ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.3435.2013.1
sp. zn. 23 Cdo 3435/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně RWM Energo s.r.o. , se sídlem v Českém Krumlově, Domoradická 87, PSČ 381 01, IČO 28087011, zastoupené JUDr. Václavem Bílým, LL.M., Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, PSČ 110 00, proti účastnici řízení E.ON Energie, a.s., se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, PSČ 370 49, IČO 26078201, zastoupené Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, PSČ 110 00, o žalobě podle části páté občanského soudního řádu proti rozhodnutí předsedy Energetického regulačního úřadu ze dne 27. května 2011, č. j. 00243-17/2011-ERU, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 34 C 262/2011, o dovolání účastnice řízení proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. června 2013, č. j. 8 Co 235/2013-451, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, ze dne 21. června 2013, č. j. 8 Co 235/2013-451, se mění tak, že návrh žalobkyně na vstup společnosti E.ON Energie, a.s., se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, PSČ 370 49, IČO 26078201, do řízení na místo společnosti E.ON Distribuce, a.s., se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, PSČ 370 49, IČO 28085400, se zamítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 1. listopadu 2012, č. j. 34 C 262/2011-361, zamítl žalobu podle části páté občanského soudního řádu, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud nahradil rozhodnutí předsedy Energetického regulačního úřadu ze dne 27. května 2011, č. j. 00243-17/2011-ERU, v celém rozsahu tak, že účastnice řízení je povinna uzavřít s žalobkyní smlouvu, jejíž text bude přílohou rozsudku (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Smlouva, jejíhož uzavření se žalobkyně domáhala, vycházela z výkupních cen platných pro solární elektrárny s výkonem nad 30 kW a uvedených do provozu od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2010.
V řízení před soudem prvního stupně byla účastnicí řízení společnost E.ON Distribuce, a.s., se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, PSČ 370 49, IČO 28085400 (dále jen „původní účastnice řízení“).
Soud prvního stupně zjistil, že dne 6. listopadu 2009 účastníci uzavřeli smlouvu o připojení zařízení výrobce elektřiny k distribuční soustavě č. 700145919000010, ve které se původní účastnice řízení zavázala umožnit žalobkyni připojení výrobny k distribuční soustavě a zajistit požadovaný rezervovaný výkon za předpokladu splnění podmínek dle článku IV odst. 1 této smlouvy. Obě strany se zavázaly řídit pravidly provozování distribuční soustavy (dále „PPDS“). Podle PPDS provede provozovatel distribuční soustavy na základě žádosti do 30 dnů ode dne doručení úplné žádosti výrobce a jeho splnění podmínek sjednaných ve smlouvě o připojení první paralelní připojení k síti. Dne 4. prosince 2010 uzavřela žalobkyně se společností E.ON Energie, a.s., smlouvu o odběru elektrické energie žalobkyní, podle které byla elektrárna žalobkyně – fotovoltaická elektrárna Přídolí (dále jen „FVE Přídolí“) odběratelem, nikoliv dodavatelem elektrické energie. Dne 3. prosince 2010 žalobkyně podala původní účastnici řízení žádost o paralelní připojení, tuto žádost v plné míře doplnila až 27. prosince 2010. Téhož dne nabylo právní moci rozhodnutí o udělení licence žalobkyni k výrobě elektřiny. Dne 13. ledna 2011 podala žalobkyně návrh Energetickému regulačnímu úřadu („ERÚ“) o rozhodnutí sporu mezi ní a původní účastnicí řízení, přičemž uplatnila stejný petit jako v žalobě v této věci. Dne 19. ledna 2011 původní účastnice řízení vyhotovila protokol o schválení výrobny elektrické energie a tohoto dne došlo k prvnímu paralelnímu připojení výrobny žalobkyně. Dne 12. února 2011 proběhla první měřená dodávka elektrické energie vyrobené v FVE Přídolí. Dne 10. března 2011 původní účastnice řízení a žalobkyně uzavřely smlouvu o dodávce elektřiny vyráběné v FVE Přídolí do distribuční soustavy původní účastnice řízení. Dne 16. března 2011 podala žalobkyně rozklad k předsedovi ERÚ proti rozhodnutí ERÚ o zamítnutí původního návrhu. Předseda Energetického regulačního úřadu rozhodnutím ze dne 27. května 2011, č. j. 00243-17/2011-ERU, rozklad zamítl.
Soud prvního stupně žalobu považoval za nedůvodnou z několika příčin.
Vzhledem k tomu, že smlouva o dodávce elektřiny již byla uzavřena, považoval soud prvního stupně za nepřípustné uzavřít již uzavřenou smlouvu, byť s jinou výší výkupních cen. Žalobkyně se dle soudu prvního stupně sice mohla domáhat povinnosti změnit uzavřenou smlouvu či povinnosti ji nahradit novou smlouvou, vůle ke změně by však z takového jednání musela být seznatelná. Žalobkyně se za situace, kdy již byla smlouva o dodávce elektřiny uzavřena, měla domáhat plnění – rozdílu ve výkupních cenách.
Soud prvního stupně rovněž došel k závěru, že žalobkyně ani nesplnila podmínky cenového rozhodnutí č. 4/2009, aby měla právo na výkupní ceny 2010, neboť nesplnila podmínku, aby do konce roku 2010 dodávala elektřinu do elektrizační soustavy. Pokud žalobkyně dodávala z předmětné elektrárny elektřinu před 19. lednem 2011, činila tak protiprávně a takovéto protiprávní jednání nelze pokládat za řádnou dodávku elektřiny do sítě ve smyslu cenového rozhodnutí č 4/2009. Podle názoru soudu prvního stupně ze samotné povahy cenového předpisu, který reguluje výši kupní ceny, vyplývá, že dopadá na ty případy, kdy vzniká kupní cena, tj. na případy, kdy dochází k výkupu elektřiny na základě existující kupní smlouvy. Za absurdní považuje argumentaci žalobkyně, že cenové rozhodnutí regulující výši kupní ceny dopadá i na případy, kde není uzavřena smlouva o dodávce elektřiny, kde nedochází k legálnímu výkupu, ale naopak dochází k nepovolené dodávce do sítě. Žalobkyně rovněž věděla o podmínkách a lhůtách, které měla splnit, aby včas dosáhla paralelního připojení a dosáhla na výkupní ceny 2010, nebylo tedy porušeno ani její legitimní očekávání. V dalším soud odkázal na argumentaci Energetického regulačního úřadu a původní účastnice řízení.
Proti zamítavému rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání. V průběhu odvolacího řízení s poukazem na novou právní úpravu navrhla, aby místo původní účastnice řízení do řízení vstoupila nynější účastnice řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích tomuto návrhu vyhověl, když usnesením ze dne 21. června 2013, č. j. 8 Co 235/2013-451, rozhodl, že na místo dosavadního účastníka vstupuje do řízení E.ON Energie, a.s., se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, IČO 26078201 (dále jen „účastnice řízení“ či „nynější účastnice řízení“).
Své rozhodnutí odvolací soud odůvodnil poukazem na ustanovení §10 odst. 1 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (dále jen „ZPZE“) dle kterého je povinně vykupujícím dodavatel poslední instance, kterým je, v souladu s legislativním odkazem č. 13 subjekt uvedený v ustanovení §12a zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), držitel licence na obchod s elektřinou a tím je společnost E.ON Energie, a.s., nikoliv původní účastnice řízení. V důsledku zákonné úpravy se tak povinně vykupujícím stal jiný subjekt, než který byl účastníkem správního řízení a než se kterým bylo v řízení podle části páté občanského soudního řádu až do doby vydání rozhodnutí soudem prvního stupně jednáno. Podle závěru odvolacího soudu tak po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, a proto aplikoval §107a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále opět jen „o. s. ř.“).
Proti usnesení odvolacího soudu podala účastnice řízení dovolání, přičemž odkazuje na ustanovení §239 odst. 1 písm b) o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř. Z hlediska důvodnosti pak odkazuje na §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka zdůrazňuje, že povinnost vykupovat elektřinu z obnovitelných zdrojů stanovená pro provozovatele distribučních soustav zákonem byla na základě ZPZE zrušena. Smlouva uzavřená mezi původní účastnicí řízení a žalobkyní ze zákona automaticky zanikla dne 31. prosince 2012 (viz §54 odst. 9 ZPZE). Povinně vykupujícím, který je dle §10 odst. 2 ZPZE povinen vykupovat elektřinu z obnovitelných zdrojů, je nyní dovolatelka – nynější účastnice řízení, jakožto dodavatel poslední instance dle §12a energetického zákona. Novou smlouvu o dodávce elektřiny za podmínek ZPZE uzavřela dovolatelka s žalobkyní dne 31. prosince 2012.
Dle názoru dovolatelky není podstatou sporu povinnost uzavřít smlouvu, ale konkrétní plnění, kterým byl rozdíl mezi výkupní cenou 2010 a výkupní cenou 2011. Předmětem řízení je tedy závazek ve smyslu §54 odst. 13 ZPZE, tzn. závazek provozovatele regionální distribuční soustavy vzniklý do účinnosti ZPZE z důvodu, že provozovatel regionální distribuční soustavy odmítl přiznat výrobci zcela nebo zčásti nárok na výkupní cenu elektřiny vyrobené v jeho elektrárně (konkrétně výkupní cenu 2010).
Podle dovolatelky se v žádném případě nejedná o právní nástupnictví ve smyslu §107a o. s. ř., neboť ve vztahu původní a nynějšího účastnice řízení nedošlo k žádnému (singulárnímu ani univerzálnímu) právnímu nástupnictví, nýbrž vztah žalobkyně s původní účastnicí řízení ze zákona zanikl, a to bez jakékoliv náhrady. Zcela nezávisle byla novou právní úpravou uložena povinnost uzavírat do budoucna nové vztahy novému subjektu. Nový právní vztah vzniká účinností nově uzavřené smlouvy, tudíž nynější účastnice řízení nemá nic společného s právy a povinnostmi původní účastnice řízení. Z důvodů, aby v takovéto situaci nevzniklo „právní vakuum“, jsou eventuální nároky žalobkyně právně ošetřeny v §54 odst. 13 ZPZE tak, že závazky provozovatele regionální distribuční soustavy (společnosti E.ON Distribuce, a.s.) vzniklé do účinnosti ZPZE z důvodu, že provozovatel regionální distribuční soustavy odmítl přiznat výrobci zcela nebo zčásti nárok na výkupní cenu, přecházejí dnem účinnosti ZPZE na operátora trhu, což je společnost OTE, a.s.
Dovolatelka dále upozornila, že se jedná o dlouhodobě běžící spor, jehož vznik ani dosavadní průběh nemohla nijak ovlivnit, přičemž v řízení před ERÚ i v dosavadním soudním řízení se řešilo eventuální porušení povinností v rámci připojení elektrárny žalobkyně k distribuční soustavě, jejichž splnění či nesplnění neměla nynější účastnice řízení možnost ovlivnit, neboť vlastní připojení neprováděla a ani k tomu neměla a nemá potřebné technické ani personální vybavení. Nynější účastnice řízení neměla historicky vůči žalobkyni žádnou povinnost ohledně připojení elektrárny do distribuční soustavy, kterou by mohla porušit.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolámí připomněla, že předpokladem pro aplikaci §107a o. s. ř. je naplnění tří podmínek, a to: (i) nastala právní skutečnost, s níž právo spojuje převod nebo přechod práva či povinnosti, (ii) tato právní skutečnost se týká práva či povinnosti dosavadního účastníka řízení, (iii) tato právní skutečnost nastala po zahájení řízení.
Žalobkyně dále uvedla, že věcí samou v řízení podle části páté občanského soudního řádu je nárok, který byl uplatněn u správního orgánu. Pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Toto pravidlo se plně uplatní u konstitutivního rozhodnutí, kterým je i rozhodnutí o nahrazení projevu vůle. Uložit povinnost uzavřít smlouvu (nahradit projev vůle) lze tak pouze osobě, která má tuto povinnost podle hmotného práva v době rozhodnutí soudu. Nynější účastnice řízení má povinnost uzavřít smlouvu o dodávce. Povinnost vykupovat elektřinu vyrobenou žalobkyní z obnovitelných zdrojů tak přešla na základě zákona na nynější účastnici řízení.
Podle žalobkyně tak byly naplněny všechny podmínky ustanovení §107a o. s. ř. Výklad předložený dovolatelkou, tedy že dosavadní práva a povinnosti zanikají a vznikají nová práva a povinnosti, na staré úpravě nezávislá, považuje za velmi formalistický a rozporný s navazující argumentací dovolatelky ohledně přechodu práv a povinnosti dle §54 odst. 13 ZPZE. Na operátora trhu (OTE, a.s.) nemohla přejít povinnost uzavřít smlouvu o výkupu, neboť dle §20a energetického zákona operátor trhu výkup neprovádí.
I kdyby povinnost uzavřít smlouvu o výkupu elektřiny na nynější účastnici řízení nepřešla, je nutné postupovat tak, aby byl zachován smysl a účel právní úpravy jak hmotného, tak procesního práva. Vzhledem k tomu, že zde není jiný procesní institut, který by byl použitelný, lze, případně i analogicky, postupovat §107a o. s. ř., neboť civilní právo procesní slouží v první řadě k zajištění realizace práva hmotného. Pokud změnou hmotného práva v průběhu řízení došlo ke změně věcné legitimace, procesní předpisy by v takovém případě měly na takovou změnu mít možnost reagovat odpovídajícím procesním způsobem, aby mohly být naplněny cíle soudního řízení.
Námitku dovolatelky ohledně nemožnosti ovlivnit předchozí řízení považuje za nedůvodnou s odkazem na §107a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §107 odst. 4 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jakožto soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění dotčeném novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb., účinnou od 1. 1. 2013 (dále opět jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí bylo vydáno po uvedeném datu.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou zastoupenou advokátem a že je podle §238a o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §242 odst. 1 a 3 o. s. ř., přičemž dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Důvodnost dovolání dovolatelka dle jeho obsahu spatřuje v naplnění podmínek §241a odst. 1 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když odvolací soud nesprávně posoudil splnění podmínek ustanovení §107a o. s. ř.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §107a odst. 1 o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107.
Podle §107a odst. 2 o. s. ř. soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.
Podle §4 odst. 4 zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), který byl účinný do 31. prosince 2012, provozovatelé regionálních distribučních soustav a provozovatel přenosové soustavy jsou povinni vykupovat veškerou elektřinu z obnovitelných zdrojů, na kterou se vztahuje podpora, a uzavřít smlouvu o dodávce, pokud výrobce elektřinu z obnovitelných zdrojů nabídl, za podmínek podle §5 a za ceny podle §6. Součástí této povinnosti je i převzetí odpovědnosti za odchylku podle zvláštního právního předpisu.
Podle §12a odst. 1 energetického zákona je dodavatelem poslední instance uvnitř vymezeného území držitele licence na distribuci elektřiny nebo plynu, jehož zařízení je připojeno k přenosové nebo k přepravní soustavě, držitel licence na obchod s elektřinou nebo na obchod s plynem, který je nebo byl součástí téhož vertikálně integrovaného podnikatele nebo vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, jako je držitel licence na distribuci elektřiny nebo na distribuci plynu ve vymezeném území, kde se nachází odběrné místo.
Podle §10 odst. 1 ZPZE do doby rozhodnutí o výběru povinně vykupujícího je pro příslušné vymezené území povinně vykupujícím dodavatel poslední instance. O výběru povinně vykupujícího informuje ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup.
Podle §10 odst. 2 ZPZE povinně vykupující je povinen vykupovat elektřinu z obnovitelných zdrojů, na kterou se vztahuje podpora elektřiny, vyrobenou ve výrobně elektřiny nacházející se na jeho vymezeném území za podmínek podle §11 a 12. Povinně vykupující nese odpovědnost za odchylku v předávacím místě výrobny elektřiny podle jiného právního předpisu.
Podle §54 odst. 1 ZPZE pro elektřinu z výroben elektřiny uvedených do provozu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pro kterou vznikl nárok na podporu elektřiny výkupními cenami podle dosavadních právních předpisů, vzniká nárok na podporu elektřiny formou výkupních cen podle tohoto zákona. Na výkup elektřiny z těchto výroben se uplatní povinnost povinně vykupujícího podle §10 odst. 2. Pro elektřinu z těchto výroben elektřiny stanoví Úřad výši podpory elektřiny tak, aby její celková výše odpovídala postupům pro stanovení výše výkupní ceny podle dosavadních právních předpisů a zohledňovala případy dosažení záporné hodinové ceny podle §11 odst. 9 a případy, kdy na denním trhu s elektřinou organizovaným operátorem trhu nedojde k sesouhlasení nabídky a poptávky podle §11 odst. 10. Na výrobny elektřiny podle věty první, druhé a třetí se nevztahuje ustanovení §4 odst. 4, 5 a 8 a §12 odst. 7 tohoto zákona. Výrobce elektřiny podle věty první má i v případě, že si po účinnosti tohoto zákona zvolí podporu elektřiny formou zelených bonusů na elektřinu, právo si zvolit znovu podporu elektřiny formou výkupních cen v termínech a postupem podle tohoto zákona.
Podle §54 odst. 9 ZPZE smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené podle dosavadních právních předpisů mezi provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem regionální distribuční soustavy a výrobcem, jejichž předmětem je dodávka elektřiny vykupovaná provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem distribuční soustavy při podpoře výkupními cenami, zanikají uplynutím dne 31. prosince 2012. Výkupní cenu za elektřinu vyrobenou v časovém úseku pro vyhodnocování a zúčtování výkupu elektřiny dohodnutém v této smlouvě, který uplynul do dne účinnosti tohoto zákona, zaplatí výrobci provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel regionální distribuční soustavy. Časový úsek, který měl skončit až po nabytí účinnosti tohoto zákona, skončí uplynutím dne 31. prosince 2012. Podklady, na jejichž základě zaplatí výrobci provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel regionální distribuční soustavy výkupní cenu za elektřinu vyrobenou v časovém úseku pro vyhodnocování a zúčtování výkupu elektřiny dohodnutém v této smlouvě, který uplynul do dne účinnosti tohoto zákona, předá výrobce provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli regionální distribuční soustavy do 5. ledna 2013.
Podle §54 odst. 13 ZPZE práva a závazky provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele regionální distribuční soustavy vzniklé do účinnosti tohoto zákona z důvodu, že provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel regionální distribuční soustavy odmítl přiznat výrobci zcela nebo zčásti nárok na výkupní cenu nebo na zelený bonus nebo na příspěvek k ceně elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla, a nebo vyrobené z druhotných zdrojů, přecházejí dnem účinnosti tohoto zákona na operátora trhu.
Z ustanovení §107a o. s. ř. vyplývá několik předpokladů, které jsou pro vyhovění návrhu dle §107a odst. 1 o. s. ř. nezbytné. Tyto předpoklady přehledně formuluje odborná literatura (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, 1600 s.), a to tak, že pro vstup nabyvatele práva nebo povinnosti na místo dosavadního účastníka řízení je třeba prokázat, že
– nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného,
– tato právní skutečnost se týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka řízení,
– tato právní skutečnost nastala (došlo k ní) až po zahájení řízení.
Ohledně žalobcem označené právní skutečnosti soud zkoumá, zda vůbec jde o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti (tedy zda nejde o takovou právní skutečnost, která podle právních předpisů nemůže mít za následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti), zda opravdu nastala a zda je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde (tedy že se týká práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde).
Dovolací soud vzhledem k vymezení podmínek procesního nástupnictví v §107a o. s. ř. nejprve posuzoval, zda nabytí účinnosti zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (dále opět jen ZPZE), představuje právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde.
Smyslem §107a o. s. ř. je zajistit odpovídající reakci procesního práva na hmotněprávní nástupnictví. Spojuje-li ustanovení §107a o. s. ř. procesní nástupnictví s právní skutečností, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, lze toto ustanovení použít i v situaci, kdy je přechod práva spojen s účinností nové právní úpravy.
V tomto konkrétním případě je pak nutné zkoumat, zda účinnost nového právního předpisu – ZPZE – je skutečností, která má za následek přechod povinnosti výkupu elektřiny.
V současnosti účinný právní předpis ukládá povinnost výkupu elektřiny do doby rozhodnutí o výběru povinně vykupujícího dodavateli poslední instance, kterým je nynější účastník řízení – dovolatelka (§10 odst. 1 a 2 ZPZE). Tuto povinnost mu ukládá bez ohledu na existenci povinnosti původního účastníka řízení (a to i při zohlednění přechodných ustanovení včetně §54 odst. 1 ZPZE, který stanoví „vznik“ – nikoliv „přechod“ – povinnosti). Povinnost dodavatele poslední instance by tedy vznikla i za situace, kdy by žádný jiný subjekt dříve takovou povinnost neměl.
Závěr, že v posuzovaném případě nejde o skutečnost, se kterou zákon spojuje přechod povinnosti, vyplývá i z toho, že v ustanovení §54 odst. 13 ZPZE je výslovně zmíněn přechod práv a závazků vzniklých do účinnosti tohoto zákona z důvodu, že provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel regionální distribuční soustavy odmítl přiznat výrobci zcela nebo zčásti nárok na výkupní cenu nebo na zelený bonus nebo na příspěvek k ceně elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla, a nebo vyrobené z druhotných zdrojů, zatímco ohledně předmětné povinnosti se o přechodu zákonodárce nezmiňuje.
Na dodavatele poslední instance tedy účinností ZPZE nepřechází povinnost k uzavření smlouvy k výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů, kterou měli provozovatelé regionálních distribučních soustav a provozovatel přenosové soustavy, nýbrž mu jeho povinnost samostatně vznikla ze zákona.
Z výše uvedeného je patrné, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku naplnění předpokladů procesního nástupnictví dle ustanovení §107a odst. 1 a 2 o. s. ř. a návrhu podle §107a odst. 1 o. s. ř. vyhověl za situace, kdy mu vyhověno být nemělo.
Usnesení odvolacího soudu je tedy nesprávné z hlediska uplatněného dovolaího důvodu nesprávné.
Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243d písm. b) o. s. ř. změnil tak, že návrh žalobkyně na vstup společnosti E.ON Energie, a.s., se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, PSČ 370 49, IČO 28085400, do řízení na místo původní účastnice řízení zamítl.
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí odvolacího soudu, popřípadě soudu prvního stupně (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2014
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu