ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.320.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 320/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce Ing. V. H., zastoupeného JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Wellnerova 1322/3c, proti žalovanému ZP Štěpánov, a. s., se sídlem ve Štěpánově, Liboš 98, identifikační číslo osoby 25 36 32 39, zastoupeného JUDr. Janem Špilháčkem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Beneše Třebízského 32, o zaplacení částky 126.273,- Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalovaného na zaplacení částky 85.090,96 Kč s příslušenstvím, vedené Okresním soudem v Olomouci pod sp. zn. 17 C 326/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 17. července 2013, č. j. 75 Co 424/2012-332, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 20. června 2012 rozhodl o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 94.542,20 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zastavil řízení co do uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 31.730,80 Kč s příslušenstvím (výrok II.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému částku 85.090,96 Kč s příslušenstvím (výrok III.), rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit České republice doplatek soudního poplatku (IV.), o povinnosti účastníků zaplatit doplatek soudního poplatku (výrok IV. a VI.), o náhradě nákladů mezi účastníků (výrok V. a VII.) a rozhodl o náhradě nákladů státu (výrok VIII.).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, jako soud odvolací, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 94.542,20 Kč s příslušenstvím zamítl. Současně rozhodl o náhradě nákladů účastníků (výrok II. a) a b), III.), o povinnosti účastníků zaplatit náhradu nákladů státu (výrok IV. a V.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jímž namítá, že dovolací soud by měl připustit dovolání k vyřešení otázky zásadního právního významu, tedy zda může soud interpretovat právní úkon za použití zákonných výkladových pravidel tak, že jeho výklad odporuje skutkovému vyjádření obsahu nového úkonu a zda může soud interpretovat právní úkon za použití zákonných výkladových pravidel tak, že jeho výklad odporuje sjednané výši a splatnosti nájemného. Dovolatel nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, že výše bezdůvodného obohacení byla zjišťována na základě závěru znalce podle jednání v nájemní smlouvě a to denní sazbou podle tzv. sjednaného nájemného pevnou částkou. Dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně použil výkladová pravidla podle §266 obchodního zákoníku, když zjevně ignoroval jazykové vyjádření obsahu právního úkonu a nepřesvědčivě odůvodnil výklad smlouvy. Podle dovolale odvolací soud nesprávně vyložil článek III. bod 1 smlouvy uzavřené mezi účastníky 15. 7. 2003. Podle dovolatele nájemné bylo tvořeno pevnou částkou – čtvrtletní splátkou dle splátkového kalendáře pronájmu. Nájemné podle dovolatele bylo sjednáno čtvrtletně, přičemž odvolací soud měl jednotlivé splátky nájemného sčítat a následně provést propočet na tzv. denní nájem. Dovolatel odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž výkladem lze pouze zjišťovat obsah právního úkonu, nelze jím však doplňovat projev vůle a výklad nemá být v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013) se podává z bodů 1. a 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dle ustanovení §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. splněny nejsou.
Dovolání není přípustné, neboť dovolatelem vznesená tvrzená otázka zásadního právního významu o „právu soudu interpretovat právní úkon za použití zákonných výkladových pravidel tak, že jeho výklad odporuje jazykovému vyjádření obsahu daného úkonu a právu soudu interpretovat právní úkon za použití zákonných výkladových pravidel tak, že jeho výklad odporuje sjednané výši a splatnosti nájemného“ pro rozhodnutí odvolacího soudu nebyla určující.
Závěry odvolacího soudu o výkladu obsahu části smlouvy ze dne 15. 7. 2003 a sjednané výši nájemného nejsou v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu k výkladovým pravidlům právních úkonů podle §266 obchodního zákoníku a §35 odst. 2 občanského zákoníku (ani dovolatelem namítaným rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2008, sp. zn. 32 Cdo 1610/2005). Ze skutkových zjištění soudů jednoznačně vyplývá, že si strany sjednaly nájemné pevnou částkou za celou původně sjednanou nájemní dobu v rozsahu 1.140 dnů v celkové výši 805.996,60 Kč bez DPH. Nešlo o sjednání jednotlivých čtvrtletních nájmů s určenou splatností. Odvolací soud tak nepochybil, když z takovéto celkové sjednané částky nájemného určil tzv. denní nájemné, které odpovídá výši bezdůvodného obohacení za jednotlivé dny užívání předmětného krmného vozu žalovanou.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. srpna 2014
JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu