ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.1206.2014.1
sp. zn. 25 Cdo 1206/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce EEG, spol. s r. o. se sídlem v Brně, Cejl 91, IČO 26262053, zastoupené Mgr. Adamem Bezděkem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 118, proti žalovanému P. S. , zastoupenému Mgr. Milanem Chytilem, advokátem se sídlem v Brně, Česká 12, o 937.695,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 8 C 84/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. ledna 2008, č. j. 17 co 113/2006-161, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15.038,- Kč k rukám Mgr. Adama Bezděka, advokáta se sídlem Hlinky 118, Brno, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozsudkem ze dne 3. 11. 2005, č. j. 8 C 84/2004-117, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 281.371,- Kč s 2 % úrokem z prodlení, žalobu na zaplacení 356.324,50 Kč s 2 % úrokem z prodlení zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že účastníci jsou spoluvlastníky zemědělské usedlosti a pozemků v kat. úz. S., a to žalobce z 1/5 a žalovaný ze 4/5. Dopisem ze dne 22. 5. 2003 žalovaný nabídl žalobci v rámci zákonného předkupního práva ke koupi svůj spoluvlastnický podíl za kupní cenu 2.800.000,- Kč, žalobce mu v dopise ze dne 18. 9. 2003 sdělil, že tuto nabídku přijal, a 22. 9. 2003 uzavřel smlouvu o zprostředkování úvěru ve výši 4.500.000,- Kč na koupi nemovitosti a na její rekonstrukci a pro případ nenaplnění uvedené smlouvy byla dohodnuta smluvní pokuta. Dopisem ze dne 24. 9. 2003 žalovaný sdělil žalobci, že svou nabídku na odkoupení spoluvlastnického podílu bere zpět, a 1. 10. 2003 žalobce zaplatil zprostředkovateli úvěru smluvní pokutu ve výši 937.695,50 Kč. Soud dospěl k závěru, že žalovaný svým lehkovážným jednáním při nabídce k výkupu a jejím následným zrušením porušil prevenční povinnost dle §415 obč. zák., tím žalobci odpadla potřeba získat ve stanovené lhůtě úvěr na vyplacení nemovitosti, a protože nedostál závazku ze smlouvy o zprostředkování, zaplatil smluvní pokutu. Za škodu takto vzniklou žalobci odpovídá žalovaný, a to jen za část 62 % z celkové výše smluvní pokuty, odpovídající výši úvěru potřebného na odkup spoluvlastnického podílu.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 1. 2008, č. j. 17 Co 113/2006-161, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním posouzením. Shledal, že všechny předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu vzniklou žalobci byly naplněny. Nabídka zákonného předkupního práva byla žalovaným učiněna řádně při dodržení stanovené písemné formy, o vážnosti této nabídky byl žalobce opakovaně ujišťován a o odvolání nabídky k výkupu byl informován až těsně před uplynutím dvouměsíční lhůty stanovené v §605 obč. zák. Žalovaný porušil svůj závazek prodat žalobci spoluvlastnický podíl na nemovitostech (§415 a §603 obč. zák.) a v příčinné souvislosti s jeho jednáním vznikla žalobci škoda zaplacením smluvní pokuty za nerealizované zprostředkování úvěru na zaplacení kupní ceny.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v řešení otázky, zda nabídka učiněná spoluvlastníkům na využití předkupního práva dle §140 obč. zák. je návrhem na uzavření smlouvy s nezbytnými náležitostmi dle ustanovení §43a obč. zák., zda návrh a jeho přijetí týkající se nemovitosti musí být obsaženy dle §46 obč. zák. na jedné listině, zda lze vzít zpět učiněnou nabídku předkupního práva a zda zpětvzetí nabídky zakládá porušení ustanovení §415 obč. zák. v případě, že adresát ví o překážce bránící převodu, a zda za škodu lze považovat smluvní pokutu zaplacenou za porušení povinností, jež nebyla uložena právním předpisem ani smlouvu. Namítá, že spoluvlastník má toliko povinnosti učinit nabídku spoluvlastníkovi, avšak není stanoveno, že by ji nemohl vzít následně zpět, a že po nabídce by automaticky vznikla povinnost za všech okolností spoluvlastnický podíl skutečně převést. Dovozuje, že nabídku učiněnou dle §140 obč. zák. nelze považovat za návrh na uzavření kupní smlouvy dle §43a obč. zák., jenž nelze odvolat, a poukazuje na §46 obč. zák. o náležitostech písemné nabídky smlouvy a jejích přijetí a na to, že žalobci bylo od počátku známo, že převodu vlastnického práva brání předběžné opatření zakazující žalovanému jakkoli s nemovitostí nakládat. Namítá, že smluvní pokuta byla zprostředkovateli úvěru uhrazena bez právního důvodu, neboť obsahem smlouvy o zprostředkování není závazek zájemce zprostředkovanou smlouvu uzavřít, takže neuzavřením úvěrové smlouvy nemohlo dojít k porušení právní povinnosti, žalobce nepotřeboval zprostředkovatele, protože úvěr mohl sjednat přímo v bance, a odvolacímu soudu vytýká, že zatížil řízení vadou spočívající v tom, že se odvolací soud nevypořádal s řadou právních otázek, které on vznesl v průběhu řízení. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření uvedl, že dovolání není přípustné, a navrhl, aby bylo odmítnuto, neboť s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. 25 Cdo 696/2003, v obdobné věci nemá napadené rozhodnutí zásadní právní význam. Nabídka žalovaného ze dne 25. 7. 2003 byla jednoznačná, srozumitelná, vážná a určitá, a obsahovala veškeré náležitosti. Poukazuje na právní úpravu předkupního práva dle ust. §140 a §602 obč. zák., které není jen symbolickým oznámením o možnosti odkoupení spoluvlastnického podílu, nýbrž reálnou možností oprávněné osoby nabízený podíl získat. Žalobce písemně oznámil, že přijal učiněnou nabídku, a ustanovení §46 obč. zák. o písemném návrhu smlouvy o převodu nemovitostí a o jeho písemném přijetí na téže listině se nevztahuje na jednání předcházející uzavření vlastní smlouvy. Uvádí, že zprostředkovatelskou smlouvu uzavřel v souladu s platnou právní úpravou i běžnými zvyklostmi v obchodním styku vzhledem k nutnosti sehnat ve velmi krátké době značný finanční obnos, a smluvní pokuta byla dohodnuta standardním způsobem ve výši 25 % z celkové částky maximálních úroků.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 28. 1. 2008, Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (písm. a/), jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (písm. b/), jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (písm. c/).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání se v dané věci se řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Ustanovení §237 o. s. ř. bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno k 31. 12. 2012, do té doby však bylo součástí právního řádu, a je tedy pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).
Dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustné, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. §241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní právní význam, posuzuje jen takové právní otázky, které dovolatel označil, a to za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách rozhodnutí odvolacího soudu spočívá.
Žádná z otázek předložených žalovaným dovolacímu soudu k řešení nečiní rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř.
Realizace zákonného předkupního práva spoluvlastníků předpokládá řádnou nabídku k výkupu a ze strany oprávněného vyplacení kupní ceny do dvou měsíců (§140, §602 a násl. obč. zák.). Předmětem řízení v dané věci je nárok na náhradu škody způsobené žalobci v důsledku jednání žalovaného, který učinil žalobci nabídku k výkupu svého spoluvlastnického podílu a těsně před uplynutím lhůty k vyplacení kupní ceny ji vzal zpět, čímž se staly zbytečnými veškeré kroky, které v mezidobí žalobce učinil za účelem opatření finančních prostředků na vyplacení kupní ceny. Z tohoto hlediska řešení otázky, zda nabídka k výkupu je neodvolatelná jako návrh smlouvy podle §43a obč. zák., nemá v této věci zásadní právní význam. a vzhledem k tomu, že k přijetí nabídky dochází včasným vyplacením kupní ceny, nemá význam ani řešení otázky, zda písemná nabídka a její přijetí musí být na jedné listině (§46 obč. zák.).
Otázkou náhrady výdajů důvodně vynaložených za účelem využití nabídky koupě nemovitosti, z níž následně pro jednání prodávajícího sešlo, se dovolací soud zabýval např. v rozhodnutích ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. 25 Cdo 695/2003, 25 Cdo 696/2003, a ze dne 2. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 127/2007, s nimiž je právní názor odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí 9lně v souladu, a odpovídá i názoru v rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 82/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ohledně odpovědnosti potencionálních smluvních partnerů při jednání o uzavření smlouvy, k němuž nedošlo.
Porušení zákonné prevenční povinnosti žalovaného (§415 obč. zák.) spočívá v daném případě nikoliv jen v samotném odvolání nabídky, nýbrž v celém jeho jednání se žalobcem ohledně převodu spoluvlastnického podílu, kdy učinil spoluvlastníkovi řádnou nabídku, aniž byl ochoten či schopen ji splnit.
Dovolání do výroku o nákladech řízení není přípustné. Tento výrok má povahu usnesení, jímž se nerozhoduje o věci samé, proto přípustnost nezakládá ani ust. §237 odst. 1 o. s. ř. ani žádné z dalších ustanovení občanského soudního řádu.
Protože není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř., dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 2 věty první před středníkem o. s. ř.; s ohledem na výsledek dovolacího řízení má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem. Její výše byla vypočtena z peněžité částky, jež byla předmětem dovolacího řízení (581.371,- Kč) za jeden úkon podle §7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2010 (vyjádření k dovolání bylo sepsáno dne 20. 5. 2008) a činí 10.660,- Kč; žalobci kromě toho náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše pak s přičtením náhrady za DPH ve výši 21 %, činí celkových 13.262,- Kč
Odměna advokáta byla určena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, ačkoli ustanovení §151 odst. 2 o. s. ř. předpokládá zásadně určení odměny advokáta podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem, avšak vyhláška č. 484/2000 Sb., jež byla k tomuto účelu vydána, byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, pro rozpor s ústavním pořádkem zrušena dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů (7. 5. 2013), a jiný předpis, podle něhož by náhrada jednotným způsobem ve srovnatelných případech mohla být stanovena, k dispozici není.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2014
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu