ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.3912.2014.1
sp. zn. 25 Cdo 3912/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a Mgr. Miloše Póla v právní věci žalobce T. H. , zastoupeného JUDr. Ladislavem Piterkou, advokátem se sídlem v Ostravě, Ruská 2887/101, proti žalovanému Statutárnímu městu Ostrava – městský obvod Vítkovice , se sídlem úřadu v Ostravě, Mírové náměstí 1, IČO 00845451, zastoupenému JUDr. Pavlem Jařabáčem, advokátem se sídlem v Ostravě, Puchmajerova 489/7, o 61.031,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 C 18/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 4. 2014, č. j. 71 Co 178/2013-155 ve znění opravného usnesení ze dne 10. 6. 2014, č. j. 71 Co 178/2013-166, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.712,8 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Ladislava Piterky, advokáta se sídlem v Ostravě, Ruská 2887/101.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 4. 2014, č. j. 71 Co 178/2013-155, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 6. 2014, č. j. 71 Co 178/2013-166, není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť uplatněné námitky se dotýkají pouze otázky vztahu §27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb. a §420 obč. zák., která již byla v témže řízení dovolacím soudem jednou vyřešena (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, č. j. 25 Cdo 3597/2013), přičemž byla zohledněna i předchozí rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, která je ustálená v závěru, že speciální předpis upravující objektivní odpovědnost vlastníka (správce) komunikace za škodu způsobenou závadou ve sjízdnosti či ve schůdnosti, nevylučuje jeho případnou obecnou odpovědnost za porušení právní povinnosti založenou na principu presumovaného zavinění podle občanského zákoníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 279/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 3/2000, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2142/2005).
Okolnost, že odvolací soud uvedené principy respektoval a vázán právním názorem zrušovacího rozsudku dovolacího soudu aplikoval ustanovení §420 obč. zák., přípustnost dovolání podle §237 o.s.ř. nezakládá. Výhrady dovolatele ke skutkovým zjištěním, za jakých klimatických podmínek a za jakého stavu chodníku k pádu žalobce došlo, nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci), nýbrž uplatnění námitek proti skutkovému stavu věci, jimiž ovšem nelze přípustnost dovolání založit. Protože žádná jiná relevantní námitka nesprávného právního posouzení nebyla dovolatelem vznesena, nejsou podmínky přípustnosti podle 237 o.s.ř. splněny.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 27. listopadu 2014
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu