ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.424.2011.1
sp. zn. 25 Cdo 424/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a Mgr. Miloše Póla v právní věci žalobce V. K. , zastoupeného Mgr. Františkem Mészárosem, advokátem se sídlem Praha 1, Revoluční 2, proti žalované Modré pyramidě stavební spořitelně, a.s., IČO 60192852, se sídlem Praha 2, Bělehradská 128/222, o 64.011,46 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 216/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. října 2010, č.j. 62 Co 121/2010-92, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. října 2010, č.j. 62 Co 121/2010-92, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 2. 12. 2009, č.j. 10 C 216/2008-63 (správně 10 C 216/2008-68), zamítl žalobu, kterou se žalobce na žalované domáhal zaplacení 64.011,46 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce v době, kdy byl nezletilý, uzavřel - zastoupen svým otcem V. K. - dne 23. 4. 2001 se žalovanou smlouvu o stavebním spoření, se sjednanou měsíční splátkou ve výši 1.500,- Kč, která byla ze strany jeho otce řádně placena. Dne 25. 3. 2005 ke dni 30. 9. 2005 otec žalobce smlouvu vypověděl a žalovaná mu vyplatila zůstatek z účtu ve výši žalované částky. Podle soudu prvního stupně s ohledem na výši tohoto zůstatku otec žalobce překročil své oprávnění zákonného zástupce ve smyslu §28 obč. zák., neboť vypověděl předmětnou smlouvu bez schválení soudu. Soud prvního stupně dovodil, že výpověď smlouvy o stavebním spoření je neplatným právním úkonem ve smyslu §39 obč. zák., že bylo prokázáno porušení právní povinnosti jako předpokladu občanskoprávní odpovědnosti žalované a že žalobce má pohledávku vůči svému otci, kterou uplatnil i v rámci trestního řízení. Soud uzavřel, že žalobce uplatnil proti žalované nárok na náhradu majetkové újmy předčasně a vůči žalované se může úspěšně domáhat uspokojení své pohledávky, jen kdyby tvrdil a prokázal, že nemohl úspěšně dosáhnout jejího uspokojení po svém otci, který prokazatelně zůstatek po vypořádání předmětné smlouvy použil pro vlastní potřebu. Soud na základě výše uvedeného žalobu „protentokrát“ zamítl.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 10. 2010, č.j. 62 Co 121/2010-92, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že výpověď smlouvy o stavebním spoření je běžnou záležitostí, k níž není třeba schválení soudu. Z tohoto důvodu posoudil tuto výpověď jako platný právní úkon a uzavřel, že žalovaná neporušila žádnou právní povinnost, pokud peněžní prostředky z účtu poukázala V. K. Jeho povinností bylo do jednoho roku od nabytí zletilosti žalobce mu tyto peněžní prostředky vyúčtovat. Pro nedostatek pasivní věcné legitimace žalované nemohl být žalobce v předmětném sporu se svým nárokem úspěšný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a důvod spatřuje v nesprávném právním posouzení věci. Otázka zásadního právního významu spočívá podle dovolatele v tom, zda výpověď smlouvy o stavebním spoření zákonným zástupcem žalobce v době jeho nezletilosti byla či nebyla běžnou záležitostí, k níž bylo ve smyslu ustanovení §28 obč. zák. zapotřebí schválení soudu. Dovolatel má za to, že výpověď smlouvy o stavebním spoření učiněná zákonným zástupcem není běžnou záležitostí, v daném případě zde byl dán též střet zájmů žalobce (tehdy nezletilého) a jeho otce jako zákonného zástupce. Z obou těchto důvodů bylo pak k platnosti výpovědi zapotřebí schválení soudem. Vytýká též odvolacímu soudu, že při právním posouzení věci nezohlednil majetkové poměry žalobce a jeho domácnosti, kterou sdílí se svojí matkou, když předmětná částka přesahuje trojnásobně veškeré příjmy jeho domácnosti a k naspoření této částky by bylo zapotřebí doby přesahující dva roky. Podle dovolatele je význam majetkové dispozice v případě stavebního spoření rovněž zřejmý, neboť stavební spoření z hlediska svého účelu i poskytované státní podpory slouží k řešení bydlení pro jeho účastníka, tj. žalobce. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvádí, že zákonní zástupci tehdy nezletilého žalobce měli za povinnost spravovat jeho jmění s péčí řádného hospodáře a jakmile dosáhl žalobce zletilosti, měl mu jeho otec jmění odevzdat. Pokud tak otec žalobce neučinil, měl žalobce uplatnit svoje nároky právní cestou na svém otci a nikoliv na žalované. Z uvedeného žalovaná dovozuje, že svým jednáním neporušila žádnou právní povinnosti a nezpůsobila žalobci škodu. Navrhuje, aby dovolání žalobce bylo zamítnuto.
Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno před 1. 1. 2014 a že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno před 1. 1. 2013, Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“) – srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ustanovení §241 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, do té doby však bylo součástí právního řádu a je pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).
Námitka nesprávného právního posouzení věci, kterou lze uplatnit v rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle zjištěného skutkového stavu, jenž není dovoláním zpochybněn, žalovaná uzavřela ve prospěch tehdy nezletilého žalobce, zastoupeného jeho otcem jako zákonným zástupcem, dne 23. 4. 2001 smlouvu o stavebním spoření s cílovou částkou ve výši 300.000,- Kč a minimálním měsíčním vkladem ve výši 1.500,- Kč, jenž byl následně řádně splácen. Dne 25. 3. 2005 byla předmětná smlouva ke dni 30. 9. 2005 písemně vypovězena otcem žalobce (pravost podpisu matky žalobce na výpovědi zůstala sporná) s tím, že naspořená částka, od níž byla odečtena úhrada za předčasnou výpověď, ve výši 64.011,46 Kč byla zaslána ke dni výpovědi smlouvy na účet otce žalobce.
Otázka zásadního právního významu, která je v dovolání předestřena, spočívá v tom, zda výpověď smlouvy o stavebním spoření daná zákonným zástupcem nezletilého účastníka smlouvy je běžnou záležitostí, a zda je k ní tedy třeba schválení soudu.
Vzhledem k ustanovení §3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), popřípadě podle zákona č. 94/1963 Sb., zákona o rodině, ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť jde o právní poměry (práva a povinnosti) vzniklé před 1. 1. 2014.
Nezletilé osoby jsou ze zákona oprávněny jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku (§9 obč. zák.). V případě právních úkonů, k nimž nemá nezletilý způsobilost, jednají za něho jeho zákonní zástupci (§26 obč. zák.). Těmi jsou především jeho rodiče, kteří jsou způsobilí k právním úkonům a jsou v plném rozsahu nositeli rodičovské zodpovědnosti (§27 odst. 1 obč. zák., §36 zákona o rodině). Rodičovská zodpovědnost zákonných zástupců zahrnuje kromě jiného jejich práva a povinnosti při správě majetku nezletilého. Podle §28 obč. zák. jestliže zákonní zástupci jsou povinni též spravovat majetek těch, které zastupují, a nejde-li o běžnou záležitost, je k nakládání s majetkem třeba schválení soudu.
Běžné majetkové záležitosti tedy vyřizují zákonní zástupci za zastoupeného sami. Nikoliv běžné majetkové záležitosti vyžadují k perfekci právního úkonu schválení soudu. Soud právní úkon, který se neběžné majetkové záležitosti týká, schválí jen tehdy, je-li v zájmu zastupovaného nezletilého dítěte. Jde-li o běžnou či neběžnou majetkovou záležitost při správě majetku, je třeba posoudit vždy na základě jednotlivých okolností a celkové povahy každého konkrétního případu. Rozhodujícími hledisky pro posouzení toho, zda jde o běžnou záležitost, je nejen absolutní hodnota majetku, jehož se právní úkon týká, ale i majetkové poměry nezletilého a jeho rodiny, jakož i složitost právního úkonu.
V právní teorii a soudní praxi jsou za neběžné majetkové záležitosti, které schválení soudu vyžadují, považovány uzavření dědické dohody, odmítnutí dědictví, nedovolání se neplatnosti závěti za nezletilého, nabytí či převod motorového vozidla (nikoli běžného jednostopého), nabytí nemovité věci, popř. jejího podílu nezletilým, uznání dluhu a postoupení pohledávky učiněná za nezletilého, prodej akcií v majetku nezletilého a nakládání se stavebním spořením nezletilého (srov. rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 59/1966, 67/1970, 46/1977, 31/1990, dále s. 96 - 98 příručky Řízení ve věcech práva rodinného před soudy prvního stupně, uveřejněné pod sp. zn. Cpj 228/1981 ve zvláštním čísle Bulletinu Nejvyššího soudu ČSR v r. 1981 a rovněž v databázi ASPI, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 4740/2010, jakož i Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník I. §1-459. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 296 a násl.). Právní úkon přesahující rámec běžné záležitosti při nakládání s majetkem nezletilého dítěte, který za něho učinil zákonný zástupce, aniž byl schválen soudem ve smyslu §28 obč. zák. není perfektní a nemůže vyvolat zamýšlené právní následky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1433/2011).
Povaha stavebního spoření je obecně vymezena v §1 zákona č. 96/1993 Sb., a to jako „účelové spoření spočívající a) v přijímání vkladů od účastníků stavebního spoření, b) v poskytování úvěrů účastníkům stavebního spoření a c) v poskytování příspěvku fyzickým osobám (dále jen "státní podpora") účastníkům stavebního spoření.“ Citovaný zákon pak v §4 odst. 1 vymezuje účastníky stavebního spoření tak, že jimi může být jak fyzická, tak i právnická osoba. Podle §5 citovaného zákona pak „osoba, která uzavře se stavební spořitelnou písemnou smlouvu podle občanského zákoníku o stavebním spoření (dále jen "smlouva"), se stává účastníkem.“ Účastníkem takto uzavřené smlouvy o stavebním spoření (mimo stavební spořitelnu) je ten, na jehož jméno byla uzavřena (nezletilý), a jemu z ní také vznikají práva a povinnosti. Rodiče nezletilého dítěte jednají jako jeho zákonní zástupci a právní úkony za něj činí jeho jménem a na jeho účet. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření.
Podle ustálené soudní praxe při právním úkonu, kdy je nezletilému dítěti poukázána na jeho účet u stavební spořitelny určitá finanční částka, jde o jednání v jeho prospěch a zpravidla (není-li prokázán opak) nedochází ke kolizi mezi jeho zájmy a zájmy jeho rodičů. Z hlediska právního posouzení dochází ke vzniku právního vztahu vyplývajícího z darovací smlouvy mezi rodiči a nezletilým dítětem a vzniku pohledávky nezletilého vůči stavební spořitelně. Jsou-li dárci rodiče dítěte, jimž náleží rodičovská zodpovědnost, pak v daném právním vztahu vystupují nejen jako dárci, ale i jako zákonní zástupci nezletilého, oprávnění za něj dar přijmout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3429/2008, uveřejněný v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 8402).
Výše uvedená povaha smlouvy o stavebním spoření – kombinace účelů a zdrojů, konstrukce smlouvy, úprava zvláštním zákonem a všeobecnými obchodními podmínkami vede k závěru, že zrušení (a vypořádání) smluvního závazku mezi účastníkem stavebního spoření a stavební spořitelnou je natolik složitým právním úkonem, který se současně významně dotýká majetkových zájmů účastníka a může mít pro něj nepříznivé majetkové dopady, že je-li účastníkem spoření nezletilý, takový úkon musí za něj učinit jeho zákonný zástupce a musí být schválen soudem.
Rovněž judikatura Nejvyššího soudu dospěla v obdobném případě k závěru, že návrh na předčasné ukončení smlouvy o stavebním spoření, který za nezletilého účastníka stavebního spoření učinil jeho rodič, není právním úkonem, který se týká běžné záležitosti při nakládání s majetkem nezletilého dítěte, jenž nevyžaduje schválení soudu podle §28 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2912/2008, uveřejněný v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 9597). Citované rozhodnutí zohledňuje zejména skutečnosti, shodné s řešeným případem, že ze smlouvy, která byla uzavřena na uspoření poměrně vysoké cílové částky (v daném případě 300.000,- Kč), vzniklo žalobci mimo jiné právo, aby mu žalovaná (při splnění smluvených podmínek) poskytla úvěr na financování bytových potřeb a aby mu připisovala úroky z uspořené částky (tj. z vkladů).
Dovolací soud tedy nesdílí právní názor odvolacího soudu, že návrh zákonných zástupců (zákonného zástupce) na ukončení smlouvy o stavebním spoření dohodou, popřípadě výpověď takové smlouvy před uplynutím pěti let od uzavření smlouvy a vyplacení zůstatku spoření v částce 64.011,46 Kč otci žalobce, je běžnou záležitostí při nakládání s majetkem nezletilého a že k takovému právnímu úkonu, který směřoval k předčasnému ukončení stavebního spoření a v jehož důsledku by nepochybně byla zmenšena majetková bilance žalobce, není třeba souhlasu soudu.
S přihlédnutím k výši uspořené i cílové částky, ke složitosti smlouvy o stavebním spoření, k významu jejího ukončení pro majetkové zájmy nezletilého účastníka a k dalším okolnostem případu lze uzavřít, že otec žalobce jako zákonný zástupce za tehdy nezletilého žalobce učinil právní úkon týkající se nikoli běžné záležitosti při nakládání s majetkem nezletilého, jenž vyžadoval schválení soudu podle §28 obč. zák. Jestliže žalovaná návrh na předčasné ukončení smlouvy (výpověď) akceptovala, aniž byl tento právní úkon soudem schválen, a vyplatila dne 30. 9. 2005 otci žalobce z účtu stavebního spoření 64.011,46 Kč, plnila mu bez právního důvodu. Takový právní úkon totiž nemohl vyvolat zamýšlený právní účinek - zánik stavebního spoření a vznik práva na vyplacení jeho zůstatku. Právní vztah mezi žalobcem a žalovanou, založený smlouvou uzavřenou dne 23. 4. 2001, tedy výpovědí nezanikl a trval nadále včetně závazku žalované vést účet účastníka stavebního spoření s povinností po ukončení smluvního vztahu (např. úkonem již zletilého účastníka) mu z účtu vyplatit uspořenou částku. Tím, že žalovaná vyplatila otci žalobce uspořenou částku, nesplnila svou povinnost ze smlouvy plnit žalobci - účastníku stavebního spoření; otec žalobce nebyl oprávněn za tehdy nezletilého syna přijmout plnění od žalované, a proto závazek žalované vůči žalobci nemohl zaniknout splněním. Peněžní prostředky na účtu vedeném stavební spořitelnou na základě smlouvy o stavebním spoření nejsou vlastnictvím účastníka stavebního spoření, v jehož prospěch byl účet zřízen, ale jeho pohledávkou vůči stavební spořitelně, která svěřené peněžní prostředky využívá v souladu s §9 zákona č. 96/1993 Sb. a je povinna za sjednaných podmínek je vyplatit účastníku stavebního spoření spolu s úroky, případně i se státní podporou (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2912/2008).
Nemůže obstát názor žalované, že uplatněný nárok je v rozporu s dobrými mravy proto, že již žalovanou částku vyplatila otci žalobce, neboť k výplatě došlo, jak je výše uvedeno, neoprávněně a uplatnění důvodného právního nároku nelze bez dalšího považovat za zneužití práva v rozporu s dobrými mravy. Námitka, že by vyhovění žalobě představovalo zpochybnění velkého množství dispozic s majetkem nezletilých, jež by vedlo k zahlcení a ochromení činnosti soudů, je pouhou hypotézou postrádající právně relevantní argumentaci.
Dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, proto dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.). Vzhledem k zaujatému právnímu závěru považoval za nadbytečné zabývat se dalšími dovolacími námitkami.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 věta první za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2014
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu