ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.3478.2013.1
sp. zn. 23 Cdo 3478/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně PZB spol. s r. o. , se sídlem v Hodonicích, U Sladovny 429, PSČ 671 25, IČO 16325796, zastoupené JUDr. Jaroslavem Němečkem, advokátem, se sídlem v Šumperku, Blahoslavova 4, PSČ 787 01, proti žalované KLIKA – BP, a. s. , se sídlem v Praze, V Jirchářích 148/4, PSČ 110 00, IČO 25555316, zastoupené Mgr. Petrem Plášilem, advokátem, se sídlem v Libochovicích, Chelčického 638, PSČ 411 17, o zaplacení částky 1 085 845 Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Cm 61/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. května 2013, č. j. 4 Cmo 72/2013-532, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 15 682 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Plášila, advokáta, se sídlem v Libochovicích, Chelčického 638, PSČ 411 17.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. května 2013, č. j. 4 Cmo 72/2013-532, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále opět jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva ve smyslu §237 o. s. ř.
Namítané vady řízení přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit nemohou, stejně jako námitky vůči skutkovým zjištěním odvolacího soudu resp. soudu prvního stupně. Dovolací soud může rozsudek odvolacího soudu přezkoumat jen z hlediska právního posouzení věci, nikoli z hlediska správnosti skutkových zjištění, kterými je dovolací soud vázán. Považuje-li dovolatelka skutková zjištění nižších soudů za nesprávná a nahrazuje-li je vlastními úvahami, konstruuje vlastní skutkový stav odlišný od závěrů vyplývajících ze skutkových zjištění nižších soudů, kterými je, jak již bylo uvedeno, dovolací soud vázán a nemůže proto úvahy dovolatelky brát v potaz.
Z dovolání se podává, že dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Z obsahu dovolání vyplývá, že odvolací soud se měl, dle názoru dovolatelky, odchýlit od závěrů přijatých v rozsudcích Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 23. února 2011, sp. zn. 23 Cdo 4281/2008, a ze dne 1. srpna 2003, sp. zn. 29 Odo 8/2001, při řešení otázky, zda je jednání žalované, spočívající v kritickém zhodnocení projektové dokumentace vypracované žalobkyní, na základě které zpracovávala žalovaná cenovou nabídku, a odeslání tohoto kritického zhodnocení subjektům poptávajícím cenovou nabídku a společnosti Marioff Corporation (dále jen „Marioff“), v rozporu s právními předpisy upravujícími hospodářskou soutěž (§44 a §50 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku – dále jen „obch. zák.“).
Dovolacímu soudu však nezbývá než konstatovat, že na řešení této otázky nezávisí rozhodnutí odvolacího soudu, neboť odvolací soud opřel své rozhodnutí o nedostatek příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a případnou škodou vzniklou žalobkyni, nikoliv na zhodnocení souladu či rozporu jednání žalované s předpisy upravujícími nekalou soutěž. Tato otázka, resp. problematika navozená dovolatelkou, tudíž nemůže vyvolat přípustnost dovolání.
Dovolatelka rovněž argumentovala tím, že se odvolací soud odchýlil od závěrů přijatých v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2008, sp. zn. 25 Cdo 1437/2006, při hodnocení příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a vznikem škody na straně žalobkyně.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že posouzení příčinné souvislosti provedl odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou, včetně dovolatelkou citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2008, sp. zn. 25 Cdo 1437/2006. V citovaném rozsudku došel dovolací soud k závěru, že řetězec příčin nezakládá příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou tehdy, vstupuje-li do děje jiná, na jednání škůdce nezávislá, skutečnost, která je pro vznik škody rozhodující. V situaci, kdy společnost Marioff měla, jakožto výrobce předmětných hasicích zařízení, odbornou způsobilost posoudit správnost tvrzení žalované o nesprávnosti projektové dokumentace dovolatelky k instalaci předmětných hasicích zařízení, nelze odebrání licence dovolatelky společností Marioff vnímat jako důsledek jednání žalované, nýbrž jako důsledek svobodného rozhodnutí společnosti Marioff. Podkladem pro rozhodnutí výrobce sice byly informace získané od žalované, avšak v případě jejich nesprávnosti by společnost Marioff neměla důvod dovolatelce licenci odebírat. Pro vznik škody nebylo rozhodující samotné upozornění dodavatelů stavby a výrobce hasicích zařízení na nesprávnost projektové dokumentace, nýbrž odebrání licence dovolatelky – jehož hlavní příčinou bylo posouzení projektové dokumentace výrobcem.
Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že dovolání nesplňuje předpoklady ustanovení §237 o. s. ř. a není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 28. května 2014
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu