ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.2984.2013.1
sp. zn. 23 Cdo 2984/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce J. C. , zastoupeného JUDr. Adamem Batunou, advokátem se sídlem Praha 1, Panská 6, proti žalované Credit Suisse First Boston (Praha) a.s. v likvidaci , se sídlem Praha 1, V Celnici 4/č.p. 1031, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 45281335, zastoupené Mgr. Luďkem Vránou, advokátem se sídlem Praha 1, Jánský vršek 323/13, o zaplacení 6 500 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 14/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. května 2013, č. j. 3 Cmo 163/2013-587, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Dovolateli se povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání neukládá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.)
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. května 2013, č. j. 3 Cmo 163/2013-587, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. března 2013, č. j. 32 Cm 14/2003-535, kterým nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudního poplatku za dovolání podané proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2012, č. j. 11 Cmo 102/2012-448, kterým nebylo připuštěno, aby do řízení na místo žalobce vstoupila společnost ZANDER INC.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) po přezkoumání dovolání žalobce dospěl k závěru, že odvolací soud při posuzování žádosti žalobce o osvobození od soudního poplatku za dovolání podané proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2012, č. j. 11 Cmo 102/2012-448, kterým nebylo připuštěno, aby do řízení na místo žalobce vstoupila společnost ZANDER INC., plně respektoval usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž Nejvyšší soud vyložil, že účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných).
Shora uvedená kritéria odvolací soud při posuzování předpokladů pro osvobození dovolatele od soudních poplatků plně respektoval, jak vyplývá ze skutkových zjištění soudu, když s ohledem na výši soudního poplatku v částce 2 000 Kč a majetkové poměry žalobce posuzoval nejen, že žalobce není zcela nemajetný, ale posuzoval i situaci, v níž se žalobce nachází, z čehož s ohledem na skutková zjištění správně dovodil, že celkové majetkové poměry žalobce nejsou takové, že by znemožňovaly uplatnění jeho práv u soudu.
Dovolací soud rovněž neshledal, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu nerespektovalo právní názor Ústavního soudu, prezentovaného k podmínkám pro přiznání osvobození od soudního poplatku v nálezu ze dne 9. 2. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2856/08.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání žalobce, podané proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. května 2013, č. j. 3 Cmo 163/2013-587, jež může být přípustné jen podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), výrokem I. tohoto usnesení odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
K odstranění pochybností ohledně nevyměření soudního poplatku Městským soudem v Praze, konstatovaným v předkládací zprávě na č. l. 604 spisu, za dovolání proti napadenému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. května 2013, č. j. 3 Cmo 163/2013-587, deklaroval Nejvyšší soud (v souladu s ustanovením §3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích in fine) pro tuto věc druhým výrokem usnesení, že povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání se dovolateli neukládá (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz , v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení zákona o soudních poplatcích, ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků je třeba vyložit tak, že směřuje-li dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud (případně ve spojení s rozhodnutím soudu prvního stupně) nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků (§138 o. s. ř.), soudní poplatek z takového dovolání se neplatí. Nejvyšší soud v tomto citovaném rozhodnutí konstatoval, že zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zpoplatňuje (po novele provedené s účinností od 1. listopadu 2011 zákonem č. 218/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony) i dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu jen procesní povahy, mezi něž formálně vzato patří i rozhodnutí, jímž soud zcela nebo zčásti nevyhoví návrhu účastníka, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků (§138 o. s. ř.) – k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. října 2011, sen. zn. 29 NSČR 53/2011, uveřejněné pod číslem 17/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a položku 23 odst. 2 Sazebníku poplatků. Povahou takového rozhodnutí je ovšem dáno, že jeho případný dovolací přezkum, jenž má na základě podaného dovolání vyšetřit, zda účastník (poplatník) má či nemá být osvobozen od placení soudních poplatků či v jiném (širším) rozsahu, než v tom, jenž mu prostřednictvím dovoláním napadeného rozhodnutí přiznal odvolací soud, nemůže být (opět) podmiňován platbou soudního poplatku (z dovolání). Takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník (poplatník) domáhá (fakticky by tím byl zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí, jímž mu bylo upřeno právo na přiznání osvobození od soudních poplatků).
K námitce žalované ve vyjádření k dovolání žalobce, že dovolání nemůže být s ohledem na §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., ve znění do 31. 12. 2013, přípustné, bylo-li v napadeném usnesení odvolacího soudu rozhodováno o osvobození od soudního poplatku, jehož zákonem stanovená povinnost nepřesahuje zákonem stanovený limit 50 000 Kč, Nejvyšší soud konstatuje, že tato námitka je neodůvodněná. Uvedené ustanovení nelze v daném případě aplikovat, neboť rozhodnutí o osvobození soudního poplatku není rozhodnutím, jimiž by se stanovila povinnost zaplatit či nezaplatit určitou částku, když navíc je třeba přihlédnout k tomu, že rozhodnutí o osvobození soudního poplatku nemá význam pouze proto to, zda tento poplatek bude zaplacen. V případě, že účastník bude osvobozen od soudního poplatku, vznikne mu při splnění dalších předpokladů stanovených v §30 o. s. ř. právo na ustanovení zástupce. Dalším důsledkem osvobození od soudního poplatku je skutečnost, že tomuto účastníku nemůže být uložena povinnost složení zálohy na provedení důkazu. Shodně dovodil Nejvyšší soud již v rozhodnutí ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, veřejnosti dostupné na webových stránkách – www.nsoud.cz.
O nákladech řízení nebylo rozhodováno, neboť ve smyslu §151 odst. 1 o. s. ř. nebylo přezkoumáváno konečné rozhodnutí ve věci, ale procesní rozhodnutí během řízení v řízení o věci samé.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. června 2014
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu