ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.1141.2013.1
sp. zn. 25 Cdo 1141/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) GENERACE 2000, s. r. o. - v likvidaci, se sídlem ve Velkém Meziříčí, Lhotky 83, IČO: 25505629, b) B-PRO, s. r.o. – v likvidaci, se sídlem ve Velkém Meziříčí, Lhotky 83, IČO: 25505599, a c) S. K., s místem podnikání ve Velkém Meziříčí, Lhotky 83, IČO: 70901163, všech zastoupených JUDr. Ivanem Werlem, advokátem se sídlem ve Velkém Meziříčí, Vrchovecká 74/2, proti žalovanému Hospodářskému obchodnímu družstvu Březejc, se sídlem ve Velkém Meziříčí, Lhotky 85, IČO: 48533891, zastoupenému JUDr. Petrem Matějkou, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 23b, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 7 C 13/2007, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. října 2012, č. j. 17 Co 167/2011-336, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozsudkem ze dne 30. 9. 2010, č. j. 7 C 13/2007-263, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému družstvu zdržet se užívání nemovitostí specifikovaných ve výroku a zdržet se bránění v užívání těchto nemovitostí žalobcům a) a c), dále zamítl žalobu na zaplacení částky 14.087,- Kč žalobci a) a na zaplacení částky 189.000,- Kč všem žalobcům a rozhodl o náhradě nákladů řízení, o soudním poplatku a o vrácení jistoty žalobcům. Soud podle §3 odst. 3 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, posoudil nájemní smlouvy uzavřené mezi původním vlastníkem těchto nemovitostí a žalobci coby nájemci jako absolutně neplatné, neboť neobsahují ujednání o účelu nájmu a splatnosti nájemného, dovodil, že neplatné jsou i smlouvy o podnájmu těchto prostor, neboť jako nájemce je uzavřel ten, kdo nájemcem nebyl, takže k předmětným nemovitostem, které žalovaný vydražil, nemají žalobci platné užívací tituly. Ohledně tvrzené škody na řezivu ve vlastnictví žalobce a) soud zjistil, že žalovaný z nemovitosti odvezl asi 2 m3 shnilého řeziva ke spálení, takže žádnou škodu nezpůsobil, nárok na náhradu ušlého zisku z důvodu, že podnájemce nemohl kvůli chování žalovaného nemovitosti na základě z podnájemní smlouvy užívat, neshledal důvodným (§415 a §420 obč. zák.), neboť žalobci a) a c) nejsou ve věci aktivně legitimováni a smlouva o podnájmu skladových prostor uzavřená se žalobcem b) je s ohledem na neplatnost nájemních smluv neplatná.
K odvolání žalobců Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. října 2012, č. j. 17 Co 167/2011-336, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním posouzením, že škoda spočívající v ušlém zisku žalobcům nevznikla. Původním vlastníkem nemovitostí byl S. K. st., žalovaný tyto nemovitosti vydražil ve veřejné dražbě a stal se jejich vlastníkem. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud dovodil, že nájemní smlouva uzavřená S. K. st. a žalobcem a) dne 1. 2. 1998 je neplatná a rovněž tak nájemní smlouva sjednaná se žalobcem b) dne 1. 2. 1998 včetně dodatku ze dne 1. 3. 1998, a smlouva uzavřená se žalobcem c) dne 16. 2. 2001 a dne 3. 3. 2001, neboť neobsahují náležitosti zákona č. 116/1990 Sb., a bylo prokázáno, že odvozem dřeva škoda žalobci a) nevznikla.
Tento rozsudek ve všech výrocích, vyjma výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně částky 14.087,- Kč, napadli žalobci dovoláním, jehož přípustnost dovozují z ust. §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. a podávají jej z důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. Namítají, že soud prvního stupně i odvolací soud nesprávně zhodnotily provedené důkazy a na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu dospěly k nesprávnému právnímu názoru, dovozují, že nájemní smlouvy ve spojení s dodatky obsahují všechny zákonné náležitosti. Odvolacímu soudu vytýkají, že otázku platnosti nájemních smluv vyřešil v rozporu s hmotným právem a judikaturou, a v posouzení platnosti nájemních smluv a jejich dodatků spatřují otázku zásadního právního významu. Žalovaný neinformoval žalobce a) a b) o požadavku vyklidit prostory a vyklidil je svépomocí, aniž byly splněny podmínky svépomoci, proto i bez ohledu na platnost smluv odpovídá za vzniklou škodu. Odvolací soud se s touto námitkou v odůvodnění rozhodnutí nezabýval a odůvodnění jeho rozhodnutí je z tohoto důvodu nepřezkoumatelné. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami oprávněnými – účastníky řízení, zastoupenými advokátem (§241 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 23. října 2012, postupoval Nejvyšší soud podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“) - srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Ustanovení §237 o. s. ř. bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno k 31. 12. 2012, do té doby však bylo součástí právního řádu, a je tedy pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen pro řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. §241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.
Námitka dovolatelů, že soudy nesprávně zjistily obsah smluv a jejich dodatků a v důsledku toho věc nesprávně posoudily, nepředstavuje řešení otázky právní, nýbrž se týká zjišťování skutkového stavu věci a hodnocení důkazů provedených v řízení. Nesouhlas s tím, jak byl na základě provedených důkazů zjištěn skutkový stav, z něhož rozsudek odvolacího soudu vychází, a nesouhlas s hodnocením důkazů, jak jej soudy provedly, není námitkou nesprávného řešení otázky právní, ale námitkou nesprávnosti skutkových zjištění. Pokud dovolatelé dovozují, že soud měl jinak hodnotit provedené důkazy a vzít či nevzít určitou skutečnost za prokázanou, uplatňují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Jak je uvedeno přímo v ust. §237 odst. 3 o. s. ř., k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 se nepřihlíží; tento důvod lze uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) nebo písm. b) o. s. ř.
Pokud dovolatelé vytýkají odvolacímu soudu, že se nevypořádal se všemi jejich námitkami, a namítají, že odůvodnění jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné, uplatňují dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (tj. že řízení je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), k němuž ovšem lze v dovolacím řízení přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) nebo písm. b) o. s. ř., což není tento případ.
Námitka nesprávného posouzení platnosti nájemních a podnájemních smluv zůstala bez bližšího odůvodnění, nicméně otázka neplatnosti smluv o nájmu nebytových prostor pro nedostatek zákonných náležitostí je řešena např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 774/2007, dostupného na www.nsoud.cz, stejným způsobem, jakým ji vyřešil v dané věci odvolací soud.
Protože žádná z námitek v dovolání nepředstavuje otázku, jejíž řešení by mělo zásadní právní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., směřuje dovolání proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobců odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 2 věty první před středníkem o. s. ř. Žalobci nemají s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2014
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu