ECLI:CZ:NS:2014:23.ND.367.2013.1
sp. zn. 23 Nd 367/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně T. S. , proti žalované PPF B1 B.V. , soukromá společnost s ručením omezeným založená dle právních předpisů Nizozemského království, se sídlem v Strawinskylaan 933, WTC Twr B, 1077XX Amsterdam, Nizozemské království, zastoupené JUDr. Petrem Pečeným, advokátem, se sídlem v Praze 1, Purkyňova 2, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 320/2012, o návrhu žalobkyně na přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 320/2012 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 5. dubna 2012 (které doplnila podáním ze dne 21. května 2012) navrhla žalobkyně přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Olomouci se zdůvodněním, že v jeho obvodu momentálně bydlí a pracuje, že dojíždění do Prahy je pro ni finančně i časově náročné a neúnosné.
Žalovaná podáním ze dne 27. prosince 2012 vyjádřila s přikázáním věci nesouhlas.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Obvodnímu soudu pro Prahu 2) a Okresnímu soudu v Olomouci, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobkyně na přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V daném případě ani jedna z žalobkyní uvedených okolností není způsobilou odůvodnit přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci, neboť není podkladu pro závěr, že by tak bylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u Obvodního soudu pro Prahu 2. Nejvyšší soud opakovaně judikoval (srov. např. usnesení z 5. listopadu 2009, sp. zn. 4 Nd 368/2009), že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá pracoviště (bydliště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem pracoviště (bydliště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. K mimořádným poměrům účastníka řízení lze při rozhodování o delegaci vhodné přihlédnout jedině za situace, kdy by takové rozhodnutí nebylo na úkor dalších účastníků řízení. V přezkoumávané věci však s návrhem žalobkyně žalovaná výslovně nesouhlasila.
Nejvyšší soud proto neshledal splnění podmínek pro delegaci vhodnou (ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.) a rozhodl, že věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 320/2012 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Olomouci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2014
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu