ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.2732.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 2732/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně M. P. , zastoupené JUDr. Františkem Grznárem, advokátem se sídlem Horšovský Týn, nám. Republiky 108, proti žalované S. F. , zastoupené Mgr. Petrem Broďáni, advokátem se sídlem Sokolov, K. H. Borovského 63, o zaplacení 201 162 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 10 C 167/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. února 2014, č. j. 25 Co 193/2013-142, ve znění opravného usnesení ze dne 9. dubna 2014, č. j. 25 Co 193/2013-153, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 19. února 2014, č. j. 25 Co 193/2013-142, ve znění opravného usnesení ze dne 9. dubna 2014, č. j. 25 Co 193/2013-153, výrokem I. potvrdil rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 16. října 2012, č. j. 10 C 167/2011-82, ve výroku I., jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 50 040 Kč s příslušenstvím specifikovaným v tomto výroku, výrokem II. změnil citovaný rozsudek Okresního soudu v Sokolově v zamítavém výroku II. tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni 201 162 Kč se 7,75 % úrokem z prodlení od 6. 4. 2011 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku; výrokem III. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení za řízení před soudy obou stupňů.
Žalovaná podala proti výroku II. a III. rozsudku Krajského soudu v Plzni dovolání, jehož přípustnost odůvodnila ustanovením §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že odvolací soud se odchýlil od ustálené praxe, když v rozporu s §213 o. s. ř. dospěl k rozdílným skutkovým závěrům, než soud prvního stupně, aniž by v tomto směru zopakoval dokazování. Dovolatelka se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhla proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nutno konstatovat, že podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky - dále jen „Nejvyšší soud“ - ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014). Takový údaj se však z dovolání nepodává, neboť dovolatelka neuvedla žádné z rozhodnutí Nejvyššího soudu, od jehož závěrů se měl odvolací soud při řešení právní otázky odchýlit a pouze namítá nesprávný procesní postup soudu, v čemž spatřuje vadu řízení, která nemůže přípustnost dovolání založit. Dovolacími námitkami žalovaná nijak nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto uzavřel, že dovolání žalované není podle §237 o. s. ř. přípustné a podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. jej odmítl, jestliže dovolání neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), když pro tuto vadu nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. října 2014
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu