ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.3570.2013.1
sp. zn. 25 Cdo 3570/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Ing. L. D., zastoupeného JUDr. Richardem Novákem, advokátem se sídlem v Brně, Dvořákova 13, proti žalované Fakultní nemocnici Brno, se sídlem v Brně, Jihlavská 20, IČO: 65269705, zastoupené JUDr. Hanou Krejčí, advokátkou se sídlem v Brně, Špitálka 23b, za účasti Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, IČO 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o náhradu škody na zdraví, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 108 C 63/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. března 2013, č. j. 44 Co 99/2013-53, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.408,- Kč k rukám JUDr. Hany Krejčí, advokátky se sídlem v Brně, Špitálka 23b, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně usnesením ze dne 1. února 2013, č. j. 108 C 63/2011-34, odmítl návrh na zahájení řízení, žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 55.539,- Kč na odměně advokáta žalované za dva úkony právní pomoci (převzetí a písemné podání) a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem. K odvolání žalobce proti výroku o povinnosti nahradit náklady řízení žalované Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. března 2013, č. j. 44 Co 99/2013-53, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 968,- Kč.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, v němž nesouhlasí s výší přiznané náhrady nákladů řízení a namítá, že není důvodné, aby žalovaná, která je příspěvkovou organizací v přímé řídící působnosti Ministerstva zdravotnictví, má svůj vlastní odbor organizačních, právních věcí a personalistiky a hospodaří výlučně s veřejnými finančními prostředky, přenášela výkon svých práv a povinností na soukromoprávní subjekt, tedy aby byla v řízení před soudem zastoupena advokátkou. Náklady vynaložené na advokátní zastoupení považuje za plýtvání veřejnými prostředky a poukazuje na to, že advokátka učinila jediné podání a jednalo se o jednoduchou věc po skutkové i právní stránce. K řešení této agendy je žalovaná personálně vybavena a náklady řízení neměly být žalované přiznány, žalobce v tomto odkazuje na judikaturu Ústavního soudu. Navrhl, aby dovolací soud změnil napadené rozhodnutí odvolacího soudu.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že má sice zřízen odbor organizačních, právních věcí a personalistiky, avšak to automaticky neznamená, že disponuje materiálním a personálním vybavením, které by umožňovalo erudovaným způsobem vystupovat v tak specifických a náročných sporech, jakým je spor o náhradu škody na zdraví. Činností tohoto odboru je především uzavírání smluv ve vztahu k léčebně preventivní péči, realizace veřejných zakázek, řešení majetkových záležitostí apod. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno po 1. 1. 2013, tj. po účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „o. s. ř.“) – srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb.
Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2013, č. j. 44 Co 99/2013-53, není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné. K účelnosti vynaložených nákladů řízení se dovolací soud na podkladě řady nálezů Ústavního soudu vyjádřil např. v usnesení ze dne 7. 2. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3418/2011, a to v tom smyslu, že pokud organizační složka státu disponuje dostatečným množstvím odborných zaměstnanců, způsobilých zajišťovat ochranu zájmů České republiky v řízení před soudy, nelze považovat odměnu advokáta za účelně vynaložené náklady, jejichž náhradu by soud mohl uložit protistraně, nejde-li o spor natolik obtížný, specifický či dlouhotrvající, že by k efektivní obraně a k úspěšnému výsledku řízení pro organizační složku státu a ve svém důsledku i pro Českou republiku bylo třeba, aby byla zastupována advokátem na základě plné moci, a nikoli příslušným odborným aparátem. V dané věci není žalována organizační složka státu, nýbrž subjekt se samostatnou právní subjektivitou; jedná se o příspěvkovou organizaci, jejímž hlavním úkolem je poskytování zdravotnických služeb, spor o náhradu škody způsobené na zdraví obecně patří ke skutkově a právně složitým a k podání vyjádření k žalobě byla žalovaná vyzvána usnesením soudu. Nelze tedy mít za to, že žalovaná, která využila svého práva nechat se v řízení zastoupit advokátem, který podal vyjádření k žalobě, vynaložila náklady na odměnu advokáta neúčelně.
Z hlediska §237 odst. 3 o. s. ř. nemá rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 2 věty první před středníkem o. s. ř. Žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem za jeden úkon (vyjádření) v částce 1.690,- Kč, určené podle §7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 této vyhlášky v částce 300,- Kč a z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ze součtu obou částek podle §137 odst. 3 o. s. ř. (418,- Kč), celkem tedy 2.408,- Kč.
Odměna advokátky byla určena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, ačkoli ustanovení §151 odst. 2 o. s. ř. předpokládá zásadně určení odměny advokáta podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem, avšak vyhláška č. 484/2000 Sb., jež byla k tomuto účelu vydána, byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, pro rozpor s ústavním pořádkem zrušena dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů (7. 5. 2013), a jiný předpis, podle něhož by náhrada jednotným způsobem ve srovnatelných případech mohla být stanovena, k dispozici není.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2014
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu