ECLI:CZ:NS:2014:23.ND.7.2013.1
sp. zn. 23 Nd 7/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce Ing. V. K., proti žalovaným 1. Ing. B. Š., Ph.D., 2. Ing. Y. D. , 3. Ing. L. F. , 4. Ing. P. K. , 5. Ing. D. P. , 6. Ing. A. Z. , o žalobě na ochranu osobnosti a náhradu nemajetkové újmy ve výši 4 600 000 Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 210/2011 a u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 Co 223/2012, o vyloučení soudců Vrchního soudu v Olomouci, takto:
Soudci Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jan Zavrtálek, JUDr. Táňa Šimečková, JUDr. Ivan Šišma a JUDr. Jaroslav Hikl nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci jako soudu odvolacího pod sp. zn. 1 Co 223/2012.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou domáhá po žalovaných náhrady nemajetkové újmy ve výši 4 600 000 Kč. Podáním ze dne 19. září 2011 žalobce požádal o prominutí soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. O této žádosti rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 1. listopadu 2011, č. j. 23 C 210/2011-20, tak, že žalobci se osvobození od soudních poplatků nepřiznává a žalobci se neustanovuje zástupce z řad advokátů. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. března 2012, č. j. 1 Co 11/2012-43. Následně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 8. června 2012, č. j. 23 C 210/2011-64, řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Žalobce se proti tomuto usnesení odvolal a do odůvodnění tohoto odvolání ze dne 22. července 2012 promítl námitku podjatosti „soudců odvolacího senátu 1 Co Vrchního soudu v Olomouci ve smyslu ust. §14 a §15 platného zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř., konkrétně JUDr. Jana Zavrtálka, JUDr. Jaroslava Hikla, JUDr. Táni Šimečkové, JUDr. Ivana Šišmy a jiných dosud mé osobě jako žalobci neznámých soudců“.
Žalobce odůvodnil svoji námitku podjatosti postupem uvedených soudců v jejich předchozím rozhodování v soudních řízeních, v nichž žalobce vystupoval na straně žalující. V těchto řízeních podle názoru žalobce soudy „odmítají žalobci ustanovit zástupce a přiznat osvobození od soudního poplatku, přestože žalobce splňuje zákonem ustanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce, jak soudcům stanoví ustanovení §30 a ustanovení §138 o. s. ř.“ Žalobce též uvedl, že jmenovaní soudci svým jednáním neumožnili žalobci vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout, když soudci nepostupovali podle ustanovení §15a o. s. ř., přestože žalobce jejich podjatost namítal již v předchozích odvoláních.
Vrchní soud v Olomouci předložil námitku podjatosti Nejvyššímu soudu České republiky spolu se spisem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 23 C 210/2011 (u Vrchního soudu v Olomouci je věc vedena pod sp. zn. 1 Co 223/2012) a s písemným vyjádřením JUDr. Jana Zavrtálka, JUDr. Jaroslava Hikla, JUDr. Táni Šimečkové a JUDr. Ivana Šišmy. Jmenovaní soudci ve svých vyjádřeních shodně uvedli, že k projednávané věci a k účastníkům nemají žádný vztah, nejsou jim známy okolnosti, které by vzbuzovaly pochybnosti o jejich nepodjatosti, a nemají ani zájem na výsledku řízení.
Podle ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
K důvodům vyloučení soudce podle ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. je třeba uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jenž může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. K vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, je-li evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti je důvodné pochybovat, zda bude moci nezávisle a nestranně rozhodovat.
Nepochybně se jedná o případy, kdy je soudce současně na straně účastníka řízení či svědka, resp. kdy by mohl být v řízení dotčen na svých právech; shodně to platí, má-li soudce k účastníkům řízení příbuzenský nebo obdobný vztah, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 33, ročník 2000; shodně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 77). Vždy se však musí jednat o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.
V posuzované věci je námitka podjatosti uvedených soudců Vrchního soudu v Olomouci opřena pouze o obecný odkaz na soudní řízení, v nichž žalobce vystupoval na straně žalující. Podle ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. však platí, že důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Pouhý odkaz na jiná soudní řízení učiněný žalobcem proto sám o sobě nemohl založit podjatost soudců Vrchního soudu v Olomouci.
Nejvyšší soud proto neshledal důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci jako soudu odvolacího pod sp. zn. 1 Co 223/2012 byli vyloučeni výše jmenovaní soudci tohoto soudu. Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud rozhodl podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Žalobce v podání ze dne 22. července 2012 namítl podjatost i jiných nespecifikovaných (dosud mu neznámých) soudců Vrchního soudu v Olomouci. Tuto námitku však přes výzvu a poučení Vrchního soudu v Olomouci v usnesení ze dne 12. prosince 2012, č. j. 1 Co 223/2012-84, nekonkretizoval a tudíž v této části k tomuto podání nebylo podle §43 odst. 2 o. s. ř. přihlíženo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2014
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu