ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.1733.2014.1
sp. zn. 25 Cdo 1733/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce L. I. , zastoupeného Mgr. Karlem Jindrákem, advokátem v Praze 10, Strašnicích, Černokostelecká 856/33 proti žalované České pojišťovně, a.s., se sídlem v Praze 1, spálená 75/16, o 5.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu v pro Prahu 3 pod sp. zn. 4 C 48/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2013, č. j. 55 Co 319/2013-56, takto:
Dovolání žalobce se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 16. 5. 2013, č. j. 4 C 48/2013-47, zastavil řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Zastavení řízení odůvodnil poukazem na §9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb, o soudních poplatcích (dále také „poplatkový zákon“), neboť žalobce v soudem stanovené lhůtě nezaplatil soudní poplatek z podané žaloby.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 9. 2013, č. j. 55 Co 319/2013-56, k odvolání žalobce usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že žalobce byl vyzván k zaplacení soudního poplatku do tří dnů od právní moci usnesení, kterým byla zamítnuta jeho žádost o osvobození od soudních poplatků, ovšem soudní poplatek nezaplatil, a proto bylo správně řízení podle §9 odst. 1 poplatkového zákona zastaveno.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. Popisuje v něm průběh řízení před soudem prvního stupně až do vydání rozhodnutí, kterým obvodní soud nevyhověl jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků, a podrobně cituje z důvodů tohoto usnesení. Dále namítá nesprávné právní posouzení, spočívající v tom, že se měl odvolací soud v souladu s §212a odst. 1 o. s. ř. blíže zabývat právě i usnesením, kterým nebylo vyhověno jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků, které je chybné a zabránilo žalobci domáhat se svého práva před soudem, ačkoli je nemajetným a při příjmu 5.575,- Kč z titulu invalidního důvodu je poplatková povinnost 250.000,- Kč nad jeho možnosti. Podle dovolatele také nebylo možné bez podrobnějšího zkoumání a hodnocení důkazů učinit závěr o zřejmé bezúspěšnosti uplatňovaného práva. Navrhl zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno po 1. 1. 2013, tedy za účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a ods. 1 o. s. ř.) posoudil dovolání žalobce podle občanského soudního řádu účinného od 1. 1. 2013 (dále jen o. s. ř.) a dospěl k závěru, že není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Nezbytnou podmínkou projednatelnosti dovolání je vymezení důvodu dovolání s uvedením toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti (§241 odst. 2 o. s. ř.), přičemž dovolání musí být formulováno tak, aby z něj bylo přesně patrné, které z hledisek vyjmenovaných v §237 o. s. ř. má dovolatel za naplněné. Současně platí, že přípustnost dovolání mohou založit jen takové dovolací důvody, které se dotýkají řešení těch právních otázek, na kterých spočívá dovoláním napadené rozhodnutí.
V situaci, kdy žalobce nesdělil žádnou konkrétní námitku, odvolací soud své rozhodnutí založil výhradně na řešení otázky, zda byly splněny podmínky pro zastavení řízení podle §9 odst. 1 poplatkového zákona; potřeba řešení jiných právních otázek se z obsahu spisu nepodávala, Jestliže žalobce ve svém dovolání pouze rekapituluje průběh řízení a zpochybňuje správnost závěrů, jež soud vedly k rozhodnutí, kterým mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, pak zjevně právní závěry, na kterých spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, nenapadá. Okolnost, že odvolací soud s ohledem na právní moc usnesení, kterým žalobce nebyl osvobozen od soudních poplatků, správnost posouzení této otázky opětovně nezkoumal, není porušením §212a odst. 1 o. s. ř., naopak je v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4239/2013, a proto přípustnost dovolacího přezkumu také nezakládá.
Vzhledem k uvedenému jde podle §237 o. s. ř. o dovolání nepřípustné a Nejvyšší soud je proto odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. června 2014
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu