ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.3892.2013.1
sp. zn. 25 Cdo 3892/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce STAFOS - REAL, s.r.o. , se sídlem v Olomouci, Tovární 40, IČO 26855283, zastoupeného Mgr. Michalem Zahnášem, advokátem se sídlem v Olomouci, tř. Svobody 2, proti žalovaným 1) nezl. P. Z. , zastoupenému JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, a 2) nezl. K. Ž. , zastoupené H. Ž., jako zákonnou zástupkyní, o 335.378,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 24 EC 102/2009, o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 26. 3. 2013, č. j. 12 Co 162/2013-408, takto:
I. Dovolání prvního žalovaného se odmítá.
II. První žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.037,90 Kč k rukám Mgr. Michala Zahnáše, advokáta se sídlem v Olomouci, tř. Svobody 2, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 26. 3. 2013, č. j. 12 Co 162/2013-408, k odvolání žalobce zastavil odvolací řízení ve vztahu k meritorní části rozsudku, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 9. 2012, č. j. 24 EC 102/2009-361, v části týkající se nákladů řízení mezi žalobcem, prvním žalovaným a druhou žalovanou a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ve vztahu k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odvolací soud uvedl, že okresní soud správně postupoval podle §142 odst. 1 o. s. ř., když je žalovaným, jako účelně vynaložené, přiznal v plné výši vypočtené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, a neztotožnil se s tím, že by tyto náklady měly být žalovaným odepřeny podle §150 o. s. ř. Odvolací soud zdůraznil, že ve sporném řízení se při rozhodování o nákladech řízení uplatňuje zásada úspěchu ve věci, která může být prolomena jen zcela výjimečně, přičemž s ohledem na konkrétní okolnosti tohoto případu se jeví takový postup ve vztahu k žalovaným nespravedlivým. Poukázal také na nález Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. I. ÚS 2862/07.
První žalovaný dovoláním napadl usnesení odvolacího soudu ve vztahu k odstavci II., kterým bylo potvrzeno, že mu má žalobce zaplatit na náhradě nákladů řízení 61.104,- Kč, jehož přípustnost podle §237 o. s. ř. dovozuje z toho, že při rozhodování o nákladech řízení byla řešena právní otázka, kterou dosud dovolací soud neřešil, a kterou odvolací soud vyřešil nesprávně. Podle dovolatele, ačkoli odvolací soud vydal své rozhodnutí 26. 3. 2013 (ovšem doručil je až 14. 5. 2013, tedy po zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, který byl 7. 5. 2013 publikován pod č. 116/2013 Sb.), měly by se v tomto případě uplatnit derogační účinky citovaného nálezu a náklady žalovaného, které byly určeny podle neústavního předpisu, by proto měly být přiznány nově podle advokátního tarifu. V souvislosti s tím dovolatel poukázal na sdělení Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2013, které bylo publikováno pod č. 117/2013 Sb. Nakonec uvedl, že neústavnost vyhlášky se projevovala nikoli pouze ve sporech bagatelních, nýbrž i tehdy, když byla paušálně přiznána odměna velmi nízká (nehledě na složitost věci a počet úkonů, kterých v tomto případě bylo vykonáno 27), a proto navrhl zrušení dotčeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Dotčené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno 26. 3. 2013, tedy před vydáním nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, a proto, nehledě na okamžik doručení tohoto rozhodnutí (dne 17. 5. 2013), se nelze dovolávat derogačních účinků citovaného nálezu podle §71 odst. 2 věta za středníkem zákona č. 183/1993 Sb., o Ústavním soudu, neboť ty byly vyloučeny sdělením Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2013, č. 117/2013 Sb. Ústavní soud tak učinil z důvodu převážení principu právní jistoty před důvody, které vedly ke zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. Pouze v případech včasné a řádné ústavní stížnosti si Ústavní soud (pro sebe) vyhradil pro případ neústavnosti stanovení paušální odměny možnost rozhodnutí obecného soudu zrušit. Jestliže soud prvního stupně přiznal v souladu s vyčíslením advokáta náklady řízení prvnímu žalovanému ve výši 61.104,- Kč (spočtené podle tehdy účinné vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a jestliže odvolací soud toto rozhodnutí, kterým bylo zcela vyhověno procesnímu nároku prvního žalovaného, potvrdil, a rozhodl tak opět ve prospěch dovolatele, pak je patrné, že nelze hovořit o zjevném excesu (neústavnosti) při rozhodování o nákladech řízení v neprospěch prvního žalovaného. Je tomu tak navíc i proto, že rozhodnutí o nákladech vyhovuje hledisku přiměřenosti, neboť výše uplatněných a přiznaných nákladů představuje přibližně šestinu žalované částky, zatímco v dovolání požadované náklady se žalované částce téměř rovnají. Důvod pro vybočení ze zásady vyslovené ve sdělení Ústavního soudu tedy zjevně dán není a tato dovolací námitka dovolání přípustným nečiní.
Tomu odpovídá také dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, a to např. usnesení ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, nebo usnesení ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, v nichž dovolací soud vyšel z názoru, že náklady řízení se podle advokátního tarifu (vyhlášky č. 177/1996 Sb.) stanoví pouze tehdy, bylo-li soudem rozhodováno až po zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. Jestliže tedy odvolací soud v tomto případě rozhodl dne 26. 3. 2013 o náhradě nákladů řízení podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (účinné v době, kdy rozhodoval), pak se od rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil a rozhodl správně. Ostatně první žalovaný, ačkoli se již ve fázi řízení před soudem prvního stupně a poté v řízení odvolacím mohl domáhat náhrady nákladů řízení podle advokátního tarifu (§151 odst. 2 souvětí první o. s. ř.), požadoval sám před soudem prvního stupně tyto náklady podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. a rozhodnutí okresního soudu odvoláním nenapadl – necítil se rozhodnutím soudu prvního stupně dotčen ve svých procesních právech. Odvolací soud proto k odvolání žalobce řešil pouze otázku, zda je místo přiznání práva na náhradu nákladů řízení žalovaným podle §142 odst. 1 o. s. ř. možno ve prospěch žalobce aplikovat ustanovení §150 o. s. ř. a právo na náhradu nákladů řízení žalovaným, tedy i dovolateli, odepřít. Rozhodl přitom ve prospěch žalovaných a první žalovaný, kterému ve skutečnosti bylo odvolacím soudem vyhověno, důvody, na kterých odvolací soud postavil své rozhodnutí, nenapadá, a proto ani z tohoto pohledu nemohlo být dovolání shledáno přípustným.
Vzhledem k tomu, že žádná z dovolacích námitek nezakládá přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., bylo dovolání prvního žalovaného odmítnuto podle §243c odst. 1 o. s. ř.
Dovolatel, jehož dovolání bylo odmítnuto, nebyl v dovolacím řízení úspěšný, a proto jej stíhá povinnost nahradit náklady řízení žalobci (§243c odst. 3 o. s. ř. a §146 odst. 3 o. s. ř.), který byl zastoupen advokátem. Ten v dovolacím řízení vykonal jeden úkon právní služby, totiž podání vyjádření k dovolání, za který náleží, s ohledem na předmět dovolacího řízení, odměna ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny [§11 odst. 1 písm. k) a §11 odst. 2 písm. c) a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif]. Předmětem dovolacího řízení je rozdíl částek nákladů přiznaných a v dovolání požadovaných, tedy 261.600,- Kč. Tato částka představuje tarifní hodnotu. Sazba mimosmluvní odměny je podle §7 bod 6. advokátního tarifu 9.380,- Kč a polovina této částky po připočtení náhrady (některých) hotových výdajů ve výši 300,- Kč a po zvýšení těchto částek o 21 % DPH dává celkové náklady řízení ve výši 6.037,90 Kč, které je první žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může být podán návrh na výkon rozhodnutí nebo na exekuci.
V Brně dne 28. dubna 2014
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu