ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.396.2014.1
sp. zn. 25 Cdo 396/2014
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce R. Š., zastoupeného JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 5, proti žalované České kanceláři pojistitelů, IČO: 70099618, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, za účasti České pojišťovny a. s., IČO: 45272956, se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 8 C 831/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. října 2013, č. j. 44 Co 457/2012-599, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. října 2013, č. j. 44 Co 457/2012-599, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 2. září 2011, č. j. 8 C 831/2001-512, uložil tehdy žalovanému J. Č. povinnost zaplatit žalobci 211.741,25 Kč s úrokem z prodlení, žalobu na zaplacení částky 6.808.905,20 Kč s úrokem z prodlení zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o soudním poplatku. Vyšel ze zjištění, že 8. 5. 1999 došlo k dopravní nehodě způsobené žalovaným, který jako řidič osobního automobilu Škoda Favorit při vjíždění na hlavní silnici z účelové komunikace nedal přednost žalobci jedoucímu na motocyklu Honda rychlostí 102 - 129 km/h po hlavní silnici; žalobce již nestihl zabrzdit a narazil zezadu do vozidla žalovaného. Soud věc posoudil podle §427 a §431 obč. zák. a podle vyhlášky č. 99/1981 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích, a dospěl k závěru, že příčinou nehody bylo jednání žalovaného, který si nevšiml přijíždějícího žalobce. Žalobce při nehodě utrpěl závažné zranění, které zanechalo trvalé následky, soud mu přiznal náhradu bolestného, za ztížení společenského uplatnění a náhradu nákladů léčení.
Původní žalovaný J. Č. v průběhu odvolacího řízení dne 3. 3. 2012 zemřel. Protože v dědickém řízení bylo rozhodnuto, že se jeho majetek nepatrné hodnoty vydává vypraviteli pohřbu, a dědické řízení bylo podle §175h odst. 2 o. s. ř. zastaveno, soud prvního stupně usnesením ze dne 29. 6. 2012, č. j. 8 C 831/2001-570, rozhodl, že podle §107 odst. 1, 2 o. s. ř. bude v řízení namísto zemřelého J. Č. pokračováno s Českou kanceláří pojistitelů, s odůvodněním, že v případě smrti pojištěného má poškozený podle §3 odst. 4 vyhlášky č. 492/1991 Sb. přímé právo proti pojišťovně (kterou byla Česká pojišťovna a. s., jejíž práva a povinnosti přešly podle §29 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. na Českou kancelář pojistitelů).
K odvolání obou účastníků Krajský soud v Brně v řízení vedeném proti žalované České kanceláři pojistitelů rozsudkem ze dne 30. října 2013, č. j. 44 Co 457/2012-599, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku změnil tak, že žalobu zamítl, v zamítavém výroku jej potvrdil, ve výroku o soudním poplatku jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud uzavřel, že je vázán usnesením soudu prvního stupně o procesním nástupnictví, avšak právo poškozeného na pojistné plnění z titulu náhrady škody ve smyslu uvedeného ustanovení vyhlášky č. 492/1991 Sb., jež vzniklo smrtí pojištěného, představuje zvláštní nárok, odlišný od nároku na náhradu škody proti škůdci a musí být proti České kanceláři pojistitelů uplatněno, což se však v daném případě nestalo, a proto není Česká kancelář pojistitelů ve věci pasivně legitimována a vůči ní nelze nárok na náhradu škody přiznat.
Tento rozsudek napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla řešena, a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení. S poukazem na §3 odst. 4 vyhlášky č. 492/1991 Sb., podle nějž má v případě smrti pojištěného poškozený přímo vůči pojišťovně právo, aby mu škodu nahradila v témže rozsahu, v jakém by byla povinna mu ji nahradit za pojištěného, dovolatel dovozuje, že pojišťovna, resp. Česká kancelář pojistitelů přímo nastupuje na místo žalovaného, a to i z hlediska procesního v soudním řízení. Není totiž možné, aby poškozenému, který řádně a včas uplatnil svůj nárok proti pojištěnému u soudu, bylo právo na náhradu škody fakticky odejmuto tím, že pojištěný v mezidobí zemře. Uvádí, že proti škůdci vede řízení již od roku 2001 a vynaložil na ně značné finanční prostředky. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry odvolacího soudu, že nárok vyplývající z ust. §3 odst. 4 vyhlášky č. 492/1991 Sb. je nárokem s povahou plnění z pojištění, nikoli nárokem na náhradu škody, a k nároku na náhradu škody není žalovaná pasivně legitimována. Namítá, že žalovaný J. Č. za vzniklou škodu neodpovídal, neboť mezi jeho jednáním a vzniklou škodou není dána příčinná souvislost. Dopravní nehodu způsobil žalobce, který se neřídil pravidly provozu na pozemních komunikacích a ohrožoval tím život, zdraví a majetek druhých osob i svůj vlastní. Právo přednosti v jízdě nelze absolutizovat, platí tzv. zásada principu omezené důvěry, podle níž je účastník silničního provozu oprávněn očekávat od ostatních účastníků silničního provozu dodržování stanovených pravidel, a hazardní jednání žalobce nelze klást k tíži pojištěného žalovaného, který jeho protiprávní jednání nemohl předpokládat ani předvídat. Žalobce si tedy podle §441 obč. zák. škodu jemu vzniklou má nést sám. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu potvrdil.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno 30. 10. 2013, tj. po účinnosti zákona 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb.) a dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla na obdobném podkladě dosud řešena.
Odvolací soud vycházel správně z toho, že vztah mezi poškozeným a pojistitelem škůdce není vztahem z odpovědnosti za škodu, neboť odpovědnostní vztah vzniká mezi poškozeným a škůdcem. Pojišťovna není za škodu způsobenou provozem motorového vozidla odpovědná, její povinností je pouze plnit za svého pojištěnce, který uplatnil právo, aby pojišťovna za něho poškozenému plnila. Výjimky, podle nichž vzniká poškozenému přímé právo na plnění proti pojistiteli, jsou stanoveny právním předpisem; vyhláška č. 492/1991 Sb. zakládá přímé právo poškozeného proti pojistiteli škůdce v ust. §3 odst. 4 a §8 odst. 2, a to v případě smrti pojištěného nebo v případě, že osoba odpovědná za škodu nebyla zjištěna. Znamená to, že poškozený se může přímo proti pojišťovně domáhat, aby mu za osoby v těchto ustanoveních uvedené nahradila škodu. Nejde však o právo na náhradu škody, nýbrž o originární právo založené zvláštním právním předpisem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1277/2003, uveřejněný pod č. 51/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, popř. rozsudek ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1277/2003).
Podle §170 o. s. ř. je soud vázán usnesením, jakmile je vyhlásil; nedošlo-li k vyhlášení, jakmile bylo doručeno, a není-li třeba doručovat, jakmile bylo vyhotoveno (odstavec 1). Usnesením, kterým se upravuje vedení řízení, není však soud vázán (odstavec 2).
Usnesení o procesním nástupnictví (§107 o. s. ř.) není usnesením o vedení řízení; zákon proti němu připouští jak řádný (§201 o. s. ř.), tak i mimořádný opravný prostředek (§238a o. s. ř.).
Odvolací soud uvedl správně, že je vázán pravomocným usnesením soudu prvního stupně o procesním nástupnictví, kterým bylo rozhodnuto, že na straně žalované bude v řízení namísto zemřelého J. Č. pokračováno s Českou kanceláří pojistitelů. Otázku, zda bylo rozhodnuto správně podle §107 odst. 1, 2 o. s. ř. či nikoliv, soud již nemůže při přezkumu jiného rozhodnutí přezkoumávat (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2652/2007, uveřejněný pod č. 68/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Znamená to, že po pravomocném rozhodnutí o procesním nástupnictví podle §107 odst. 1, 2 o. s. ř. zůstává předmětem řízení nárok žalobce na náhradu za poškození zdraví při dopravní nehodě, jak byl po skutkové stránce vymezen, a v rozsahu, v jakém byl uplatněn, avšak s tím, že na straně žalované vystupuje jiný subjekt. Za této situace je úkolem soudu na základě zjištěného skutkového stavu posoudit, zda žalobce má proti žalované České kanceláři pojistitelů hmotněprávní nárok na plnění, a v kladném případě jej podřadit pod příslušné hmotněprávní ustanovení, a to podle rozhodujících skutkových okolností v době vyhlášení rozsudku (§154 odst. 1 o. s. ř.).
Nárok žalobce na náhradu škody proti škůdci zanikl ztrátou způsobilosti škůdce být účastníkem řízení. Ovšem podle §3 odst. 4 vyhlášky č. 492/1991 Sb. úmrtím škůdce vzniklo žalobci právo, které do té doby neměl - požadovat přímo na pojišťovně, aby mu za zemřelého pojištěného nahradila škodu, pokud je za ni odpovědný. Přímý nárok poškozeného na plnění proti pojišťovně škůdce je samozřejmě nárokem odlišným od jeho nároku na náhradu škody proti škůdci, neboť Česká kancelář pojistitelů, jež nyní vystupuje na straně žalované, není subjektem odpovědným za škodu. Avšak nelze-li vztah mezi účastníky řízení posoudit jako vztah z odpovědnosti za škodu, není to důvodem k zamítnutí žaloby, jestliže skutkový podklad umožňuje posoudit jej podle jiného ustanovení zákona. Ostatně právní posouzení nároku, jenž je po skutkové stránce vymezen, náleží soudu a ani soud není vázán právní kvalifikací nároku, jak ji uvedl žalobce.
Ze shora uvedeného vyplývá, že právní názor, z něhož vycházel odvolací soud při posouzení otázky pasivní legitimace žalované, není správný, Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil včetně závislých výroků a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243g o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. srpna 2014
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu