ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.359.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 359/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně Credium, a.s. , se sídlem v Praze 13, Office Park, Bucharova 2657/12, PSČ 158 00, identifikační číslo osoby 25139886, zastoupené JUDr. Zdeňkem Matisem, advokátem, se sídlem v Poděbradech, Táboritská 811, za účasti vedlejšího účastníka ATOS SERVIS, s.r.o., se sídlem v Praze 4 - Krč, Nad pískovnou 1673/44, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 27417859, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Matisem, advokátem, se sídlem v Poděbradech, Táboritská 811, proti žalované EWT spol. s r.o. , se sídlem v Brandýse nad Labem, Zápy 255, PSČ 250 01, identifikační číslo osoby 62957571, zastoupené Mgr. Martinem Sadílkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Štěpánská 39, o povinnosti žalované k výměně návěsu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 111/2010, o dovolání žalobkyně a vedlejšího účastníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. června 2013, č. j. 2 Cmo 290/2012-203, takto:
Dovolání žalobkyně i vedlejšího účastníka se odmítají .
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 2. května 2012, č. j. 46 Cm 111/2010-152, zastavil řízení (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalobkyně a vedlejšího účastníka odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podali společné dovolání žalobkyně a vedlejší účastník s tím, že jeho přípustnost opírají o ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“).
Žalovaná se k dovolání dle obsahu spisu nevyjádřila.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění novely provedené zákonem č. 404/2012 Sb., která nabyla účinnosti 1. ledna 2013, neboť dovolání bylo podáno proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému po tomto datu (č. II bod 1 zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolací soud se nejdříve zabýval přípustností dovolání vedlejšího účastníka.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §93 odst. 3 o. s. ř. má vedlejší účastník v řízení stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností.
Vedlejší účastník má podle této úpravy zásadně stejná práva a povinnosti jako účastník řízení a jeho postavení se odvíjí od účastníka, na jehož podporu vystupuje; není však oprávněn provádět úkony znamenající dispozici s řízením, s předmětem řízení nebo s úkony, které učinil sám účastník. Zákon přitom neuvádí, zda je vedlejší účastník oprávněn podat dovolání. Vzhledem k tomu, že v zákoně je výslovně upravena legitimace vedlejšího účastníka pouze k podání odvolání, žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost, při současném vymezení podmínek, za nichž může tyto opravné prostředky uplatnit (§203 odst. 1 a §231 odst. 1 o. s. ř.), zatímco o oprávnění vedlejšího účastníka podat dovolání zákon nic neuvádí, je třeba dovodit, že zákon vedlejšímu účastníku oprávnění podat dovolání nepřiznává. V tomto směru Nejvyšší soud odkazuje na usnesení ze dne 27. května 2004, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, uveřejnění pod číslem 3/2004 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, a tento výklad je zastáván i v právní teorii (Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M.: Občanský soudní řád, komentář, 5. Vydání, Praha C. H. Beck, 2001, s. 995, bod 2.).
V posuzované věci podal dovolání vedlejší účastník na straně žalobkyně, tedy osoba, která k tomu není oprávněná. Dovolání tedy není přípustné, proto je dovolací soud podle §243c odst. 1 a §218 písm. b) a 243f odst. 2 o. s. ř. odmítl.
Dále se dovolací soud zabýval dovoláním žalobkyně.
Podle §243c odst. 1 (ve spojení s §243f odst. 2, 3) o. s. ř. dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl, neboť má vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, jimiž se odvolací řízení končí, upravuje §237 a §238 o. s. ř., náležitosti dovolání pak §241a o. s. ř.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), byla dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, a blíže je specifikovat, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (pro podrobnosti viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež jsou veřejnosti dostupná, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001, na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelka v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska ve všech jeho částech) v projednávané věci nedostála.
Dovolání, které neobsahuje vylíčení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), je vadným podáním, které může dovolatelka doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (§241b odst. 3 věta první, §243b o. s. ř.). Protože tak dovolatelka neučinila a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, dovolací soud dovolání odmítl (§243c odst. 1, §243f odst. 2 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci konečného rozhodnutí o věci (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. srpna 2014
JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu