když z obsahu dovolání není patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva má jít, a nevymezuje, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž, jak bylo výše uvedeno, k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace části textu ustanovení §237 o. s. ř. Ohledně těchto otázek dovolání trpí vadou, která nebyla ve lhůtě podle §241b odst. 3 o. s. ř. odstraněna a nelze pro ni v dovolacím řízení pokračovat.
Dovolatelkou navozená otázka – nepřezkoumatelnosti a nesrozumitelnosti rozhodnutí odvolacího soudu, protože rozhodnutí vychází ze souhrnného skutkového zjištění (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. září 2009, sp. zn. 30 Cdo 3947/2007) – sice splňuje podmínku vymezení důvodu přípustnosti dovolání, avšak přípustnost dovolání není způsobilá vyvolat a dovolací soud se jí nemohl zabývat, neboť se týkala vady řízení, ke které by dovolací soud za určitých podmínek mohl přihlédnout pouze v případě přípustnosti dovolání (§243 odst. 2 o. s. ř.). Samotná vada řízení však přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. vyvolat nemůže.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů řízení se v souladu s §243f o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, uloženou tímto rozhodnutím, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 26. června 2014
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu