ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.2935.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 2935/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně E.ON Energie, a.s. , se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, PSČ 370 49, identifikační číslo osoby 26078201, zastoupené Mgr. Bc. Pavlem Vincíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, proti žalované MERIS, spol. s r. o. , se sídlem v Holešově, Masarykova 655, PSČ 769 01, identifikační číslo osoby 25310062, zastoupené JUDr. Miroslavou Kočárovou, advokátkou, se sídlem v Kroměříži, 1. máje 283/15, o zaplacení částky 310.694,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 36 Cm 159/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. května 2013, č. j. 7 Cmo 437/2012-151, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. dubna 2012, č. j. 36 Cm 159/2007-120, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 310.694,- Kč s příslušenstvím v tomto výroku blíže specifikovaným (bod I. výroku), v části příslušenství žalobu zamítl (bod II. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod III. výroku).
Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 310.694,- Kč s příslušenstvím s tím, že na základě smlouvy ze dne 1. ledna 2007 dodávala žalované do odběrného místa elektrickou energii, jejíž cenu vyúčtovala specifikovanými fakturami, které žalovaná nezaplatila.
K odvolání žalované (proti výrokům I. a III.) odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 310.694,- Kč s 0,05% úrokem z prodlení za každý den prodlení od 18. července 2009 do zaplacení zamítl (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).
Odvolací soud se zabýval stěžejní otázkou daného sporu, a to, zda P. Š. byl oprávněn dne 1. ledna 2007 uzavřít jménem žalované s žalobkyní smlouvu, na základě níž se žalobkyně domáhá zaplacení ceny jí dodané elektrické energie. Plnou moc, udělenou jednatelkou žalované J. Š. dne 27. listopadu 2006 P. Š., považoval za generální plnou moc.
Dále se zabýval otázkou postupu při uzavírání předmětné smlouvy, a to z pohledu tzv. nezmocněného jednatelství, které je upraveno v §16 obchodního zákoníku. Upozornil, že předmětná smlouva byla uzavírána korespondenční cestou, tudíž v okamžiku jejího uzavření žalobkyni žádná plná moc předložena nebyla. Není možno uvažovat ani o nezmocněném jednatelství, neboť smlouva nebyla uzavřena v provozovně žalované a zároveň žalobkyně nemůže tvrdit, že nevěděla nebo vědět nemohla, že jedná s osobou nedisponující oprávněním za žalovanou jednat, když plnou moc této osoby nepožadovala. Stejně tak nepožadovala, aby na smlouvě bylo výslovně uvedeno, kdo a v jaké funkci smlouvu jménem žalované podepsal, ač na poslední straně smlouvy je pro tyto údaje vytištěna speciální rubrika.
Na základě shora uvedených skutečností dospěl odvolací soud k závěru, že žalovaná není předmětnou smlouvou vázána, že není ve věci pasivně legitimována.
Proti rozsudku odvolacího soudu, v plném rozsahu, podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“).
Dle názoru dovolatelky odvolací soud posoudil a vyřešil otázku hmotného práva týkající se právního úkonu uzavřeného osobou jednající za smluvní stranu na základě plné moci nesprávně a odchýlil se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Toto pochybení spatřuje žalobkyně v tom, že pro řešení otázky platnosti smlouvy není významné, zda v ní bylo výslovně uvedeno, že tak činí na základě hmotněprávní plné moci jiná osoba.
V závěru dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu změnil.
Žalobkyně se k dovolání žalované dle obsahu spisu nevyjádřila.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013) se podává z bodů 1. a 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Podle §243c odst. 1 (ve spojení s §243f odst. 2, 3) o. s. ř. dovolací soud dovolání odmítl, neboť má vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, jimiž se odvolací řízení končí, upravuje §237 a §238 o. s. ř., náležitosti dovolání pak §241a o. s. ř.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. může být dovolacím důvodem jen nesprávné právní posouzení věci. K náležitostem dovolání patří mj. i vymezení důvodu dovolání (§241a odst. 3 o. s. ř.), tj. z dovolání musí vyplývat, které otázky hmotného či procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, vyřešil odvolací soud chybně, a proč tyto závěry považuje dovolatel za nesprávné. Dovolatel musí (§241a odst. 2 o. s. ř.) rovněž uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné.
Požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že „odvolací soud vyřešil otázku hmotného práva týkající se právního úkonu uzavřeného osobou jednající za smluvní stranu na základě plné moci nesprávně a odchýlil se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, musí být z dovolání zřejmé, od které konkrétní judikatury dovolacího soudu se odvolací soud odchýlil.
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelka v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) v projednávané věci nedostála.
Přestože dovolatelka uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá v celém rozsahu, její námitky se týkají pouze výroku č. I. rozsudku odvolacího soudu, k rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů chybí jakákoliv argumentace, tyto výroky č. II. a III. dovolatelka zcela pominula, nezabývala se přípustností dovolání proti těmto výrokům ani důvodností.
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2014
JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu