ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.992.2012.1
sp. zn. 25 Cdo 992/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a Mgr. Miloše Póla v právní věci žalobkyně Erste Leasing, a. s. , se sídlem ve Znojmě, Horní náměstí 264/18, IČO 16325460, zastoupené Mgr. Vlastimilem Šopákem, advokátem se sídlem ve Znojmě, Jana Palacha 954/4, proti žalované JUDr. E. J. , zastoupené Mgr. Tomášem Mařatkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Dušní 8/11, o 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 362/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2011, č. j. 20 Co 370/2011-50, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 10. 2. 2011, č. j. 10 C 362/2010-28, zamítl žalobu na zaplacení 100.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně měla vykonatelnou pohledávku, zajištěnou zástavním právem k barvícímu zařízení dlužníka, které však bylo 9. 2. 2010 vydraženo žalovanou, aniž by žalobkyně byla na konání dražby předem upozorněna. Soud dospěl k závěru, že žalovaná s ohledem na ustanovení §326 odst. 3 o.s.ř. nebyla povinna žalobkyni doručit upozornění podle §328b odst. 4 písm. g) o.s.ř., neboť ta neměla zástavu, pojatou do soupisu, u sebe. Žalovaná proto žádnou právní povinnost neporušila a její odpovědnost za škodu podle §32 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, tak nepřichází v úvahu.
Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 10. 11. 2011, č. j. 20 Co 370/2011-50, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že žalovaná žádnou právní povinnost neporušila, jestliže žalobkyni nedoručila upozornění podle §328b odst. 4 písm. g) o.s.ř.; žalobkyně totiž předmětné zařízení k soupisu nevydala a nebyla ani osobou, jíž se podle ustanovení §328b odst. 3 o.s.ř. doručuje dražební vyhláška. Nebylo možno ani pominout skutečnost, jakkoli pro rozhodnutí ve věci nevýznamnou, že žalobkyně byla při soupisu věci poučena o svém právu přihlásit do řízení svou zástavou zajištěnou pohledávku a tuto možnost nevyužila.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a které odůvodňuje tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Nesouhlasí se závěrem soudů obou stupňů, že nebylo povinností žalované zaslat žalobkyni upozornění podle §328b odst. 4 písm. g) o.s.ř., protože doslovný výklad zákona by zvýhodnil zástavní věřitele, kteří mají před provedením soupisu movitých věcí předmět zástavy u sebe, před ostatními zástavními věřiteli. Hmotněprávní úprava zástavního práva nerozlišuje mezi zástavními věřiteli podle způsobu vzniku zástavního práva, podle předmětu zástavy nebo podle jiného kritéria, je proto žádoucí dát procesní předpisy interpretací do souladu s touto úpravou. Dovolatelka má za to, že jednání žalované, kdy ji zmíněné upozornění nezaslala a neposkytla jí tak objektivně možnost se se svou pohledávkou do řízení přihlásit, lze označit za nesprávný úřední postup. Navrhla proto, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, případně aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci sám a žalobě v plném rozsahu vyhověl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) posoudil dovolání vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. – dále též jen „o.s.ř.“) a shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu §241 o.s.ř. Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť otázka, zda se povinnost doručit do vlastních rukou upozornění podle §328b odst. 4 písm. g) o.s.ř. vztahuje na všechny zástavní věřitele, nebo jen na ty, kteří mají předmět zástavy u sebe, nebyla dosud judikaturou dovolacího soudu vyřešena, a představuje proto otázku po právní stránce zásadního významu ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Dovolání však není důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelka uplatňuje jako důvod dovolání [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.], může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle §32 odst. 1 exekučního řádu exekutor odpovídá za škodu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona. Exekutor odpovídá za škodu i tehdy, byla-li škoda způsobena při výkonu exekuční nebo další činnosti jeho zaměstnancem; případná odpovědnost této osoby podle zvláštních předpisů tím není dotčena. Podle §32 odst. 2 exekučního řádu exekutor se odpovědnosti podle odstavce 1 zprostí, prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat.
Předpokladem odpovědnosti exekutora za škodu způsobenou v souvislosti s exekuční činností je porušení právní povinnosti při této činnosti, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vzniklou škodou a neexistence liberačního důvodu uvedeného v §32 odst. 2 exekučního řádu. Jde tedy o objektivní odpovědnost, u níž se nevyžaduje zavinění. Exekutor neodpovídá za škodu, která vznikla v souvislosti s jeho činností, pokud tato činnost byla prováděna v souladu se zákonem [srov. Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), komentář, 2. vydání, Praha: C. H. Beck 2009, s. 93].
Podle §69 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na provádění exekuce prodejem movitých věcí a nemovitostí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí.
Podle §326 odst. 3 o.s.ř., ve znění účinném v době posuzovaných procesních úkonů žalované, tj. do 31. 12. 2012, tedy před novelou provedenou zákony č. 147/2012 Sb., 396/2012 Sb., 399/2012 Sb., 401/2012 Sb. a 404/2012 Sb., zástavní věřitel, který má u sebe zástavu, osoba, jíž byla věc k zastavení předána do úschovy nebo skladování, osoba oprávněná ze zadržovacího práva nebo zajišťovacího převodu práva anebo osoba, která své užívací právo k věci od těchto osob odvozuje, jsou povinni vydat věc soudu k sepsání na základě výzvy soudu. Soud po odevzdání věci a jejím sepsání doručí do vlastních rukou zástavnímu věřiteli, osobě oprávněné ze zadržovacího práva nebo zajišťovacího převodu práva upozornění podle §328b odst. 4 písm. g).
Podle §328b odst. 3 o.s.ř. soud oznámí dražební rok dražební vyhláškou, kterou doručí povinnému, manželu povinného, oprávněnému a orgánu obce, v jejímž obvodu bude dražba konána a v jejímž obvodu má povinný bydliště. Kromě toho se dražební vyhláška uveřejní způsobem v místě obvyklým. Dražební vyhláška není soudním rozhodnutím.
Podle §328b odst. 4 písm. g) o.s.ř. v dražební vyhlášce soud uvede upozornění, že při rozvrhu podstaty se mohou oprávněný, ti, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a další věřitelé domáhat uspokojení jiných vymahatelných pohledávek nebo pohledávek zajištěných zadržovacím nebo zástavním právem nebo zajišťovacím převodem práva, než pro které byl nařízen výkon rozhodnutí, jestliže je přihlásí nejpozději do zahájení dražby, jestliže v přihlášce uvedou výši pohledávky a jejího příslušenství a prokáží-li je příslušnými listinami, a poučení, že k přihláškám, v nichž výše pohledávky nebo jejího příslušenství nebude uvedena, se nepřihlíží; ustanovení §335 odst. 2 a §336f se použijí přiměřeně.
Z dikce právní úpravy účinné v době, kdy žalovaná prováděla úkony, od nichž dovozuje žalobkyně svůj nárok na náhradu škody, je zřejmé, že zákon stanovil povinnost doručit upozornění podle §328b odst. 4 písm. g) o.s.ř. při pojímání věci do soupisu ve smyslu ustanovení §326 odst. 3 o.s.ř. pouze zástavnímu věřiteli, který má zástavu u sebe a který ji na základě výzvy soudnímu exekutorovi odevzdá. Dané upozornění ale samo neobsahuje oznámení o dražebním roku, který se oznamuje dražební vyhláškou jen povinnému, jeho manželu, oprávněnému a orgánu příslušné obce, jde pouze o procesní poučení ohledně oprávnění zástavního věřitele, vyplývajícího z ustanovení §336f o.s.ř. Důvodem pro jeho doručení do vlastních rukou zástavního věřitele, který měl věc u sebe, je skutečnost, že osoba, která věc soudnímu exekutorovi reálně vydala, může být od něj odlišná (viz též např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 2455, bod VI. 2.).
Pro posuzovanou věc je nicméně podstatné, že zákon výslovně stanoví povinnost doručit zmíněné upozornění zástavnímu věřiteli jen tehdy, měl-li věc u sebe. Jestliže žalovaná upozornění podle §328b odst. 4 písm. g) o.s.ř. nedoručila žalobkyni, která předmět zástavy neměla u sebe, nepostupovala v rozporu se zákonem, a nenaplnila tak podmínky odpovědnosti za škodu podle §32 odst. 1 exekučního řádu.
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je tedy věcně správné, a Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 o.s.ř. dovolání žalobkyně zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolání žalobkyně bylo zamítnuto a žalované žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. května 2014
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu