ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.912.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 912/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobce Družstvo vlastníků domu Šaldova 545/4 , se sídlem Praha 8 - Karlín, Šaldova 545/4, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 25696769, zastoupeného Mgr. Davidem Kroftou, advokátem, se sídlem Praha 1, Újezd 450/40, proti žalovanému Správce aktiv s. r. o. , se sídlem Praha 7, Veletržní 379, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 25076434, zastoupenému Mgr. Jiřím Křížem, advokátem, se sídlem Praha 8, Na terase 133/3, o zaplacení 400 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Cm 29/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. října 2013, č. j. 1 Cmo 388/2012-84, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 342 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právního zástupce Mgr. Jiřího Kříže, advokáta, se sídlem Praha 8, Na terase 133/3.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. října 2013, č. j. 1 Cmo 388/2012-84, výrokem I. potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. září 2012, č. j. 22 Cm 29/2011-41, v části výroku I. co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 150 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p.a. z uvedené částky od 13. 11. 2010 do zaplacení; výrokem II. změnil část výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ohledně nároku žalobce na zaplacení částky 400 000 Kč s příslušenstvím tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, a výrokem III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti výroku II. až IV. rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. K otázce přípustnosti dovolání uvedl toliko své přesvědčení, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení hmotněprávní otázky délky prodlení žalovaného, což mělo za následek nesprávné právní posouzení nároku žalobce na zaplacení smluvní pokuty. Domnívá se, že se jedná o právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena.
Nutno konstatovat, že podle ustanovení §241a odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014). Takový údaj se však z dovolání (posuzováno podle obsahu) nepodává. Pouhý argument, že odvolací soud nesprávně posoudil délku prodlení s plněním zajišťované povinnosti smluvní pokutou, založený na vlastních skutkových závěrech dovolatele, které se ze spisu nepodávají, nemůže být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř., že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li dovolatel z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Je namístě též uvést, že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. uvedený judikát č. 4/20104 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a též další rozhodnutí Nejvyššího soudu, jako např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3206/2013, veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz).
Nejvyšší soud proto z uvedených důvodů podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolaní žalobce odmítl, neobsahuje-li vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. srpna 2014
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu