ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.3094.2013.1
sp. zn. 23 Cdo 3094/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Hany Lojkáskové v právní věci žalobce Města Aš , Kamenná 473/52, PSČ 352 01 Aš, identifikační číslo osoby 00253901, zastoupeného JUDr. Janou Wenigovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Vítězná 10, proti žalované GEOSAN GROUP a.s. , se sídlem Kolín III, U Nemocnice 430, PSČ 280 02, identifikační číslo osoby 25671464, zastoupené Mgr. Petrou Šaldovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, U Průhonu 32, o bezplatné odstranění vad, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 8 C 29/2011, o dovolání žalované, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. února 2013, č. j. 29 Co 632/2012-312, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. února 2013, č. j. 29 Co 632/2012-312, není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky /dále jen „Nejvyšší soud“/ ze dne 31. 1. 2012, č. j. 28 Cdo 4103/2010, publikované na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz , podle něhož je narovnání dohoda účastníků závazkového právního vztahu, kterou účastníci odstraňují spornost nebo pochybnost vzájemných práv a pochybností tím, že je ruší a nahrazují je právními vztahy novými. Narovnáním mohou být mezi účastníky upravena jakákoliv sporná práva, kterými mohou disponovat. Narovnání se může týkat jen některých vzájemných práv a povinností, ohledně nichž účastníci nebyli ve shodě, celého závazkového právního vztahu nebo všech dosavadních závazků mezi účastníky (tzv. generální narovnání), avšak s výjimkou těch práv a povinností, na něž některý z účastníků nemohl pomýšlet v době, kdy byla smlouva o narovnání uzavřena.).
Z uvedeného vyplývá, že dohoda o narovnání se nemusí týkat jen celého závazkového právního vztahu nebo všech dosavadních závazků mezi účastníky, může se ale týkat jen některých vzájemných práv a povinností, ohledně nichž účastníci nebyli ve shodě, tak jako tomu je v daném případě. Právní závěr soudů, že dohoda o narovnání se nevztahovala i na uplatňované právo ze záruky poskytnuté na dílo, není v rozporu s dosavadní judikaturou.
Nutno zdůraznit, že rozhodnutí Nejvyššího soudu, na něž dovolatelka v dovolání poukazuje, vychází z konkrétních závazkových vztahů, jako je to i v posuzovaném případě, a nelze proto dovodit, že některé rozhodnutí na daný případ přímo dopadá, jestliže posouzení věci závisí na výkladu smlouvy o narovnání, tedy na výkladu jednotlivých jejích konkrétních ustanovení.
Lze však učinit závěr, že není v rozporu s dosavadní judikaturou, jestliže odvolací soud učiní s ohledem na konkrétní smluvní ujednání účastníků takový výklad dohody o narovnání, že dohoda o narovnání se netýká určitých konkrétních nároků účastníků, v daném případě, že dohoda o narovnání se netýká reklamačního řízení a nároku na odstranění vad a nedodělků z přejímacího řízení.
Dovolání žalované není tedy podle §237 o. s. ř. přípustné, a proto Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť vydáním mezitímního rozsudku se řízení nekončí (§243b ve spojení s §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. ledna 2014
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu