ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.2891.2012.1
sp. zn. 25 Cdo 2891/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně Hasičské vzájemné pojišťovny, a. s., IČO 46973451, se sídlem Praha 2, Římská 45, zastoupené JUDr. Janem Tarabou, advokátem, se sídlem Písek, Prokopova 339, proti žalovanému B. B., zastoupenému JUDr. Jiřím Sobotkou, advokátem, se sídlem Nymburk, Palackého 223/5, o 1.232.875,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 6 C 25/2006, o dovolání žalobkyně a dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. května 2012, č. j. 22 Co 15/2012-429, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Dovolání žalobkyně se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalující pojišťovna se podle §813 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2004 (dále jen „obč. zák.“), domáhala náhrady odpovídající pojistnému plnění, které poskytla Ing. V. K. (pojištěnému) v souvislosti s požárem jeho rodinného domu. Za škodu způsobenou požárem odpovídá žalovaný, který jako zpracovatel projektové dokumentace a zhotovitel stavby, včetně zajištění stavebního dozoru, v rozporu se svými povinnostmi nezamezil umístění dřevěného trámu, který byl příčinou požáru, do komínového průduchu.
Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 30. 8. 2011, č.j. 6 C 25/2006-401 (poté, co byl jeho rozsudek ze dne 23. 1. 2009, č.j. 6 C 25/2006-285, jímž bylo žalobě zcela vyhověno, zrušen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2009, č. j. 22 Co 283/2009-318), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 616.438,- Kč s příslušenstvím, ohledně částky 616.438,- Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že příčinou požáru rodinného domu v U. č. p. (dále jen „dům“ nebo „předmětný dům“) bylo vznícení dřevěného stropního trámu zazděného do komínového tělesa. Žalovaný jako projektant domu, zhotovitel a zároveň osoba vykonávající stavební dozor v rozporu s právními předpisy nezabránil zazdění dřevěného trámu do komínového průduchu, ve stavební dokumentaci jednoznačně nezakreslil prostupy do jednotlivých komínových průduchů ve všech podlažích domu ani nezajistil označení komínových průduchů identifikačními štítky s potřebnými údaji o jejich charakteru a parametrech, tudíž nebylo možné odlišit průduchy určené k odvětrávání a k odvodu spalin. Porušení povinností shledal i na straně kominíka R. K., který dne 11. 9. 1999 vystavil revizní zprávu o stavu komínů a zaústění spotřebičů neodpovídající skutečnému stavu. Osvědčení o nezávadnosti (revizní zpráva) bylo vydáno, přestože řádnému provedení kontroly po celé délce komína bránilo podbití, a je v něm uvedeno, že komínové průduchy jsou opatřeny komínovými vložkami Schiedel, ačkoli průduch, v němž vznikl požár, vyvložkován nebyl. Jelikož příčiny vzniku škody lze spatřovat v (protiprávním) jednání žalovaného i kominíka a zabránit požáru mohlo dodržení předepsaného postupu alespoň u jednoho z nich, odpovídá žalovaný za škodu podle §420 odst. 1 obč. zák. a podílí se na její náhradě podle §438 odst. 2 obč. zák. v rozsahu jedné poloviny.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 5. 2012, č. j. 22 Co 15/2012-429, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba ohledně částky 369.863,- Kč s příslušenstvím zamítá, jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a uzavřel, že příčinou vzniku požáru bylo bezpečnostním předpisům odporující zaústění kouřovodu kotle na pevná paliva do komínového průduchu, který nesplňoval parametry předepsané technickou normou na připojení takového spotřebiče. Nesprávný postup žalovaného jako zhotovitele stavby a současně osoby vykonávající stavební dozor vedl ke ztížení možnosti zkontrolovat při revizi, zda komínový průduch splňuje předepsané parametry. Žalovaný tak porušil obecnou prevenční povinnost podle §415 obč. zák. Kominík K. závažným způsobem porušil povinnosti revizního technika, když při revizi nezjistil závady bránící připojení kotle na pevná paliva do komínového průduchu, čímž dopustil, že došlo k zaústění kotle do komínového průduchu, který neodpovídal požárně bezpečnostním předpisům pro takový spotřebič. Srovnání závažnosti pochybení na straně žalovaného a kominíka ve vztahu ke vzniku škody vede k závěru, že podíl žalovaného na vzniku škody odpovídá 20 %.
Rozsudek odvolacího soudu napadli oba účastníci dovoláním.
Žalovaný napadá rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku, přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Soudům obou stupňů vytýká, že neshledaly odpovědnost za vznik škody (kromě kominíka K.) na straně vlastníka domu Ing. K. Uvádí, že instalaci kotle do uhelny a jeho zaústění do nevyvložkovaného komínového průduchu zajistil (v rozporu se schválenou projektovou dokumentací) právě Ing. K. Jelikož jím provedené změny nebyly schváleny stavebním úřadem, užíval po kolaudaci stavbu (dům) v rozporu s kolaudačním rozhodnutím. Pokud by Ing. K. nechal kotel na pevná paliva zaústit do komínového průduchu, který k tomu byl určen, nikoli do komínového průduchu nesplňujícího předepsané technické parametry, k požáru by nedošlo. Dle dovolatele je tedy jednoznačně dána příčinná souvislost mezi jednáním stavebníka Ing. K. a vznikem škody. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně napadá rozsudek odvolacího soudu, pokud jím byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, přípustnost svého dovolání dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a jeho důvodnost shledává podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. v nesprávném právním posouzení věci. Odvolacímu soudu vytýká, že odpovědnost žalovaného posoudil ve smyslu §438 odst. 2 obč. zák. podle jeho podílu na vzniku škody, aniž by své rozhodnutí o rozdílné míře účasti na vzniku škody v poměru 20 % : 80 % náležitě odůvodnil. Jeho rozhodnutí nerespektující platnou judikaturu lze proto považovat za nepřezkoumatelné a nicotné. Odvolací soud neuvádí žádný relevantní důvod, pro který by míra zavinění žalovaného měla být menší než míra zavinění revizního technika (kominíka). Přehlíží, že nebýt naprosto zásadního porušení povinností ze strany žalovaného, které se opakovalo v celém průběhu realizace stavby, nemohla by nesprávně provedená revizní kontrola komínů vést ke vzniku požáru. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) posoudil obě dovolání – v souladu s čl. II. bodem 7 zákona č. 404/2012 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále opět jen „o. s. ř.“) a shledal, že byla podána včas, účastníky řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení obou dovolatelů (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). K podání žalovaného obsahujícímu „zpřesnění argumentace obsažené v dovolání“ nepřihlížel, neboť bylo podáno po uplynutí zákonné dovolací lhůty (§240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání žalovaného nesplňuje předpoklady přípustnosti podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání žalobkyně je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však důvodné.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř. Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Dovolání žalovaného směřuje proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu. Předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejsou splněny, neboť ve vztahu k žalovanému nebyla splněna podmínka odlišnosti rozhodnutí soudu prvního stupně v důsledku vázanosti právním názorem odvolacího soudu (soud prvního stupně ve svém prvním, zrušeném rozsudku rovněž dovodil odpovědnost žalovaného za škodu). Přichází tedy v úvahu jen přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno, uplynutím dne 31. 12. 2012, do té doby však bylo součástí právního řádu, a je tedy pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, a dovolání může shledat přípustným jen za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Pokud dovolatel namítá, že instalaci kotle v rozporu s projektovou dokumentací provedl sám vlastník domu Ing. K., a měl být proto shledán (spolu)odpovědným za vznik škody, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž předkládá vlastní verzi skutkového stavu významného pro rozhodnutí ve věci. Nejde tedy o posouzení otázky právní, tím méně pak otázky zásadního právního významu, jak vyžaduje ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.
Dovolání žalobkyně napadající měnící část výroku rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s ř.
Dovolatelka napadá posouzení míry účasti žalovaného a kominíka K. na vzniku škody ve smyslu ustanovení §438 odst. 2 obč. zák.
Podle §438 odst. 1 obč. zák. způsobí-li škodu více škůdců, odpovídají za ni společně a nerozdílně.
Podle odst. 2 tohoto ustanovení může soud v odůvodněných případech rozhodnout, že ti, kteří škodu způsobili, odpovídají za ni podle své účasti na způsobené škody.
Společná a nerozdílná odpovědnost více škůdců za způsobenou škodu podle §438 odst. 1 obč. zák. je pravidlem. Dělená odpovědnost více škůdců za způsobenou škodu podle §438 odst. 2 obč. zák. je výjimkou z tohoto obecného pravidla, a lze ji proto vyslovit pouze v odůvodněných případech. Použití §438 odst. 2 obč. zák. vyžaduje podrobné zdůvodnění (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 5. 1997, sp. zn. 19 Co 215/96, publikovaný v časopise Soudní rozhledy č. 4/1998, s. 86). Soud je tedy povinen v každém konkrétním případě zkoumat, zda se jedná o „odůvodněný případ“, kdy lze stanovit, že ti, kteří škodu způsobili, za ni odpovídají jen podle své účasti na jejím způsobení (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. §1 až 459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1272).
Odvolací soud - ve shodě se soudem prvního stupně, který rovněž dospěl k závěru, že je stanovení dělené odpovědnosti namístě – vycházel z individuálních okolností posuzovaného případu. Konstatoval, že žalovaný i revizní technik (kominík) závažným způsobem porušili své povinnosti, zabýval se charakterem a závažností jednotlivých pochybení a jejich vlivem na vznik požáru. Na rozdíl od soudu prvního stupně však správně shledal porušení povinností na straně revizního technika závažnějším, neboť vystavením revizní zprávy osvědčující způsobilost komína k užívání, tj. napojení na příslušný spotřebič, která obsahovala údaje neodpovídající skutečnosti, kominík porušil zvláštní povinnosti stanovené pro výkon činnosti revizního technika komínů právními předpisy (v rozhodné době platná vyhláška č. 111/1981 Sb.), jejichž účelem je právě zabránění vzniku škody a které lze ve srovnání s porušením obecné prevenční povinnosti zhotovitelem stavby považovat za významnější. Rovněž úvahu odvolacího soudu o účasti (podílu) obou škůdců na způsobené škodě založenou na srovnání charakteru a významu povinností a závažnosti jejich porušení shledal dovolací soud přiměřenou, respektující zásadu proporcionality a odpovídající zjištěnému skutkovému stavu. Závěr, že kdyby žalovaný i kominík neporušili své povinnosti, nedošlo by k požáru, vypovídá pouze o tom, že porušení povinností oběma zmíněnými subjekty bylo podstatnou příčinou škody, a tedy je naplněn jeden z předpokladů jejich odpovědnosti za škodu, neplyne z něj však (jak se domnívá žalobkyně), že míra jejich účasti na vzniku škody je shodná. Nelze tedy závěru odvolacího soudu o existenci důvodů pro stanovení odpovědnosti škůdců podle jejich účasti na vzniku škody v poměru 20 % : 80 % vytknout nesprávné právní posouzení.
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněných dovolacích námitek nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud její dovolání podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §142 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žádnému z účastníků náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti procesně neúspěšnému účastníkovi právo, v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. února 2014
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu