ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.1724.2014.1
sp. zn. 25 Cdo 1724/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a Mgr. Miloše Póla v právní věci žalobce L. P. , proti žalovanému M. J. , o 203.085,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 18 C 370/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2011, č. j. 56 Co 324/2011-91, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce podal dovolání proti rozsudku ze dne 5. 9. 2011, č. j. 56 Co 324/2011-91, jímž Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 4. 2011, č. j. 18 C 370/2010-65, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení 203.085,- Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o nákladech řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. – dále též jen „o.s.ř.“). Podle §243c odst. 2 o.s.ř. odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) nebo b) o.s.ř.]; dovolání tak může být podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, do té doby však bylo součástí právního řádu, a je tedy pro posouzení přípustnosti dovolání nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).
Námitky dovolatele, že odvolací soud neprováděl dokazování, ačkoli dospěl ke skutkovým zjištěním odlišným od zjištění soudu prvního stupně, a že nepoučil žalobce o jeho procesních právech a povinnostech, představují dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), jímž ovšem přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. podle §237 odst. 3 o.s.ř. založit nelze. Dovolatel dále namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil rozpor námitky promlčení s dobrými mravy, a otázku zásadního právního významu vztahuje k situaci, kdy špatná zdravotní, sociální či ekonomická situace poškozeného odůvodňuje závěr o tom, že uplatnění námitky promlčení ze strany škůdce je výkonem práva v rozporu s dobrými mravy. Na takovém závěru však rozhodnutí odvolacího soudu nestojí, neboť ten vycházel ze skutkového zjištění (jeho správnost nepodléhá dovolacímu přezkumu), že ač žalobci nic nebránilo uplatnit nárok na náhradu škody v rámci trestního stíhání žalovaného v roce 2003, občanskoprávní žalobu podal až v roce 2010, tedy několik let po uplynutí subjektivní promlčecí doby. Nejde proto o otázku zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř., která by zakládala přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2014
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu